Klub vyvolených

William Hundert (Kevin Kline) je učitelem antické historie na škole svatého Benedikta (to je taková ta chlapecká internátní škola). Svým žákům se snaží nejen předat své vědomosti, ale také je naučit cti a formovat jejich charakter. Než do školy nastoupí Sedgewick Bell (Emile Hirsch), syn vlivného senátora, tak se mu to i daří. Ale Sedgewick je pravým opakem svého učitele, neposedný kluk, jemuž se dostává skrze svého otce podpory od zbytku školy. Profesor Hundert ale cítí, že v mladém chlapci něco bude, a pokusí se v něm vzbudit zájem o učivo za pomoci soutěže o titul Julia Caesara... Kromě skvělého hereckého výkonu Kevina Klina (role klidného profesora antiky mu skvěle padne), krásné hudby Jamese Newtona Howarda a barevnosti celého prostředí film přináší i jednu zapamatováníhodnou myšlenku: "Cena života se neurčuje podle jednoho neúspěchu, nebo ojedinělého úspěchu..."... Podobně jako jiný Klinův film Dům života na mně Klub vyvolených hodně zapůsobil.. (21.07.2004)

Profesor Hundert se přes historii snaží vštípit své třídě i význam slov morálka a čest, ale narazí u hajzlíka Bella. Profesorovo rozhořčení trvá jen do chvíle, než se setká s jeho otcem- senátorem. Pochopí, že problém je někde jinde a "záchranu" Bella pojme jako svoje poslání. Přináší mu radost, když snaha nese svoje ovoce, rmoutí se, když selhává. Film má scénář, který se hemží výroky o cti, ale je napsán tak, že slovo "čest" je vždy použito v pasujícím kontextu a tak nezvedá žaludek, ale motivuje k zamyšlení. Podnětný film, zvlášť v dnešní bezpáteřní době, ale obávám se, že ti, kteří by měli, se za nos nechytnou. (04.06.2006)

William Hundert (Kevin Kline) roky vyučuje historii starého Říma a antických kultur na soukromé škole svatého Benedikta. Je přísným a spravedlivým profesorem, který je u svým žáků oblíben a vážen. Vždy klade důraz na charakter a morálku mladých mužů i sebe. Když do školy nastoupí syn známého senátora Sedgewick Bell (Emile Hirsch), je od prvních okamžiků zřejmé, že se klidná třídní atmosféra změní. Pro Hunderta relativně k horšímu, protože žáci Bella obdivují a snaží se ho napodobit. Pro žáky k lepšímu, protože zakusí také jiný život, než jen biflování letopočtů. Díky svému vlivnému otci má Bell jistotu, že jeho prohřešky budou přinejmenším mlčky tolerovány. Nepomůže ani Hundertova audience u senátora a stížnost na jeho syna. Tam vidí pouze jeho nezájem o synův charakter a vzdělání. Po počátečních střetech si však Hundert a Bell k sobě najdou cestu a to, co je spojí, je právě historie. Z dříve podprůměrného Bella se stane výborný student se zájmem o učení a na dřívější výstřelky zapomene. Když se však na škole koná prestižní soutěž o titul Julia Caesara, Hundert začíná odhalovat pravdu o svém nejoblíbenějším žákovi. (22.06.2010)

Ach jo!! Zavzpomínejte, kolik podobných filmů, kde hlavní roli hraje škola pro děti zbohatlíků, jste už viděli. Každá taková filmová škola zcela logicky nabídne panu scénáristovi jednoho dacana, kterého je třeba přesvědčit, aby šel do sebe, začal se učit atd. Klub vyvolených je typickým zástupcem šablonovité, uniformní nudy, z čehož jsem nařknul už o poznání lepší Společnost mrtvých básníku Petera Weira. Už jen fakt, že v tomto filmu do sebe cpou studenti jen dějiny starověkého Řecka a Říma a právě díky těmto znalostem se posléze stanou velice dobře finančně zabezpečenými (popravdě: kurevsky dobře) právníky, bankéři (popravdě: zloději, lháři), mně lezl na nervy. Na konci se divák sice dočká docela ucházející moralitky a poslední věta pana profesora Hunderta je velmi pěkná (dokonce jsem takový závěr nečekal, i když zbytek děje filmu byl předvídatelný až hanba), ale co naplat, když dacan je příliš krotkým dacanem, vše je líbivě uhlazené a film nenabízí nosnou zápletku o skutečně podstatných, zajímavých a poutavých školních problémech, jaké můžete vidět třeba v takové Napole. Filmy o školách by se měli zaměřit buď na nějaké skutečně zajímavé jedince, nebo pokud chtějí vyprávět o nějaké škole jako celku, pak by si tvůrci měli vybrat skutečně zajímavé prostředí, nemluvě o následném, pokud možno neotřelém, originálním (a také působivém) zpracování. Vidět tento film předtím, než jsem nakoukal ty ostatní příběhy ze škol, a když jsem za nejlepší film považoval Forresta Gumpa, pak by se mi Klub vyvolených velmi líbil. Dnes už bohužel ne. Ani v neděli odpoledne. (18.06.2008)

Velmi pěkný film o profesoru dějepisu s láskou ke starověku a vzájemném vztahu se svými studenty, o morálce, která se s námi táhne celý život, ať chceme či ne. Film se odehrává před 25 lety a nyní a přesně vystihuje, zda se naše povahy a charaktery dokáží změnit. Hezký výkon Kevina Klina určitě zaslouží čtyři hvězdy. (19.03.2013)