Jánošík - Pravdivá historie

Výrazně lepší než Bathory... přesto žádná výhra. Na rozdíl od Jakubiskova velepočinu to ale aspoň vypadá jako historický film a ne úplná fraška, v níž se motají komparsisté. Je fajn, že režisérská dvojka umí využít přírodní scenérie, hudbu a dobové nádobíčko ve svůj prospěch. Jenže romantická zbojnická idylka sama o sobě 140 minut neutáhne a nadabovaní herci se svými písničkami a strnulými promluvami občas evokují nějaké výukové vystoupení ve skanzenu, které si děti ze školní družiny užijí těsně před odpolední svačinou. Jedinečnou kapitolou je pak ukníkaný Václav Jiráček, jenž má k charismatickému a mýty opředenému velikánovi asi tak daleko jako já k Vinu Dieselovi. (08.09.2009)

Jánošík po dlouhém a bolestivém porodu přišel na svět, aby stejným procesem v kině či před obrazovkou domácího spotřebiče trpěl každý jeden divák a nakonec se musel rozhodnout, jestli to za to stálo. Já po delším přemýšlení říkám, že stálo, i když se film jako takový snažil urputně mi zabránit v tomhle verdiktu. Předně třeba nechápu, když film projevuje snahy být vyprávěn poeticky, proč začíná ufuněnou nemotornou sexuální scénou, která mimo jiné znamená široký pohled na zasněženou krajinu, v jehož středu se nachází do sebe zapletená těla navlečená v zimních úborech. Něco tak směšného už jsem dlouhou dobu neviděla, i když tady to "zpřirozeňování" postav skrze zobrazování intimního života jako něčeho (možná mnohdy) nechtěně směšného se stává jakýmsi standardem. Dále jsem jakožto nevěřící neznaboh měla problém s vkládáním náboženských symbolů. To mi připadalo jako násilím dodatečně narvané do hotového přírodně-milostného vidění světa a to se mi nelíbilo. Zvlášť úděsná byla v tomto scéna rozmluvy s panenkou Marií. A když už jsem u toho vyjmenování záporných bodů, tak také musím zmínit špatnou práci s hudbou a střihem. Přechodů, kdy nahlas zněl určitý hudební motiv a na obraze došlo ke střihu dvou naprosto rozdílných scén, bylo zvláště v první polovině filmu opravdu hodně, a jestli bylo snahou dané obrazy nějak sjednotit, tak na mě to působilo spíš jako štiplavá facka pokaždé, když jsem si toho všimla. Další výhradu mám vůči představiteli hlavní role, Václavu Jiráčkovi, který je sice nositelem atraktivní tváře potřebné pro přitahování potencionálních obdivovatelek, ale vedle svých charismatických kolegů jako byli Ivan Martinka, Adrian Jastraban nebo mnou nekriticky zbožňovaný Michal Zebrowski působil jeho štěněcí pohled a urputná snaha a o zavilý výraz poněkud nedostatečně. A teď už snad poslední stěžovatelský výkřik: "DABING? PROČ?!!?" __________Mezera, abyste si odpočinuli. No, vážně to vypadá, jako kdyby mi ten film opravdu neskutečně hnul žlučí, ale není to tak. Spíš mě to rozčílilo v tom smyslu, že jsem tam viděla tolik potenciálu, který byl neobratně rozmělněn ve zmíněných nedostatcích. Ale jako celek se mi film líbil, což je taky vlastně blbost říct, protože byl koncipován spíš jako epizodický. Myslím si, že čtyřdílná televizní série je ten pravý formát pro tento příběh, aby dostalo více prostoru moře vedlejších postav, které jsou někdy tak zajímavé, že si to podle mě rozhodně zaslouží. (06.10.2009)

„Príď o rok. To už budem mŕtvy. Aspoň uvidíš, aké je to mizerné remeslo.“ Neviem, či JÁNOŠÍK – PRAVDIVÁ HISTÓRIA trhol nejaký svetový rekord (medzi prvou a poslednou klapkou bolo sedem rokov). Jedno ale viem. Že je výsledkom príjemná, zručne nakrútená a troška huncútska stávka na istotu, ktorá vás sklame len ak sa necháte oklamať zavádzajúcou reklamou, avizujúcu akčný veľkofilm s Táňou Pauhofovou a Mariánom Labudom (okrem niekoľkých výstrelov sa na 2 minúty mihne Pauhofová a na tri Labuda). Snímke dominuje krásna príroda, sympatické herecké obsadenie (Jiráček, Martinka, Zebrowski) a hŕstka prekvapivo surových výjavov. Dom kultúry Javorina Stará Turá 2009 (13.11.2009)

Jaký je rozdíl mezi Vlkem a Jánošíkem? Ten první běhal po Wall Street, ten druhý po Terchovej. Ten první stihnul mezi souložením užívat omamné látky, Jánošík by na to mezi souložením čas nenašel. Hollandová klesla na samé dno filmařského umu a spáchala erotický snimek, v němž svým divákům nepokrytě ukazuje své perverzní představy. (18.03.2020)

Jánošík? Ani rebel, ani hrdina, ale tuctový mladý zloděj, který divákům stěží připomene legendu, navíc snímaný falešně líbivou, romantickou ženskou optikou. Možná, kdybych odešla z kina před poslední nejapnou scénou, která trapně shodila předchozí předlouhé dvě hodiny, ještě bych byla schopná vnímat pozitiva. Ale pravda je jen jedna: "Jánošík" vede mou topku největších letošních zklamání. Dobře mi tak, neměla jsem se těšit. Taky bych ráda věděla, kam zmizelo těch 6 milionů euro...vidět film v televizi, lehce by mi splynul s kousky, co oprašují z archivu pro deštivé nedělní podvečery. Mám ráda umění, fascinaci surreálnem a především folklor...nedožaduji se blocbusterů, ale právě na Jánošíkovi mi vadí, že film je všechno, jen ne divácký. (29.09.2009)