Kulhavý ďábel

(2x) ,,Odemkněte!" / ,,To nejde - je zamčeno." Na rok 1968, kdy byla čs. kinematografie na vrcholu, není tohle zrovna žádný světový zázrak (a v porovnání s ostatní tvorbou Juraje Herze té doby už vůbec ne), jinak velice stylová záležitost. Formálně se velice podobá ze soudobé produkce na Písně pro Rudolfa III., vizuálně připomíná Pražské noci. KULHAVÝ ĎÁBEL je filmovou hříčkou lehce fantazijní, místy překypující černým a absurdním humorem, nacházející své uplatnění i jako podobenství obrazu lásky a zamilovanosti ze života. Juraj Herz si v titulní roli ďábla pohrává s osudem dvou zamilovaných lidí, navozuje situace, vstupuje a zasahuje, nastoluje překážky, vodí řešení i varuje. Coby režisér si Herz současně pohrává s barvami, celou kompozicí příběhu i historickým časem. Střídá se nejen historické pozadí, ale i hudební styly, hraje bigbítové Mefisto, Traditional Jazz Studio Smetáčkovců i cikánský lidový soubor. Film povyšuje zejména výtvarní a hudební stránka filmu, který obsahuje spoustu chytlavých písniček, především v podání zpěváků z Golden Kids a Karla Štědrého. Jen je možná škoda, že Marta Kubišová - narozdíl od Neckáře - pouze nazpívala písně za Olgu Šalagovou a ve filmu si nezahrála (i když její kariéra na konci dekády 60. let musela být nejen hodně bohatá, ale i vyčerpávající). (70%) (13.04.2018)

Bohužel je to opravdu tak špatné, jak se říká. Úvod s titulky ve stylu Růžového pantera sice láká na komedii francouzského stylu, nicméně výsledek je pouze podivný slepenec divných scén a scének, z nichž vtipných je jen několik (operace a dortová bitva), jedna má nádech mrazivého poetického hororu (maškarní bál)... A celé to absolutně nedává smysl. Těch 76 minut se vleče přímo nekonečně a příliš je neurychlí ani povedené písně z nejlepšího období československého popu. (18.08.2016)

Václav Neckář jako naivní zamilovaný mladík, kterému se ďábel v podání Juraje Herze snaží (marně) na jakési podivné klinice a za pomoci výjevů z různých historických dob dokázat, že láska není tak krásná a nevinná a manželství není idylka. K tomu pár tehdejších hvězd pop music přidá několik právem zapomenutých nehitů (až na jednu pěknou písničku Marty Kubišové). Celek připomíná "zábavný" televizní film na rozjezd silvestrovského večera, až na absenci zábavnosti. Zajímavé bylo snad jen barevné zpracování (současnost je černobílá, kostýmové scény barevné). Při sledování se mi vybavila jedna dobová recenze, která říká asi toto: "Ve filmu ďábel kulhal na jednu nohu. Film kulhá na obě." (09.01.2008)

Juraj Herz jako ďábel v různých převlecích a dobách svádí lidi na scestí? Vynikající komediální materiál. Zdejší nářky jsem považoval za obvyklý ČSFD folklór a nic nedal ani na vyjádření samotného Herze, který považuje film za úplnou ztrátu času. Bohužel jsem se přesvědčil, že je to tak. Víc než to. Kulhavý ďábel je o tolik horší než cokoli jiného, co kdy Juraj Herz natočil, že váhám i nad druhou hvězdičkou. Ale proč je tak nepovedený? Herz tvrdí, že v té době toužil být hlavně komikem a režírovat sám sebe v sérii volně souvisejících komedií jako Jacques Tati nebo Pierre Etaix. Kulhavý ďábel měl být první z nich. Když se ale na výsledek podíváte, nemůžete si nevšimnout nápadné odbytosti režie i Herzovy kreace. Zatímco animované titulky za ďábelského chechotu likviduje jeho poťouchlá karikatura, živý Herz má vyhaslé oči, monotónní hlas a řeč těla, která říká "nejradši bych se na to vykašlal". Barrandovské zásahy shora, které provázely prakticky každý jeho film, totiž v tomto případě přišly už ve fázi vývoje scénáře a postupně z něj prý bylo odstraněno tolik, že Herz v této podobě odmítal film natočit. Jenže už byly vyrobené nákladné kulisy a kostýmy (film provede hrdiny renesancí, barokem, rokokem, biedermaierem a secesí) a Kulhavý ďábel musel jít do výroby. Z Herzových pozdějších filmů se sice hodně stříhalo, ale pořád z nich prýští invence, zájem a snaha natočit dobrý film. Z Kulhavého ďábla sálá jen rezignace. Kdybych na něm chtěl za každou cenu najít něco dobrého, pak snad jen to, že výtvarně je docela hezký, texty písniček (které podle mé teorie měly jen natáhnout vykuchaný děj na jakžtakž celovečerní stopáž) mají solidní úroveň a několik málo momentů (dortová bitva, operace) naznačuje, o kolik mohl být za jiných okolností zábavnější. 30% (23.12.2010)

„No, co se divíte? Byla to jeho milenka.“ „Ale já se jí vůbec nedotkl!“ „No, vy ne.“ Kdo by to byl řekl, že Šulcová, kterou jsem nikdy neměl moc rád, byla taková kost? Kulhavý ďábel ztrácí hlavně svou nevyrovnaností a jakousi neučesaností. Ač se snaží o nějakou souvislejší linii, přese všechno je to jen a pouze slepenec různých scén, výjevů a skečů. A písní, samozřejmě. Za což nakonec nemůže ani tak samotný Herz, jako spíše zásahy shůry (a tím nemyslím toho vousatého dědka), které z filmu vykuchaly kde co. Některé z nich jsou výborné trefné, výstižné a hodně humorné. Jiné jsou zase trochu nudnější a nezáživné. A tohle všechno se tak nějak Herzovi povedlo namíchat do vcelku přijatelné a koukatelné podoby. Občas to nudí, občas to baví. Obecně to vychází tak nějak na půl. Líbil se mi Herz v roli Asmodea, mimicky je to výborný herec, rád bych ho jako herce viděl častěji. Pro mě samotného překvapivě, mě bavily písničky a jejich texty. Zpěv, respektive frázování sice občas nebylo poslechumilé, ale texty měly obsah a hudba byla v pohodě, dnes již dost retro. Bavila mě otevřenost, lehká kritičnost a vedlejší mikropostavy (párek gayů, kozomil, chlápek na vodítku). Strašně se mi líbily masky na maškarním bále, jejichž prostřednictvím na krátkou dobu promluví Herzova obliba ve strašení, horroru a děsu. Líbila se mi experimentální pojetí celého filmu, které se už dneska nevidí, což je škoda. Jo, dalo se na to koukat, klidně a rád se na to ještě někdy podívám znovu. „Ty ještě neznáš Rudolfa?“ (21.12.2012)