Nosferatu - Fantom noci

Výrazná výtvarná inspirace Murnauovým Upírem Nosferatu provázená osudově pomalým tempem. Draculův příběh má v Herzogově podání slušnou atmosféru (zejména části z morem decimovaného Wismaru), ale jinak to působí spíš jako existenciální drama než horor. Z tohoto posunu nejsem nijak na větvi. Je to vlastně jen slušně natočený remake. Nic víc, nic míň (70%). (15.04.2009)

Tvorbu Wernera Herzoga jsem sice teprve letos začal více objevovat, ale na základě 4 starších filmů, které jsem od Herzoga doposud viděl, by mě vážně nenapadlo, že režisér takových kvalit má potřebu na vrcholu svých sil zahazovat tak výjimečný talent v adaptaci zcela brakového horrorového příběhu. Na druhé straně každý má z času na čas právo na jisté úlety a Herzog jako režisér si svůj úlet vybral zde. Jak se mi v průběhu let podařilo vidět už tři adaptace slavného Draculy a tahle je z nich nejnovější, mám z nich zatím pocit, že čím je to novější a nákladnější, tím je to také horší... S postavou záhadného Draculy se tu vůbec nepracuje tak, aby z něj sálalo jisté tajemství nebo napětí, naopak svým hrůzostrašným zjevem s tváří a pohledem mrtvoly dává od počátku bez přetvářky svému hostovi znát, že „bude hůř“. Již ve své první scéně začíná Dracula pít příchozímu úředníkovi z rány krev, takže se jen divím panu Jonathanovi, že po takové zkušenosti neutekl pryč dveřmi poblíž hned (tedy divil jsem se mu ve stejném smyslu hned po prvním spatření netvora), ale naopak jal se pro to dobrovolně absolovat na zámku v Karpatech další dny a počkat, než se v Draculově obydlí totálně zblázní. Docela jsem se pobavil u scén, kdy Dracula sám před kamerou vyjadřuje svoje choutky na útok, zejména během Drákulovy kreace uprostřed tmy na lodi jsem se výtlemu neubránil. Ty zakomponované výjevy létajícího netopýra, údajně vypůjčené z přírodopisného dokumentu, pak tomu nasadily korunu. Za zdařilou považuji první půlhodinu do příchodu na zámek a všechny poetické exteriérní záběry, ať už v holandském městě nebo uprostřed čarokrásné slovenské přírody. Škoda tak krásných záběrů pro něco tak ubohého... [45%] (05.10.2021)

Herzog sa s tým naozaj vyhral plus niektoré zábery kamery boli vskutku úžasné. Isabelle je krásna žena, a aj s Brunom boli typovo vhodne obsadení, bohužiaľ sa mi zdalo, že miestami až moc prehrávajú, čo ma celkom rušilo, ale asi to tak malo byť. Naopak Kinski bol fantastický (neverím, že som to napísala). Neviem, či to vystihnem správne, ale z celého filmu na mňa išiel taký zvláštny nepokoj, hlavne z druhej polovice. 3,5* (02.06.2016)

Herzog a jeho verze slavného upíra, bez kterého by možná nikdy nevznikl legendární Drákula. Tempem dost utahané (co jiného od Herzoga čekat) ale silně atmosferické s několika velice zajímavými scénami. (05.06.2013)

Mal som vo väčšine filmovej stopáže nepríjemný zvláštny tiesnivý pocit,že sa deje niečo strašné,a tak pri pohľade na krysy a na mor v Holandsku ma extrémne mrazilo,že k tomu vidieť desivého,ako zvyčajne Klausa Kinského nepridáva na zdraví nič dobrého,veľmi depresívny film,ktorý vďaka réžii Wernera Herzoga pôsobí autenticky! Ak by som mal vyzradiť tajomstvo,tak spolupráca KINSKI/HERZOG mi viac pasuje predtým v Aguirre, der Zorn Gottes a potom v majestátnom Fitzcarraldo,zlatá stredná cesta je asi tu... Inak mladý Bruno Ganz sa profiloval herecky už dávno predtým,ako som si doteraz myslel... (31.05.2015)

Legendárny film z démonickou hudbou, démonickým hercom a pološialenstvom na každom rohu. Inak nič viac. (18.11.2015)

Shlédnuto na Semináři archivního filmu 2011. Nejsem fanouškem hororů, ale tento snímek snad ani za horor být považován nemůže. Pocta klasickému Nosferatu z roku 1922, nic víc, nic míň. Kinski luxusní, ale tím asi málokoho šokuji. (07.05.2011)

Ta atmosféra, ta atmosféra! ;-)... a můj obdiv pro Bruna Ganze, že byť i při periferním vidění dokázal u hradní večeře udržet vážnou tvář. (27.09.2013)

Přiznám se, že nejsem touto klasikou tak uchvácena jako mnozí jiní a rozhodně se nerozplývám nadšením. Tato verze hraběte Draculy pro mě nějak pozbývá šarmu a třetí hvězdičku do řady přidávám spíše za nechtěnou komiku. (08.04.2015)

Jakkoliv se hlavně z první části filmu zdá, že jde jen o pouhý barevný remake slavné Murnauovi verze, opak je pravdou. Už první, chorály podkreslené, záběry mexických mumií jsou velmi znepokojující, a to pravý duch gotických románů teprve přijde. Hlavními plusovými body jsou klasicky výborná atmosféra, podmíněná hypnotickou hudbou a silně estetizujícími táhlými obrazy. Je obsažena ve většině scén – ať už jsou to zlověstné záběry přírody, Jonathanovo vyzvednutí pohřebním vozem místo kočárem, hejna krys nebo velmi působivá dekadence předapokalyptického veselí obyvatel Wismarcu. Na kom ale celý film stojí je Kalus Kinski s jeho smutnýma očima. Hlavní postavu i přes silné líčení polidšťuje, a tak ho přibližuje divákovi. Jeho únava prázdnotou staletí je odzbrojující, zdá se, že víc než po lásce touží po smrti, která rozhodně není to nejhorší a už vůbec ne nejjistější. Přidejme erotizující napětí mezi Kinskim a Adjani, děsivě otevřený konec, a expresionistický předchůdce si může jít házet stíny jinam. (12.02.2009)

Herzog a Kinski - pekelná dvojica, zaručujúca zážitok. Nosferatu nie je iný. Devízou je kultový príbeh, ktorý samozrejme tak svojský autor ako Herzog prispôsobil svojim víziám, ale pri tom zachoval pôvodné styčné body. Kinski ako Drakula je GENIÁLNY - herecký minimalizmus s maximálnym účinkom (za pomoci parádneho make-upu:) Nosferatu v Herzogovom podaní má aj hlbší, priam existencionalistický podtext (zábery na prázne mesto, "posledná večera",...), výbornú formálnu stránku a veľa krýs k tomu:) (02.05.2011)

Další z adaptací klasického monstra Draculy, která je opět v něčem odlišná a výjimečná. Prvních pár minut, ve kterých byly záběry na mumie, na mě působilo dosti depresivním dojmem, který se ještě několikrát (v menší intenzitě) v průběhu filmu vrátil. Démonický Klaus Kinski coby hrabě Dracula byl vskutku castingovou výhrou, Bruno Ganz mě taktéž potěšil. Nesmím ještě opomenout úžasný hudební doprovod, který skvěle dotvářel tísnivou atmosféru filmu. (27.11.2011)

Snad jediné, co tomu chybí je trochu expresivnější výprava. Herzog nám předkládá celkem realistický svět, ale murnauovského upíra. Trochu víc si vyhrát s vizuálnem a bylo by to úplně dokonalé. Na druhou stranu právě v civilnosti, která Kinského obklopuje, se skrývá jakýsi charakteristický rys všech Herzogových filmů, které jsem měl možnost vidět. Režisér nás neomračuje vizuálně silnými scénami, ale buduje atmosféru všemi dostupnými prostředky - hudbou, plíživou kamerou i hereckými výkony. Ode všeho trochu, velmi poctivě, ale skromně. Herzog není doslovný ve zvoleném žánru. Naopak, využívá jen prvky, které se mu líbí, a pocitově je komponuje v další herzogovský příběh o muži s osamělým cílem. (01.03.2010)

TECHNICKÁ POZNÁMKA: Film bol nakrúcaný nielen v Čechách ale aj na Slovensku, konkrétne vo Vysokých Tatrách. (24.12.2009) (24.12.2009)

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Prostřednictvím Herzoga se mi to takřka podařilo. K jeho vlastní cti je třeba pochválit, že čerpal zároveň jak ze Stokerovy knižní předlohy (Van Helsing, více prostoru pro akčnější paní Harkerovou) tak i Murnauovy předlohy filmové a přesto zůstal ještě svůj a přidal k tématu hodně vlastního (psychologie upíra, zajímavý závěr). Není to pravda tak kulervoucně vizuálně úchvatné jako Murnauův Nosferatu, i když i tady se najdou výborné špeky (geniální společná scéna Kinského a Adjani před zrcadlem), co mu však chybí v tomhle ohledu dohání mluveným slovem, díky němuž se dočkáme několika výborných a trefných filosofujících proslovů. Výborný výběr do hlavních rolí, Kinski je výtečný a divák mu sežere i fakt, že Nosferatu překvapivě mluví a Adjani, ta se prostě narodila jen pro tuhle roli, protože pro ni se její až éterická a nadpozemskost krása a charisma, které ohrožuje jakýkoliv fyzický kontakt, skvěle hodí. Vždycky jsem si přál vidět Adjani se ve filmu konečně usmát, tady jsem se dočkal a ten její věčně zachmuřený výraz jí tedy sluší mnohem více. Herzog nezklamal, naopak, hodně překvapil, byť Nosferatu byl, je a bude jen jeden. (13.05.2013)

herzogova verze draculy se misty znacne odchyluje od genialniho originalu a v tomto pripade je to bohuzel spis ke skode veci, herzoguv ambientni styl vypraveni dej spise zpomaluje a casto je kladen duraz na nepodstatne sceny (namornik na lodi) na ukor tech dulezitych, ktere mnohdy nejsou podany patricne sugestivne. jinak nosferatu v podstate nema chybu, vsichni herci jsou skveli (a to vcetne jonathana harkera, ktery byl v prisernem podani keanu reevese kamenem urazu i v jinak skvele coppolove verzi), tradicni kraut-rock soundtrack je spravne temny a prirodni scenerie jsou fantasticke, i kdyz je jich mozna misty uz trochu moc na ukor deje. kombinaci herzogovy zachmurene atmosfery a hudby s coppolovou drsnosti, krvavosti a vernosti originalu by mohla vzniknout idealni drakulovska adaptace. (29.08.2008)

Jen za tu nostalgii dám tři hvězdy,jinak to bylo 100 minut zdlouhavé nudy,ve kterých kralovala jen hudba a Kinski... (15.03.2009)

mystická extáza plná moru (14.05.2013)

Pre mňa príjemné prekvapenie. Herzog spravil poetickejšiu adaptáciu jedného z najznámejších filmocv a dodal mu rozmer. Nemú verziu od Murnaua mám veľmi rád ale toto mi ulahodilo rovnako. Kinski vo svojej postave démonický a Bruno Ganz ako Harker rovnako dobrý. Výraznejšia práca s prostredím. Ústup od hororu hoci tu máme množstvo nepríjemných scén - potkany, sebaobetovanie. Pre mňa skvelé obhliadnutie za témou vampirizmu ktorú súčasný hollywoodsky priemysel spŕznil. Schmidt-Reitweinova kamera uhrančivá. (23.10.2018)

Projekt 100 nám tento rok dal výbornou příležitost shlédnout jak Murnauův originál, tak Herzogovu předělávku Upíra z Nosferatu. Abych řekl pravdu tak na podobné experimenty moc nejsem, do kina jsem tedy vcházel s nedůvěrou, mírně zředěnou faktem, že Herzoga docela žeru. To co mi bylo podáno byla velmi zajímavá, vcelku originální a slušně poskládaná pohádka pro dospělé s atmosférou federativního koprodukčního seriálu Teta (berte s rezervou). Nezní to vábně, ale večer jsem si dobře užil a nechce se mi ani moc srovnávat s černobílou původní verzí. Největším problémem Herzogova filmu je posun hlavní postavy z temného přízraku na vybledlý, vyzáblý raneček neštěstí, který hrůzu nenažene a spíše je radno jej politovat. Co mi chybí možná ještě trochu víc je původní psychedelický nádech (filtry, zrychlené záběry, sugestivní snové scény), který mě u originálu dostal, tady je vše pomalejší, mdlejší, bezkrevnější (ne že by to bylo zase tak špatně, ale já to mám radši tak jak to bylo, protože z toho přímo mrazilo...) Zůstala tedy kostra příběhu s výbornou ale jinou atmosférou, slušnými hereckými výkony (i když Bruno je prostě anděl a andělem zůstane) a několika velmi povedenými originálními přídavky (SPOUSTA krys, morem nakažení, slavící své poslední dny opuletní hostinou, rumunští cikáni apod...) Tedy tak, film je to zajímavý, ve srovnání s originálem mi neobstál, Herzog ale přesto určitě nešlápl vedle - minimálně stojí za shlédnutí. 7,5/10 PS: upozornil bych ještě na geniální hudbu od Popol Vuh (05.03.2009)