Upír Nosferatu
Nosferatu: Phantom der Nacht
Nosferatu Fantôme de la Nuit
Nosferatu the Vampyre
Režie:
Werner HerzogScénář:
Werner HerzogKamera:
Jörg Schmidt-ReitweinHudba:
Popol VuhHrají:
Klaus Kinski, Isabelle Adjani, Bruno Ganz, Roland Topor, Walter Ladengast, Jacques Dufilho, Attila Árpa, Clemens Scheitz, Werner Herzog, Jan Groth (více)Obsahy(1)
Úředník jedné realitní kanceláře Jonathan Harker (Bruno Ganz) dostává za úkol zprostředkovat prodej nemovitosti. Kupcem má být nějaký hrabě Dracula (Klaus Kinski), který žije na svém sídle v Karpatských horách. Mladý muž se proto se smlouvou v kapse vydává na dalekou cestu za uzavřením obchodu. Po příchodu na zámek ho zarazí podivné chování hraběte. Již první noc zjišťuje, co se za tímto neobvyklým chováním skrývá... (caligari)
(více)Recenze (230)
Máloktorý remake mal také opodstatnenie. Originál je z roku 1922, teda 57 rokov odstup, nemal požehnanie od majiteľov práv a bol samozrejme čiernobiely, nemý. A výsledok? Bavili ma len chvíle s Draculom. Klaus Kinski sa prevtelil naozaj kvalitne. Ostatné ma vlastne nudilo. Príbeh je z dnešného pohľadu všeobecne známy a čiastočné úpravy tejto verzie mi prišli skôr k horšiemu, pretože ubudlo hororových momentov. Dracula od Coppolu teda stále najlepším vtelením. ()
To nemyslíte vážně? Herzog se s touto předělávkou Murnauovi klasiky pěkně sekl.... z celého filmu je cítit hrozný amatérismum - z režie, střihu i hereckých výkonů. To bych odpustil Murnauovi vzhledem k době natočení, ale Herzogovi ne. Lokality jsou možná hezké a snaha o zachování expresionistického výrazu zajímavá, ale vše to ničí nesmyslné záběry a scény, které doslova nudí k smrti. A hrabě Dracula v podání Klause Kinského vypadá jako nemocnej králík, to se nedá se Schreckem ani porovnávat. Atmosféra i zpracování se povedly mnohem lépe Murnauovi v roce 1922 a tento počin mi tak přijde zbytečný. Ke konci sice přibývá zajímavějších scén i dialogů, ale stále to není to pravé... Je to pro mě velké zklamání, protože jsem se těšil až tento "skvost" konečně uvidím, ale musím za sebe narovinu napsat, že lepší zpracování Draculy/Nosferatu jsem viděl v amaterském divadle... A to jsem si ještě k tomu vybral tenhle film pro svůj jubilejní tisící komentář. ()
"Nosferatu, nemrtvý. Pije krev svých obětí a proměňuje je v přízraky noci. Jako stín se neodráží v zrcadle. V noci vychází na lov. Proniká zdmi, stěnami a zavřenými dveřmi, jako by nikdy neexistovaly. V podobě netopýra vlétá do ložnic ke spícím. V podobě vlka pronásleduje své oběti. Vzdej se veškeré naděje, kdo se s ním setkáš." Ukecaná verze Murnauova originálu, která atmosféru viděla maximálně tak z vlaku. Ale abych nekřivdil. Nejatmosféričtější scéna je ta v koupelně s Lucií a Nosferatem. Tedy jen ten moment když přichází. Pak začnou kecat o teorii chrousta a atmosféra je zase ta tam. Zůstávají tedy jen zpomalené záběry na netopýry, které jsou nejlepší z filmu. Lucie je kapitola sama o sobě. V prvních scénách až neskutečně přehrává a to, že se bojí jí nemůže snad nikdo věřit. V druhé půlce filmu je zase hrozně otravná a její osud mi byl naprosto jedno. Jonathan je celkově jen takový maňásek, nevýrazný, bez jiskry a to nemluvím o Renfieldovi, který je jen taková parodie na výtečný originál. Samotný Nosferatu, i přes obstojnou masku a zahrání Kinskim, naprosto postrádá šarm a vznešenost Nosferata v podání Maxe Schrecka a stává se tak jen dalším záporákem. Nic víc, nic míň. O "doktoru" Van Helsingovi nemá cenu něco psát, jelikož sám vypadá že by potřeboval lékařskou pomoc. Jak jsem již naznačil, Murnaunův originál byl neskutečně atmosférický a až úžasný. Herzogův remake se mu sice snaží vyrovnat, ale pokud Jonathanova cesta na Nosferatův hrad zde vypadá jako když Honza šel do světa, tak to prostě nemůže dokázat. Když neberu pár nočních scén v Nosferatově hradě, tak snímek atmosféru, ať už dramatickou a natož hororovou, absolutně postrádá. Krásným příkladem je toho poslední scéna Nosferata a Lucie, která spíše vypadá jak jakási milostná scéna z Upířích deníků, než jako hororová scéna s mistrem Nosferatem. A to i na rok 1979. Tečku tomu dodává Nosferatův konec, který jak velice komický a pokud někdo předchozí děj hltal, tak tohle prostě projít nemůže. A samotný závěr? Ach ouvej... Velké zklamání tento snímek na kterém jsou nejlepší záběry na netopýry a z části i hudební podklad. Murnaunovu snímku toto nesahá ani po kotníky. A možná ani nechce... ()
Herzog vzdal hold svému krajanovi tím nejlepším způsobem. Jeho Nosferatu je skvěle vizuálně propracovaný film, plný nezapomenutelných výjevů a obrazů. V roce 1979 to muselo být jako zjevení, film z jiného světa, a i dnes mě baví daleko víc, než devadesát procent současných filmů. Citlivě zvolená, intenzivně využitá hudba dotváří unikátní atmosféru, kterou podle mě dokonce překonává svého předchůdce - stejně jako precizním výkonem Klause Kinskiho - jeho nervózní mručení a výrazy hned tak z hlavy asi nedostanu. Jediná výtka pro mě tak zůstává převaha vizuálu nad příběhem. ()
Herzog slepě nekopíruje ani nevykrádá, naopak příběhu přidává značnou dávku surreálné děsivosti. Groteskní noční můra bez happyendu, naopak s démonem Kinským, charismatickým Ganzem a přepjatě melodramatickou Isabelle Adjani. Ta skvěle funguje jako kontrapunkt k ledově chladnému hrběti Draculovi. Několik záměrně černohumorných momentů ještě posiluje "morová" hudba a všudypřítomné krysy. Pocta a reinterpretace jak má být. ()
Klenot, ktorý nechce byť iba obdivnou a pokornou poklonou Murnauovej klasike. Herzog ide prekvapivo aj po "psychológii" upíra. Jeho Nosferatu si uvedomuje "prekliatie nesmrteľnosti" a tento pocit metafyzickej osamelosti doslova vyteká z každého frameu. Aby ten pocit na vlastnej koži pocítil aj divák, naťahuje Herzog niektoré sekvencie do neúmernej /ale zato úmornej/ dĺžky. Áno, cieľom je, aby nám ten "filmový" čas plynul sakramentsky pomaly, aby sme takpovediac sami nachvíľu zostali "zakliati v čase"... P.S. Tlieskam aj za ten inovovaný koniec. P.P.S. Za Isabelu Adjani by som rád položil aj ten svoj nesmrteľný život. ()
Docela zajímavá verze Drákuly (již osmá, kterou jsem viděl). Atmosféra je spíš romantická a pohádková ale ve spojení s nepříjemně svíravou hudbou dělá svoje. Hodně se mi líbily exteriéry odehrávající se v krásné přírodě. Jako pocta nebo remake původního Nosferatu je to určitě podařené, i když ne tak děsivé a docela zdlouhavé a konec je trochu překopaný. ()
Werner Herzog pojal remake legendárneho Murnauovho UPÍRA NOSFERATU, ako epický horor plný veľkolepých scén. Režisér navodzuje bizarnú atmosféru, v ktorej presvedčivý upíri výkon Klausa Kinského rezonuje ešte viac. A povedzme si, že snáď nebolo na svete herca, ktorý by do ikonickej postavy vkĺzol lepšie. Originálny Max Schreck by zatlieskal. ()
hmm tak tohle ohodnotit je kapku oříšek...Kinski s těma pazourama-útrpně číhající v polostínu je fakt démonicky tragický antihrdina..kamera a hudba dávají celému tomu drákulovskému světu osobitou a nepříjemnou atmosféru..Isabelle si tu úplně samozřejmě vystřihla nejpřitažlivější Lucy všech dob(!!)..režie dělá z většiny scén podivně mrazivou záležitost(zvláště druhá půlka je v tomhle ohledu hezky vymazlená)....Problém je jen v tom, že to jako celek něják moc nefunguje...Herzog si z drákulovských adaptací něco ocitoval, něco vybral, něco bezhlavě odhodil, něco si přivymýšlel a dohromady to působí trochu nesourodě-jakoby tomu pořád padal řemen a po děsivě atmosférických scénách najednou divák kouká na zbytečně blábolící postavy(mluvící anglicky, předabované do němčiny(!?!)), nechtěně směšné scény(drákula sprintující po náměstí prostě ztrácí něco ze své image :D ), nebo jednoduše jen divně hrající herce...........Nadruhou stranu musím přiznat, že mě něčím podivným Herzogův styl chytnul a i přes všechnu tu nedokonalost se mi film dost líbil=zvláště těch pár scén, kdy jsou vedle sebe jen Klaus a Isabelle(jediní dva v celém filmu, kteří hrajou přesvědčivě)-na to je radost se dívat(!!!) ()
Sestava Herzog-Kinski stejně jako v Aquirrovi nezklamala. Oba pánové spolu zřejmě v minulých životech prožili mnoho temných nocí na polorozpadlých hradech nebo v ponurých hrobkách. Jak jinak si vysvětlit, že je celá atmosféra filmu tak autentická. A navíc (na rozdíl od Murnauova Nosferata z roku 1922) nakonec vítězí upír, ne mladá žena, což oceňuji. ()
Silně atmosferický horor, kde k navození strachu nepotřebujeme hektolitry krve či desítky tlících těl. Úplně nám stačí podmanivá hudba a jeden pohled na Nosferata - Draculu. Nestačí než říct, že Kinski je respektive byl opravdový ďábel. 75% ()
Už od Aguirra je jasné, že Herzog je především mistrem atmosféry. A naplno to dokazuje právě v tomto snímku, v němž je atmosféra půvabně gotická. Film funguje jako pocta klasickému dílu z roku 1922, ale (i díky odlišnému závěru, který je lepší, než původní) také jako svébytné dílo o prokletí a samotě člověka, co je odsouzen k nesmrtelnosti. Vrcholky hor a na nich zámky vystupující z mlhy, nekonečné gotické chodby, dlouhé pasáže bez dialogů, podkreslené mystickou hudbou Popol Vuha a hlavně - geniální Klaus Kinski s holou hlavou - nejistý, smutný ďábel... Nosferatu - Fantom noci je jakousi filmovou noční můrou, až hypnotickým zážitkem, který mohu každému jedině doporučit. ()
Uf, tak tu sme sa s CSFD po dlhšej dobe doslovne na míle minuli. Po tých štvor- až päť-hviezdičkových nadšených komentároch som čakal skutočne mrazivý zážitok. Vo výsledku som však dostal len naťahovanú zívačiku a zbytočný remake dnes už kultového Nosferata z nemej éry filmu. Navyše sa na ňom až nepríjemne podpísal zub času, ale som presvedčený, že to nebude len tými vyše 30 rokmi od jeho natočenia. Obzvlášť éru 70. rokov mám veľmi rád a už som v nej našiel niekoľko skutočných filmových klenotov, ktoré bez problémov fungujú aj dnes. Nosferatu bohužiaľ nefunguje vôbec. Po technickej stránke je to aj na tú dobu veľká bieda. Vyslovene pôsobí ako desať krát lacnejší slovenský film z daného obdobia, s amatérskou kamerou, zrnitým obrazom, vyblednutými farbami, chabými maskami (resp. maskou v podobe ušatého Nosferata) a otravnou hudbou, ktorá sa síce snaží navodiť znepokojivý dojem, bohužiaľ aj v scénach, kde to vyslovene nie je ani žiaduce. Jednoduchý námet by nemusel byť problém, navyše keď sa v ňom dostáva do popredia zaujímavá téma samoty a nie až tak príjemný údel večného života, ale všetko mi to príde veľmi účelovo spracované. Postavy - narážam na hlavnú postavu Jonathana Harkera, ktorý ide za Draculom do Rumunska - akoby si neuvedomovali situácie, v ktorých sa ocitajú, postava Nosferata so špicatými zubami a dlhými pazúrmi im ani v jednom momente nepríde divná, dokonca ani v situáciách, keď sa vrhá vycucať krku zo zranenia po porezaní nožom alebo keď v noci okupuje ich izbu. Uznávam, že občas má film príjemne znepokojivú atmosféru a aj prostredie hradu má niečo do seba, ale čo z toho, keď vo výsledku to je len rozťahaný počin a strašidelné scény v ňom doslovne pohľadať, resp. aspoň na mňa takmer nefungovali. Vekovo navyše zostarol viac ako by bolo žiaduce a dnešného diváka už skutočne nemá čím zaujať. Možno keby som film videl v roku jeho vzniku tak so mnou pár scén zamáva, ale aj to silne pochybujem, pretože iné filmy z tohto obdobia s tým nemajú ani po rokoch problém. Bohužiaľ, Nosferatu sa k nim ani zďaleka radiť nebude. CELKOVO: 2* (4/10) ()
Hororový remake, díky jehož tempu plně pochopíte, co je věčnost. ()
Každý z nás, ktorý už má za sebou nejaké tie upírske dobrodružstvá dokáže oceniť to poňatie, akým doň Herzog vniesol svoj rozmarný duch perfekcionizmu detailov. Ako nechal rozprávať gotikou, farbami a centrovanými pohľadmi v priestoroch skľúčeného minimalizmu a ticha. Ako hĺbka života nemá zmysel bez adekvátnych potrieb, aký stereotyp prináša samota a nezvratnosť, pokiaľ naň nie je nik ochotný pristúpiť. Poväčšine si na prerábané veci "vybijem zlosť", ale takto zkomponované a lahodné remeslo vo využití nových možností filmových fenoménov (ku ktorým Nosferatu patrí), vítam. Aj záverečná pasáž je len akousi momentkou osudu, i ten slávny nemý predchodca je v tejto sekvencii akčnejší a to už je čo povedať. ()
Výborný remake, ktorý Herzog fascinujúco vyštylizoval (najmä záverečné scény v meste sú ultra temné) a Klaus Kinski geniálne zahral (slušný je aj Bruno Ganz a Isabelle Adjani typovo dokonalá). Film je poctou, ale nie je lacinou kópiou. Herzog dodal tématike svoj osobitý pohľad a pritom neodbočuje od originálu, vytvoril vlastnú verziu legendy a dodal jej svoj typický apokalyptický rozmer. ()
„Jen smrt je krutě jistá. - Smrt je krutá pro ty, kteří nic netuší. Ale smrt není to nejkrutější. Krutější je, nemůžete-li zemřít, ani když chcete.“ V porovnání s Murnaovým klenotem je Herzogův Nosferat slabý odvar. Má v něm svou vizi, ale bohužel, se jedná, byť o kvalitní filmařinu, tak o mírné zklamání. Děj je zdlouhavý a má body, kde se doslova zastaví čas. Kinski jako Nosferat působivě zpracován, ale Schreckův démon zůstal nepřekonán. Já to porovnat musím, protože původní film ve mě rezonoval ještě dlouho potom. Tady jsem polovinu děsivých scén zapomněl. Kvality neupírám, Herzog celé vyprávění vzal svým způsobem, který by se dal považovat za umělecké vyjádření. Na mě však mnohem víc zapůsobil Murnau. Hlavně tím, že byť se jednalo o němý film, tak se mi nestalo, aby mi padla hlava. Tady několikrát. 70% ()
Začátek filmu se záběry na pravé mumie s podmanivou mužskou vokální hudbou je fascinující! Nádherná temnota a uhrančivost. Hodně mě tato hudební složka připomíná zásadní scénu z našeho oscarového filmu Obchod na korze. Pak už se rozjíždí klasická verze Nosferatu, která je výborným remakem klasiky z roku 1922. Klaus Kinski je démonický a smutný zároveň, Isabelle Adjani v roli Lucy je překrásná. Interiéry Draculova hradu se natáčely na našem gotickém skvostu - na hradě Pernštejnu. Jediné, co mě trošku vadilo, bylo pomalejší tempo vyprávění. Ale i tak je Nosferatu s Klausem Kinskim výborným zpracováním Stokerova románu. ()
Související novinky
Remake Nosferatu vznikne v Praze
Režisér Seveřana nebo Majáku Robert Eggers plánuje svůj příští film natočit v Praze. Potvrdil to v nedávném rozhovoru, ze kterého vyšlo najevo, že už zde nějakou dobu dokonce pobývá a pomalu se… (více)
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Upír Nosferatu – Fantom noci je především poctou expresionistické klasice "Nosferatu - symfonie hrůzy" z roku 1922, pěkný odkaz - noční pohled na siluetu hradu Strečno je v podstatě totožný s originálem. Francouzsko-německé zinscenování příběhu Draculy založený na románu Brama Stokera je vizuální a narativní potěšení v každém slova smyslu. I tentokrát se natáčelo v Československu a hrad Pernštejn pomohl k výborné gotické atmosféře. Kinski byl démon i v civilu, prohlašoval o sobě, že je Nosferatu a během natáčení se prý choval jako šílenec a napadal filmový štáb. Lepšího fantoma než svého dvorního herce nemohl Herzog najít a výborná je i Isabelle Adjani.______ Atˇ už se rozhodnete pro sledování této „tribute to verze“ nebo pro Murnaův originál s ještě démoničtějším hrabětem Orlockem, nebude od věci seznámit se s varovným zamyšlením co by mohlo následovat po zhlédnutí filmu, když je člověk abych tak řekl nepřipraven: tedy vězte, sedíte v křesle před televizí, vstřebáváte dojmy z filmu, ten Kinski byl opravdu hrůzostrašný, jeho děsivý výraz z mysli jen tak nevymažete. Je krátce před půlnocí, všude tma tmoucí. Ozve se houkání sovy. Výhled z okna na blízký les a hradní zříceninu na nedalekém kopci se vám najednou nezdá tak romantický jako obvykle a co to blikající světlo v hradním okně?_____ Vlastně se ptáte sami sebe proč jste si nešli zatopit hned zvečera a nechali to až na tedˇ po tak hrůzné podívané. Představujete si jaký šílenec mohl vniknout tím nadzemním větracím okénkem do sklepa, jaké monstrum se může v těch podzemních prostorách skrývat. Co to vlastně říkali ve zprávách na Nově? Vždyt´ to by se klidně mohlo stát i ve vaší vesnici! A proč máte tak velký dům? Z druhého patra sejít do prvního, do přízemí a po schodech dolů do sklepa a pak ještě úzkou tmavou klesající chodbičkou až ke kotli na tuhá paliva? Ne, je to daleko, nepůjdete, máte přece v pokoji krásných 14°C. Proč jste vlastně zůstali v této hrozné barabizně sami, když vás vaše drahá polovička přemlouvala abyste s ní(m) navštívili tchýni. Proč jste vlastně nejeli za tou dobrou milou ženou, která vás má tak ráda? Co to bylo za idiotský nápad pouštět si nějaký francouzský horor, místo toho abyste se jako všichni normální lidé podívali raději po páté na neškodného amerického Forresta Gumpa?_____Je neuvěřitelné ticho, slyšíte červotoče chroupajícího váš půdní trám. Půlnoc. Dyng dong! Ohromné rány se ozvaly z přízemí, krve by se ve vás nedořezal – budˇme přesní: „krve by z vás nevysál“. Úleva přichází po chvilce – ty stojací kyvadlovky co tak krásně odbíjely každou hodinu, musí hned zítra z domu pryč. Bude-li pro mne nějaké zítra, já malověrný(á), mrazivá myšlenka. Z lesa se zase ozve naléhavé houkání sovy. A zrovna těch pár vteřin po půlnoci když už jste si říkali, že si vezmete diazepam a zároveň seberete poslední zbytky odvahy a přec jen přitopíte, ozvou se hned nad vámi na půdě zřetelné kroky, tohle přece není kuna! … Jsou takové noci, jsou a né že ne….. Produkce: Werner Herzog Filmproduktion () (méně) (více)