Stranger Things

91%? 22. nejlepší seriál? WTF?! Zrovna nedávno jsem dokoukal seriál Narcos, který (pro mě naprosto nepochopitelně) pochází ze stejné výrobní linky jako tento smrdutý zvratek a bylo to jak kdybych si gurmánsky vychutnával zapečeného humra s rajčaty a bazalkou na lanýžových špagetách a pak to zajedl hovnem s hranolkama. Inu, stačí nálepka Netflix a většina se tím hovnem i dobrovolně pomaže. Já sám bych se na tento seriál asi nikdy nepodíval, naopak jsem se mu prozřetelně vyhýbal, protože už podle neoriginálně debilního plakátu nevěštil nic dobrého, ale byl mi jednou velice blízkou osůbkou doporučen společně se slovy 'seriálová událost roku', takže jsem na to s příslibem romantického šuku kývnul. Ne, pusinko, to si ho radši uříznu a navždy odložím do zavařovačky s okurkama, než abych se musel tvářit, jak to bylo boží a kůl. Ve skutečnosti mi po spuštění každé epizody narostl knírek, patka se mi stočila doprava a na všechny strany jsem zběsile křičel: „Nein Nein Nein!". V žádném jiném seriálu jsem doposud nenarazil na tak hustou koncentraci nesympatických postav, vlastně tam nebyl nikdo, kdo by mi nevadil, všechny jsem nenáviděl už od prvního dílu. Teda kromě šerifa, toho nenávidím už od dob, kdy v Nouzovém východu ošukal Leonardovu manželku. Krev mi pila i ústřední čtveřice neskutečně otravných harantů - šišloun, negr, debil a stupidně čumící holohlavá analfabetka s rudou nudlí u nosu - všem jsem od srdce přál, aby co nejdřív pochcípali. Vrcholem všeho byla nepřetržitě hysterická matka dalšího (naštěstí ztraceného) retarda, kterou museli stavět před kameru výhradně podle toho, jestli zrovna menstruuje, protože takovouto frenetickou pizdu nelze zahrát jen tak. Co tu máme dál? Nechutně trapnou teen romanci mezi naivní slepicí a třídním bourákem, bubáky lezoucí ze zdi, úchylného voyera s foťákem, krávu mluvící s vánočníma žárovkama... upřímně, málem jsem se z toho pochcal. A ne, rozhodně by mě to neuchvátilo, ani kdybych měl deset let. V deseti bych zamumlal cosi o „zkurvené kravině" a šel si pustit porno. Po dvou epizodách jsem si dal antidepresiva a rychle letěl na databázi prostudovat pár komentářů, neboť jsem byl silně přesvědčen, že mi kromě moči uniklo ještě něco. Něco podstatného, nějaký tvůrčí úmysl. Vysvětlením mi budiž tato neustále se opakující fanouškovská anotace: „Mysteriózní, místy až hororový seriál s prvky sci-fi, který brilantně navozuje atmosféru 70. a 80. Let v USA". Jo, aha. Tak dík za vysvětlení. Stejně si myslím, že když si pustím třeba komedii, asi by mi mělo dojít už během filmu, že je to komedie, a ne až si to někde přečtu. Po několika veskrze kvalitních seriálových opusech se Netflix dostal do pozice, kdy může natočit osmidílný dokumentární cyklus o růstu obilovin, opatřit ho nálepkou „Strhující, místy až alarmující dokument s prvky muzikálu, který brilantně navozuje atmosféru zemědělské výroby v USA" a místní panicové ho začnou vynášet do nebes opětkovanými výkřiky jako: „Nejlepší seriál o pšenici, co jsem kdy viděl!"; „Dechberoucí drama o zpívajících zemědělcích, ječmen a oves hráli jak o život!"; „Bezkonkurenčně natočený růst kukuřice seté!". V depresích, bolestech a nepředstavitelných psychických mukách jsem přetrpěl čtyři epizody a tímto číslem své trápení ukončil. Mám zato, že pokud mě seriál ve své první polovině totálně sral, v té druhé mě asi bavit nezačne. Asi jak kdybych se smrtelně dávil u prvních sto dvaceti dílů TBBT a pak si řekl: „Ale co, tu další stovku ještě zvládnu, třeba se to zlepší". Jednu hvězdičku dávám pouze z úcty k té jinak fantastické a úžasné slečně, která mi tuto sračku doporučila, jinak by to byl čistokrevný odpad! Já tenkrát s tím House of Cards udělal možná nakonec dobře. Příště si moc dobře rozmyslím, co si od Netflixu ještě pustím. (19.12.2016) (méně) (více)