21 gramů

Kdybych neviděl Magnolii, nejspíš bych to dokázal ocenit i víc. Takhle mi to přišlo moc očividné, moc výchovné. Přeplněné poselstvími. Jako šálek čaje tak plný, že ho ani nemůžete zvednout k puse, abyste se napili. Herecké výkony dobré, režie dobrá, scénář chytrý, ale působí to na mě odtažitě a neosobně. (21.12.2009)

9 / 10 Zatiaľ čo pri Amores Perros som si bol maximálnym hodnotením stopercentne istý, pri tomto formálnom pokračovani to tak celkom nebolo. Počas jeho sledovania som mal totiž veľmi nepríjemný pocit, že celé to rozbitie časovej súslednosti príbehu bolo už len čisto samoúčelným ťahom - Ińárrituovi to pri jeho predchádzajúcom filme vyšlo, tak prečo to tak nespraviť ešte raz, no nie? Aby sme sa rozumeli, ešte stále ide o veľmi kvalitný snímok, ktorý vás chytí a nepustí, kým sa neprehryziete až do jeho trpkého konca, no faktom zostáva, že 21 gramov už nepôsobí tak živelne a bezprostredne ako režisérova prvotina. A to je veľká škoda. (16.12.2005)

Inarrittuovo drama o propletenci jednotlivých postav, které na začátku zmatených a časově posunutých scén do sebe ke konci postupně zapadají jako dílky u Puzzle. Filmu dominují opravdu výborné herecké výkony, obzvlášť Naomi Watts a Seana Penna. Film mě na celé dvě hodiny naprosto pohltil a tak nemám jakýkoliv větších připomínek a dávám mu 5 hvězdiček. (29.08.2007)

Výrazně lepší než Amores Perros. Komplexnější, údernější, vyrovnanější, vyzrálejší. A rozhodně nezapomenutelný zážitek. (27.02.2009)

Prvoplánově slzopudný doják (na rozdíl od Tance v temnotách zřejmě myšlený vážně) s nesympatickými postavami a dost fádně zrežírovaný. Líbil se mi konec (nejen proto, že jsem už mohl jít domů:-), ale většina filmu předtím mě nezaujala, vůbec jsem necítil potřebu ty postavy litovat. Příště se radši podívám znova na Amores Perros. (11.02.2004)

Měla bych výhrady ke zdlouhavým scénám plným plačících žen, nicméně jinak jsem se touhle rozlámanou žiletkou pořezala pěkně. Protože na holení, pánové a dámy, na holení to není! --- Dodatek 2018: Panenko Marja, že já jsem to ale bývala básník. Poté, co jsem si přesně po jedné hodině uvědomila, jak to všechno "bylo" (bude) jako by ztratilo smysl dívat se do konce. A po dodívání se do konce si myslím, že mi ta druhá hodina opravdu už nic navíc nedala. (12.12.2009)

Výborné drama. Pan Iñárritu zrežíroval vskutku mistrovské dílo, které mi dalo opravdu zabrat, a to ve všech směrech (proto radši hned v úvodu upozorňuju, aby se potencionální divák nenechal odradit scénami, které mu zatím nic neříkají; postupně vše do sebe zapadne jako puzzle). Snímkem se line po celou dobu silně depresivní atmosféra, kterou navíc podporuje velmi autentická kamera a také hudba. Kromě toho se může 21 Grams pochluvit výbornými hereckými výkony hlavních představitelů Penna, Tora a Wattsové (prozatím její životní role). "Kolik životů žijeme? Kolikrát zemřeme? Říká se, že v okamžiku smrti ztratíme přesně jednadvacet gramů. Všichni. A kolik se toho vejde do jednadvaceti gramů? Kolik toho zmizí? Kdy těch jednadvacet gramů ztratíme? Kolik se toho s nimi vypaří? Kolik toho získáme? KOLIK toho získáme? Jednadvacet gramů. Tolik váží pět nikláků. Tolik váží kolibřík. Čokoládová tyčinka. Jakou váhu má jednadvacet gramů?" (16.12.2007)

Nejsem úplně nadšen, ale je třeba uznat, že 21 Grams je snímek, který se mi neskutečným způsobem trefuje do noty. Mám neskutečnou slabost pro tenhle druh snímků, pro tuhle režii a tenhle styl minimalismu. Přímo miluji ten zdánlivě nekvalitní střih, dokumentární kameru, která se stává okem divákovým, ten důraz na zvuky okolí, příběhy nerušené zbytečně nadužitou hudbou... 21 Grams má ovšem ještě něco, povedený příběh a zejména nestkutečně kvalitní hereckou podporu. A po dlouhé době opět film, ve kterém je cigareta... Asi je to úchylka, ač sám jsem (již) zapřísáhlý nekuřák, ten kouř, zvuk natahované cigarety a světlo na jejím konci, to je věc, která mi prostě v současné nepřirozené kinematografii více než chybí... Při psaní komentáře, jsem dostal chuť na další film s dobře použitou cigaretou, asi konečně dokoukám ty Obvyklé podezřelé... (20.04.2005)

Pokud už bych měl někde použít spojení "bez chybičky", tak rozhodně u Ińárrituova majstrštyku. Úžasný scénář, který je geniálně vygradovaný a jednotlivě promíchaný s takovou dávkou emocí, že při závěrečném monologu o 21 gramech jenom čučíte na obraz a nevěříte, že něco tak fantastického a komorního je někdo schopný natočit. (04.03.2007)

Naprosto vynikající snímek. Ještě hodně dlouho po tom, co sem odešla z kina mi zůstal ležet v hlavě. Myslím, že po Traffic - nadvláda gangů další životní role Benicia del Tora (mimochodem, stále více stoupá v mém žebříčku oblíbených herců). (26.02.2004)

A půl. Alejandro González Iñárritu je nesmírný talent na propojování lidských osudů. 21 Gramů na mě zapůsobilo asi nejvíce, ačkoliv jsem další jeho mozaiky osudů Amores Perros a Babel hodnotila stejně. Film je drsně realistický, krásně pravdivý a nesmírně bolestný. Excelující herci, pro mě nejvíce Sean Penn a Naomi Watts, scény s ní jsou fascinující a společně s Pennem omračující, která se tady i pěkně "odhalila." Dokonalé propojení osudů jednotlivých charakterů, jejich příběhy a podmanivá hudba. Již od začátku jsem si říkala, že je mi velmi povědomá a pak se ve scéně, kdy Sean sedí na posteli a vedle něj spí půvabná Naomi, rozezněla mě tolik známá a nezapomenutelná melodie, jíž znám ze Zkrocené hory. Nyní jsem již věděla, že hudbu má na svědomí génius jménem Gustavo Santaolalla. Tento film přemýšlí, ukazuje a nechává přemýšlet nás. 21 Gramů je o bolesti a strachu. O životě. O bolesti životů, které žijeme, a také o té, kterou prožíváme životy, které nemůžeme žít. A chtěli bychom. Tak strašně moc... Naše životy se ženou nezadržitelně kupředu a my ani netušíme, kolik promarněných, ztracených a neviděných setkání, snů či zážitků se v jejich rychlosti ztratilo ve větru. Kolik našich osudů se denně proplétá, aniž bychom to věděli? A poté, až jednou nastane ta chvíle, poznáme, co se skrývá v 21 Gramech? (19.04.2010)

Takéto filmy sa netočia často a Ińárritu s Arriagom sú asi jeden z mála, ktorí to dokázali. Taký emóciami nabitý film tu nebol dávno. Je síce ťažko povedať, či retrospektívne rozprávanie a preskakovanie strihov bolo účinnejšie, no výsledok je aj tak skvelý. Perfektný záver, nič pre milovníkov happy-endov, tak isto ako aj celý film, na ktorý treba vychytiť ten správny moment. 100%. (16.12.2006)

Benicio tady hraje, až mě z toho všechno bolí... (06.02.2004)

Strašný psycho. Jak Del Toro přijede domů po tý autonehodě, tak to je jedna z nejsilněji zahraných scén ve filmu všech dob. (07.04.2004)

"Keď zomrieme, naše telo stratí 21 gramov. Je to duša?" Film, ktorý sa vďaka svojej neopakovateľnej dejovej skrúšenosti, rozbitej mozaike ťažkých životných ciest a jedinečnému hereckému obsadeniu, prebojoval do mojej osobnej Top-ky. Obsadeniu, ktorému dominuje najmä Naomi Watts tak, ako som ju ešte nevidela a svojimi oprávnenými psychickými stavmi mi doslova spôsobovala husiu kožu. Nevyspytateľný osud zasahujúci do života zdanlivo vyrovnaných ľudí a boj s každodenným životom. Inárritu prostredníctvom tejto depresívnej snímky prehovoril do duše snáď každému človekovi, ktorý si myslí, že má všetky predpoklady na šťastný život a vzhliadnutím tohto filmu si len uvedomí, že mu dokázal nabúrať perfektný život a očiernil mu myseľ tak, ako aj mne. Film o beznádejne nešťastných ľuďoch, ktorých môžeme pri dôkladnejšom vnímaní stretnúť i na ulici a pomyslieť si, že ich život je ako z nejakej stupídnej americkej drámy. No pravdou zostáva, že nie je. (07.08.2008)

Základní problém filmu: Kdyby byl natočen v jedné časové linii, člověk by se dočkal lehce nadprůměrného dramatu. Takhle jsem se do první poloviny stále ztrácel, než mi konečně došlo "kdo a jak a co". Pokud bych měl mít výčitky svědomí a utrápenou mysl při konci filmu, tak opět nic. Jediné co ve finále mělo smysl, byli hlavní herci a originální nápad s 21 gramy. Jak jsem ale napsal, bez toho konstantního měnění časových linií, by to bylo jen další drama. Babel byl lepší. (24.11.2008)

Prvý Iňarritov film čo som videl a skláňam poklonu. Mozaika jedného smutného príbehu, ktorú postupne servíruje ma nútil nestále rozmýšlať čo bude ďïalej. Ono vlastne čo bude ďalej vieme, ale to ako sa k tomu dostaneme nie. Neviem čo filmový kritici nazývajú ťažkým filmom, ale u mňa je to 21 Gramov. Celý film som špekuloval. Je to herecký koncert, je to skoro bez hudby, má to atmosférou, je to výnimočný film. (17.05.2004)

Další Iñárritu na způsob Amores perros, ale tentokrát s hollywoodskými herci. Pořád necítím žádné zvláštní napojení a jakoukoli empatii vůči postavám, jaká by se dala očekávat vzhledem ke struktuře příběhu a vyhroceným situacím, kterými procházejí. Zkrátka 21 gramů je další ukázková manipulace s city. Je potřeba vystavit hrdiny absolutnímu utrpení, po té příběhy zamotat a propojit a po té ještě zvýšit utrpení. A o tom to celé je, o utrpení, o zapírání sebe sama, o hledání východiska. Příliš násilí v poměru na jeden metr filmu. (15.06.2017)

Naprosto komplexní masterpiece, přervaný fantasticky inscenovanými scénami a bravurními hereckými výkony. Potěší syrová, rozostřená kamera a úsporná vizuální estetika, která znásobuje autentičnost. (03.10.2004)

Život je vřeténko nití, ó, jak lehce trhá se nit, tři tisíce třista třicet tři cest vede žitím a ty jen po jedné můžeš jít. (Jaromír Nohavica) Nevěděj jsem jak začít a tak jsem použil úryvek této písně. Život je pomíjivý, jeden se narodí, druhý umře. Život je láska, jež umožní ženě, která přišla o rodinu najít novou lásku. Život je svině, který nedokáže kriminálníkovi se svědomím odpustit palympsest jeho hříchů. 21 gramů váží kolibřík, 21 gramů váží lidská duše. Alejandro González Iñárritu nám uspořádal nezapomenutelnou mozaiku o síle života a lidské duše. Na začátku jsem se ve filmu ztrácel jako v bludišti, ovšem film běžel dál a náhle mi začalo svítat. Film "21 gramů" bych přirovnal ke kubistickému portrétu. Na první pohled paskvil. Ovšem, když si střípky skládačky dáte k sobě, vznikne něco nezapomenutelného. Více takovýchto filmů! Život je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej. 80%. (28.08.2007)