Psycho

Ano, pise sa rok 2009 a videla som konecne aj tuto klasiku. Uz som si pomaly zacinala mysliet, ze starsie filmy a klasiky u mna nejako zvlast nezaboduju, ale konecne som trafila aj ja klinec po hlavicke. Uf, na tu dobu vynikajuci thriller. A Anthonymu Perkinsovi by som uverila cokolvek. Damy, vsak to bol fesacisko? :) (22.08.2009)

Prababička thrillerov sa zo začiatku rozbieha veľmi pomaly, priam uspávajúco, až kým sa na scéne neobjaví on. Psycho sa totiž neoplatí pozerať ani tak kvôli Hitchcockovej réžii či jednoduchému scenáru, ako kvôli Perkinsovmu stvárneniu Normana Batesa. Perkins si celý film kradne pre seba, až sa divák pristihne, že v scénach , kde sa Norman nevyskytuje, sa vlastne dosť nudí. Slávna sprchová scéna vo mne síce zanechala skôr úsmevný dojem, ale je samozrejme potrebné uvedomiť si jej dopad a význam v čase svojho vzniku. Rovnako ako aj dopad a význam tohoto filmu pre neskorší vývoj žánru. A nedá mi neodpustiť si poznámku, že s tak primitívnym scenárom (kompenzovaným výbornými dialógmi) a temer nulovou výpravou by dnes nedokázal natočiť takto kvalitný film nikto.9/10 (09.06.2006)

Kus kvalitní filmařiny. Téma snímku mě oslovilo už v Santově zpracování z roku 1998 a od té doby jsem měl chuť zhlédnout slavný (a zde na čsfd velice dobře ohodnocený) originál. Snímek stojí hlavně na Hitchcockově režii, napínavém příběhu, hereckém výkonu Anthonyho Perkinse a správné hororové atmosféře (na tom má také nemalý podíl výtečná hudba). Bohužel mě však dost zklamala práce kameramana a střihače. Vraždy byly necitlivě pouze naznačeny (hlavně ta první) a příliš dlouhým záběrem na mrtvou Marion, při kterém jsem si bohužel nemohl nevšimnout zcela nepřehlédnutelného mrknutí mrtvoly, si u mě film taky moc nepřilepšil (takové detaily často kazí celkový dojem z filmu; zvlášť u tohoto žánru). Takže z mého pohledu to budou "jen "4*, ale v každém případě doporučuju; pro fanouška hororu asi nezbytnost. (16.03.2009)

Asi na mě dopadl syndrom slavných film, které jsou profláklé víc, než by bylo potřeba. Psycho určitě představuje nejvyšší stupeň filmařské umění, ale i takové se dá (a musí) hodnotit pouze jako film. Pro mě osobně je působivější závěrečná scéna v suterénu domě než slavná a často vykrádaná scéna v koupelně. Krom toho Anthony Perkins tady nechal kus sebe, protože jeho výkon se dá těžko na jakékoliv škále ohodnotit. Stejně tak atmosféra a filmařské umění je vysoko nad konkurencí, ale pověstná třešnička na dortu se u mě nedostavila. Možná mi tu chybělo to neustále "děšení" domu nebo čehokoliv jiného, ale pro mě tu byla "pouze" velmi kvalitní a hutná atmosféra, ale strach až na cca dva okamžiky nikde... (18.07.2009)

Jen těžko lze přidat k soudům, obsaženým v předchozích komentářích, něco inovativně nápaditého neřkuli objevného. Spokojím se několika vlastními osobními glosami. PSYCHO je opět filmem-průsečíkem. Děsivost a děsovost, s jakou podává obraz psychicky narušeného jedince-deprivanta, trpícího jednou z četných poruch osobnosti, jež byly svým uchopením pro poznávací úroveň tehdejší psychiatrie nedosažitelné, je srovnatelná svou poetikou s klasickými horory první poloviny minulého století. Výrazně je však převyšuje řemeslnou úrovní scénáře i režie a nepochybně i hereckými výkony. Nereálnost reálného tématu, fiktivní uchopení věcně doložitelné skutečnosti, to je jistá schizofrenie obsahu a formy, jež charakterizuje osobitost a původnost Hitchcockova přístupu. A je to zdroj nepochybného úspěchu diváckého i znaleckého, jehož se film právě takto poprávu dopracoval. Z mnoha mrazivých scén tou nejhroznější je pro mne jedna z těch závěrečných: pohled na matčinu mumii ve sklepních prostorách vražedného motelu. Tak jako se tělo neskládá jen z mozku a srdce, ale i střev a konečníku, tak i lidský život nejsou jenom nyvé vzdechy pod hvězdnatou katedrálou nebes, ale i okamžiky existenciální úzkosti a prostě pudového strachu o život. PSYCHO i po takřka půstoletí totu skutečnost připomíná s nepřehlédnutelným důrazem. Důrazem ražby i kvality nadčasové klasiky. (07.04.2008)