Šakalí léta

Po delší době na noční retro návrat k něčemu, co jsem čtvrt století a neviděl a komentář k českému filmu. Šakalí léta byl v dětství kult - dva naprosté megahity a spousta dalších písniček, ale samotný film jsem jako dítě nepochopil a moc mě nebavil. O moc moudřejší nejsem ani teď, jen mi došlo, proč mě nikdy nebavily ani Pelíšky. Hřebejk totiž neumí vyprávět příběh, neumí děj, neumí dramatický oblouk. Šakalí léta jsou sledem často nenavazujících scének, které netvoří žádný příběh. Souvilosti a dobové věci člověk musí číst mezi řádky, Dejdar má razantní nástup a pak je v příběhu zbytečný a nevýrazný, totéž většina ostatních postav s čestnou výjimkou Abrhámova otce policajta. Pár vtipných klukovin (nachcání do piva) a naprosto nepochopitelných věcí - kde vzal třeba ten kluk samopal? (Ne)milostný (ne)čtyřúhelník je zoufalý a spousta věcí by se dala vyřešit pár slovy. Docela mě to otrávilo a tři hvězdičky jsou jen a jen za hudbu. Taneční scény jsou fajn až super, rebelské texty výborné, aranže jsou mixem mezi rannými  českými devadesátkami a poctou americkým padesátkám. Rychlé písničky - Výtah nejezdí, Rock´n´roll pro Beethovena, Na počest hrdinům a samozřejmě megahity Na kolena a Jednou mě fotr povídá jsou stoprocentní, povedly i ty střednětempé jako Rock´n´rollová modlitba či Sladkých patnáct. Naopak slaďáky s výjimkou překrásného Pod oknem jsou do jednoho nevýrazné. Slabší 3* za nostalgii a písničky, jinak jsem si znovu potvrdil že popřevratový český film prostě není pro mě. (04.05.2022)

Dejdar ve svojí suverénně nejlepší roli, sympatičtí dětský herci, přesný Abrhám, výborné songy a choreografie. Ale stačí to? Děj je tady teda hodně plochý, nezáživný, Šabach z toho je sice dost cítit, stejně tak, že tvůrci ladí formu a styl směrem k Pelíškům, ale tady to prostě ještě nedokážou prodat, a ta dobová atmosféra je tu vidět prostě strašně málo, a ty jednotlivé příběhy nedokážou vtáhnout. Pokud si nedokážete užít ani ty hudební čísla, tak si klidně ještě jednu hvězdu odmyslete. (29.12.2022)

První půle devadesátých let v Česku se z filmového hlediska vyznačovala vzestupem vizuálně výrazných snímků s velkými rozpočty od mladých nadšených režisérů, které však bohužel neměly v náhlé záplavě západních, doposud nedostupných titulů, kdovíjaký divácký úspěch (dále viz třeba Kouř, Akumulátor 1, první Renčové). Zároveň na nich bylo vidět okouzlení tvůrců právě západními tématy a přístupy, které nadšeně švédovali. Proto vznikly možná trochu mimoděk zvláštní zeitgeist filmy, které fungují daleko více pocitově a povrchově než že by měly nějakou hloubku, ale zároveň z nich prýští strašné nasazení, energie a radost tvořit, přičemž se stále odehrávají v zešedlých socialistických kulisách. Šakalí léta jsou filmem, který nijak zvlášť dobře vypráví příběh o něčem, co tu nikdy nebylo způsobem, jaký tu nikdo doposud nedělal. Vzniká tak mimoděk nějaké zvláštní universum, kterému se lze racionálně v pohodě ubránit, ale které jinak díky vynikající kameře, výpravě a scénografii (aka "úvod do hřebejkovské komunistické hnědi") lze zase nakrásně propadnout na té pocitové úrovni. S čímž my, bývalí kluci z pod Julišky, rozhodně nemáme problém. (22.06.2022)

Scénář: Jan Hřebejk, Petr Jarchovský .. Když mi bylo deset a startoval po českých kinech tento hudební film, byly slyšet jeho muzikálové písně všude. A tehdy se mi dokonce líbili a ne málo. Dnes to takové „hitovky“ nejsou a tak zbyl jen příjemný retro příběh o vlně rock’n’rollu u nás, kde nechybí zajímavé postavy (pro Abrháma mám slabost) a humorné scény. Každopádně, Hřebejk se alespoň režisérsky zahřál.. (02.10.2006)

Nemůžu nesrovnávat s o dva roky starší OBECNOU ŠKOLOU - v obou případech šlo o silné debuty našich nejvěhlasnějších a nejlepších porevolučních filmařů a o retro snímky nahlížené (aspoň částečně) dětskými hrdiny, jejichž světem otřese příchod výrazné postavy zvenčí a jejichž "nudní fotrové" se ve finále mení v skutečné hrdiny. Hřebejk měl poněkud horší startovní pozici - záda mu scenáristicky nekryl Svěrák starší, jeho ohlédnutí do minulosti nebylo tak hřejivé a navíc si k retru přidal i muzikál - a také dopadl o poznání hůř. Kvalitu tanečních scén sice moc neposoudím a soundtrack se mi líbil, příběh ale poněkud drhne, např. vychtěně působící krize vztahu mezi Edou a Kšandovou sestrou. Zatímco u Svěráka dle očekávání bodovala nejvíc ona nejvděčnější postava cizince přicházejícího zvenčí změnit pravidla, u Hřebejka excentrického Bejbyho hravě zastiňuje nudný okrskář bez chuti Prokop v Abrhámově skvělém podání. (03.04.2016)