Světlo mého života

Survival nálada vo svete, v ktorom sa stále častejšie spomína kríza (klimatická, pandemická, ekonomická...), asi nie je náhodná. Podobných filmov, ako je tento, síce vzniklo v posledných rokov niekoľko, tento je však iný. Netematizuje len problémy sveta po pandémii, ale aj otázky rodového poriadku. Náhoda tak nie je ani to, že nebezpečný vírus takmer vyhladil práve ženskú populáciu. V príbehu sa tak dá nájsť viacero prepojení na súčasnú situáciu. V čase pandémie výrazne stúpa počet znásilnení a násilia voči ženám, čo sú hrozby, ktorým čelí aj hlavná hrdinka. Zahrané minimalisticky, trpezlivosť publika nutná, no film mu to výdatne oplatí. Chcelo by to pokračovanie. (09.05.2020)

Čím víc se existenco obnaží, cím víc se z ní sejme ochranných a jalových vrstev, tím víc se zviditelní její podstata. Rozhodně tu nejde, jak se mnozí domnívají, o vztah otce a dcery v násilně změněném prostředí, ale o to, jak toto prostředí ovlivní vztah otce a dcery. Změněným prostředím je zde, obrovská a stále rostoucí "cena" ženy. Přihlíží k tomu i její otec nebo jde u něj jen o nezištnou lásku k dceři? A samozřejmě naopak. Když dcera sama začne vypravovat příběhy a když se sama začne starat o jejich společné přežití (puška, sáně), stalo se tak něco, co jejich život pozmění, ale nevykolejí; jejich role se vymění, ale jejich vztah se nezmění. A najednou otázka o přežití lidského rodu padá, jde jen o jeho a ji. (14.12.2019)

Postapokalyptické drama o vztahu mezi otcem a dcerou je v určitých aspektech podobné loňskému snímku Beze stop s Benem Fosterem. Někoho může zamrzet, že se postapokalyptický svět “bez žen“ nerozpracoval do hloubky, ale jelikož je Světlo mého života především o vztahu otce s jeho dcerou, který se snaží být dobrým rodičem i v tak nebezpečném světě, tak bych to nepovažoval za nedostatek. Pokud máte rádi psychologická dramata a vyžíváte se ve všedních realisticky pojatých dialozích, kde valnou část stopáže strávíte pouze s dvěma postavami, tak zde budete ve svém živlu. 8/10 (12.07.2019)

[KVIFF 2019] Cesta s dotekem koukatelnosti a bez doteku demence. Affleck vsadil opět na Vary a vyšlo mu to. V rámci diváků docela ano. Když se člověk dívá na prvních deset minut docela začne ztrácet naději, že by to mohlo nějak dobře dopadnout. Protože po oněch asi deseti minutách ani neví divák o čem film je a na jaké notě se bude pohybovat. Poté vak přijde mlha, les, nebezpečí a ono to začne fungovat jako normální film. Co více, začne to fungovat jako velmi dobrý film. Takhle si vás film získává do té doby dokud už tak nějak podvědomě nezačnete soucítit, chápat a bát se. Nejde asi o něco extra originálního, ani bych neřekl, že to Affleck povýšil na nový level, ale posunul to trochu stranou jinak, kdy je to stále originální, stále tak nějak známé a jednoduše to funguje. A to i vlastně stačí. Bohatě. (07.07.2019)

Nebyť do očí bijúcej nepôvodnosti scenára, určite by som bol spokojnejší. Paralely s The Road sú zrejmé každému, ale kto videl aj nedávny Only s Freidou Pinto, tak ten si musí myslieť, že tvorcovia od seba navzájom opísali počiatok zápletky. To, že je to takmer rovnako pomalé ako Ghost Story, pre mňa určite nepredstavuje problém, len ten vývojový oblúk mohol byť jasnejšie stanovený, takto sa vlastne opakujú iba tie isté situácie a k onej dôležitej premene dôjde až v samotnom závere. Inými slovami, film mohol mať pokojne 90 minút a z nikoho by neubudlo. Atmosféra je ale skvelá, Affleck s dlhými vlasmi a hipsterskou bradou pôsobí ale trochu divne. (11.05.2020)