O zatoulané princezně

Znam lepší pohádky,... ale i horší. Takže tak ty tři body jsou vhodné. Nevidím tolik negativů, jako ostatní, podle mě se v pohádce pro děti nedá hledat příliš kvality, napětí nebo dokonalých kostýmů. I když ano, mohlo by to být propracovanější, princezna by to mohla hrát i lépe. Ale vodník a strašidlo jsou supeeer! :) (15.01.2013)

Jakkoliv chápu a v mnohém sdílím výhrady k ZATOULANÉ, nemohu si neodpustit několik doplňujících poznámek. V kontextu dětské tvorby šedesátých až osmdesátých let - v něčem i let padesátých - představuje ZATOULANÁ určitě slabší průměr. Drhne režie, ne vždy jsou zvládnuty herecké výkony, občas skřípá scénář. Řadou těchto znaků jako by byla předjímána polistopadová česká pohádka ve svých určujících trendech. A právě tímto druhým srovnáním naopak vyniknou podmínečné klady tohoto pozdního Kachlíkova díla. Patří k nim demokratický (občanský) charakter poněkud vypelichaného královstvíčka Královská Lhota (osvícený absolutismus barokního krále), velmi amazonsky svérázné a přitom přitom už žensky něžné pojetí dívčí princezniny postavy a viditelně dynamičtější druhá část ZATOULANÉ. Svět drhnoucího socialismu, v němž již téměř nic nefunguje, ovšem skřípot ZATOULANÉ, konstatovaný v úvodu tohoto komentáře, nijak neoslabuje. Největší cena této poněkud očesané pohádky tedy spočívá právě v tom, co předjímá, ale také v tom, čím se stále ještě od předjímaného odlišuje. (02.03.2011)

Pohádka je sice co do výpravy docela skromná – malý cirkus, malé království, ale zároveň také celkově uměřená – nikdo se tu nepitvoří, nešišlá, nikdo není trapnou karikaturou. Lucie Tomková jako princezna je sympatická, Mulisák s Brčálem si udrželi ladovské kouzlo a čert byl pro mě v dětství hodně sugestivní („Propadl jsi peklu, Dejmore!“). K tomu pěkná krajina, ladovská hospodská rvačka (bohužel skončila docela rychle) a ninjovské salto přes útočícího berana. (26.12.2022)

No, nic moc. Byla to taková ta typická pohádka o království, které vypadalo jako větší vesnice, největší autoritou se mohl pyšnit místní zubtrh pan Nebuč a vrcholem zdejší kulturní sezóny byl příjezd minicirkusu. Celá záležitost na mě působila dojmem odbyté práce na scénáři, jehož autorce zjevně nepřekáželo, že si musela občas převzít nějaký ten nápad z úspěšnějších počinů. Ve výsledku si příliš nepomohla, protože vznikl takový zvláštní slepenec, v němž zůstaly některé postavy podivně nevyužity (vodník a strašidlo), královská armáda kdysi evidentně (kdovíproč) bojovala u Solferina, a v němž byl angažován nejeden neherec (viz. zcela prkenný Petr Mikula). A pak se holt divák nemůže divit, když na královské hostině obstarává hudbu DJ Dudák. Jak říkám- větší vesnice. / Poučení: Když už uzavíráš smlouvu s ďáblem, přej si alespoň něco pořádného. (31.12.2023)

Tato pohádka mi již jako dítěti nepřipadala příliš pohádková. Nyní v dospělém věku - po opakovaném shlédnutí - se tento názor ani trochu nezměnil: děj se dost táhne, herecké výkony jsou slabší a vůbec celé je to takové neslané, nemastné. Ani ta strašidla s čerty nemají patřičnou šťávu. Myslím, že *** musí stačit a jsou víc než velkorysé. (30.09.2011)