Blázni a děvčátka

Strasti a slasti dospievania na Žižkove so všetkým, čo tam patrí, bitkami, sklamanými láskami, sexom pozorovaným aj čiastočne zažitým. Hlavne ten si Kachyňa neodpustí, aj keď to vôbec nemusí súvisieť s dejom. Ten dej nakoniec tvorí blázon a tak je názov filmu výstižný. Vo vedľajšej línii si film berie na mušku aj komunistov, ale nepridáva mu to na zaujímavosti. Vlakové scény vyzerali občas dosť nebezpečne a zdá sa mi, že bez trikových záberov. –––– A potom, je jinej než vostatní, tak musí být zlej. (30.05.2014)

Z rohohle filmu kouká Kachyňa na sto honů, říkal jsem si..a taky jo, Kachyňa se nezapře. Žižkov je takový místo, ze kterýho režiséři čerpaj inspiraci poměrně často a je to dobře. Text distributora vskutku nelže. Svérázných figurek je tu dost a dost...válečnej veterán, kterému říkají "Pejsek a kočička", postižený Pepík (Milan Šimáček smekám..), děvčica lehčích mravů, co před ní náš mládenec radši prchne do rybníka nebo úžasnej ožrala husita Somr...zajímavé místo, ten Žižkov. (22.09.2011)

Kachyňa zase zkusil něco ze sociálně tíživého Žižkova padesátých let o třináctiletém chlapci, který objevuje u děvčátek erotično a kamarádí se s místním bláznem. Jenže Špaček není Vaculík a Hrušínský a Pavel Nový při veškerých sympatiích není Menšík a do Mezi kapkami deště tomu chybí i z hlediska atraktivnosti vyprávění a dějové linky prostě kilometry. Není to hloupý film, ale zapomenutý oprávněně. (31.07.2020)

Lyrická balada z „pražského Montmartru“ Žižkova pod taktovkou mistra střídání komična s tragikou Karla Kachyni. Kachyňa, v na prvním pohled triviálním příběhu třináctiletého chlapce, těží ze svých tradičních devíz, jakými jsou neglorifikované vylíčení lidských osudů, soucítění s postavami, zpracování námětů z nedaleké minulosti nebo znázornění dospívání a sním spojené citové nezralosti. Nevím, nakolik je filmový život žižkovských uliček padesátých let hodnověrný (to by nám spíše řekl „žižkovskej fešáček“ Enšpígl – chybí mi tu jeho komentář), ale díky Kachyňově půvabnému ztvárnění podpořenému výstižnou hudbou Milana Svobody, k němu můžeme alespoň trochu přičichnout. Českými stanicemi neprávem opomíjený snímek. (02.02.2012)

"Chlapec ňadra porovnává, puberta s ním pěkně mává!" Poflakovat se po starém Žižkově s tvářemi hořícími dychtivou zvědavostí štěněte? S krvácejícím srdcem prvních tragédií i prvních lásek, šmírovaných zatím jen zpovzdálí v parku, okukovat styl „na koníčka“, popřípadě ňadra zdálky, přes železniční trať do okna činžáku. Courat ulicemi  Žižkova spolu s magorem s rádionkou na hlavě a s dřevěným koníkem v náručí? To je dobrá volba. Příběh je zahalen oparem nostalgie, z něhož na nás ve finále vysupí parní lokomotiva. Právě ta, která vysvobodila Pepíčka s koníkem z osudově zlomyslného a pro něj nepochopitelného světa (Milan Šimáček začínající, ale přitom již ve své životní roli). Melancholický a krásný film, bohužel rok natočení 1989 způsobil, že neprávem zapadl. Humorná scéna vyhrnutí plavek a osahávání koziček puberťačky: "Vinnetou taky chodil do půl těla, proto byl tak otužilej... Mě se zdá, že to levé ňadro máš větší!"  (15.01.2014)