The Little Sugar House
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Jana Švandová, Miroslav Macháček, Michal Dlouhý, Marek Mikuláš, Lubomír Kostelka, Ivan Vyskočil, František Němec, Jiří Kodet, Michal Pešek, Lena Birková (více)Obsahy(1)
Novela spisovatele Vladimíra Körnera Zrození horského pramene se stala námětem psychologického filmu Cukrová bouda, který v barrandovském studiu natočil v roce 1980 režisér Karel Kachyňa. Tematicky se film vrací do období těsně po skončení druhé světové války, do doby, kdy řada lidí v zcela nových podmínkách začínala budovat svůj nový život. Takový je i osud hlavní představitelky mladé vdovy Přibylové, která se krátce poté, co byl její manžel v posledních dnech války zastřelen, přestěhuje se svými dvěma syny do malé, téměř opuštěné severomoravské vesničky, aby se zde pokusila znovu začít žít. Ocitla se náhle v neznámém drsném kraji mezi neznámými lidmi. Doba byla složitá, v kraji ještě řádily zbytky fašistických band. V této složité atmosféře se Ondra, starší ze dvou synů, seznamuje s německým antifašistou Bartlem, který se nedávno vrátil z koncentračního tábora. Později mezi nimi vzniká silné pouto, které přeruší až tragická událost… (Česká televize)
(více)Recenze (70)
Karel Kachyňa. Miluju na něm tu jeho autentičnost. Takže když se příběh začíná odehrávat v pohraničí na sklonku druhé světové války, je zde vidět vše, co k těmto událostem patří, po lesích rozbité auta, všude miny, zbraně, prázdné domy po Němcích, zbytky německých žen, které zůstaly v pracovních táborech, opuštěné krávy, které se prohání po lesích, bídu, špínu, truchlivost, ale i naději na novou budoucnost. Pan Kachyňa to dokázal ztvárnit tak přesvědčivým způsobem, že to v dnešní době už nikdo nedokáže. Také se dotýká ožehavého tématu vyhoštění a nenávisti k německým obyvatelům, kteří v pohraničí za války bydleli. Do jedné takové vsi se z koncentráku vrací i německý antifašista Bartl (Miroslav Macháček), ale jeho chalupa je už obsazena mladou vdovou se dvěma dětmi. Odchází vysoko do lesů do Cukrové boudy, kde se nakonec setkává i se svým synem, který se však dal k Banderovcům. Scénárista Vladimír Korner tak zde rozehrává i drama a dilema mezi otcem a synem, kteří se navzájem mezi sebou už na dlouhou dobu zcela odcizili a každý vyznává jiné priority. Příběh je vyprávěn hlavně očima dvou chlapců a jejich poetickým vnímáním na tehdejší pochmurnou poválečnou dobu. Jejich mladičkou matku hraje krásná Jana Švandová a tak jako v každém filmu odhalí své úžasné vnady a mužské oko se může zase pokochat. Kouzelné hudební motivy vyčaroval mistr Luboš Fišer a téměř dokumentární obraz nasnímal Jan Čuřík. Nádherný film! ()
Film, do jehož scénáře Körner otiskl spoustu motivů ze svého vlastního dětství (přesně vylíčené okolnosti smrti otce, stěhování do Sudet). Kachyňovi se podařilo evokovat atmosféru zdevastovaného poválečného pohraničí (mnohdy v působivé zkratce, např. záběry na opuštěné psí boudy). Macháček vynikajicí. Konec jeho postavy ovšem neprošel schvalovacím řízením, ta závěrečná zimní epizoda se dost odlišuje od toho, co Körner napsal. ()
Za poslední tři měsíce jsem měl štěstí vidět skoro všechny legendární adaptace Vladimíra Kornera. Je docela zajímavé sledovat, jak se s materiálem režiséři vypořádali po svém. Kachyňova Cukrová bouda je milý, neškodný film podmalovaný povznášející hudbou Luboše Fišera, vyprávěný z naivní dětské perspektivy. Není to tak úplně na čtyři hvězdičky, ale dobrý. Ovšem s hardcore nadupaným Zánikem samoty Berhof se to nedá srovnávat, Kachyňa je prostě takovej laskavej strejda. ()
kachyna rad a casto spolupracoval s detmi, ba niekedy a mi nevideli jeho dost pedofilne chute napriklad vo filme Cekani na Dest. Tu ide hlavne o spojenie povojnoveho filmu s rodinnou tematikou. Sympaticky je pokus natocit vazne temy v spojeni s nadhernymi exteriermi, Kachyna /Pozor Vizita/ navyse dokazal divaka aj vtiahnut do deja. 70 % ()
Drsný příběh z poválečnéího období. Jednoduchý, přímočarý, občas mrazivý. Kachyňa byl výborný vypravěč. Miroslav Macháček jako slušný Němec sedl do role perfektně. ()
Na téma Sudet a jejich osudu jsem velmi citlivý. Tragédie pohraničních oblastí a jejich letitá devastace, zánik desítek vesnic, osídlení obyvatelstvem bez zpětné vazby k regionu atd. Kachyňův příběh nesoudí, jen pozoruje. Na jednoduchém příběhu několika lidí je podchyceno téma až geniálně. Macháček je hvězdou filmu, ale nelitujeme jen jeho, ale i navrátivší se Němce z prohrané války, kteří ztratili vše, nemají kam jít a mohou se tak leda nechat zastřelit vojáky čs. armády. A tak se v poválečných Sudetech sejdou fašisté, antifašisté, komunisté, kolaboranti i dobrodruzi, aby dokonali dílo zkázy...90% ()
Švandová umí i mimo šarži... Cukrová bouda je Kornerův autobiografický příběh. Smrt postavy Františka Přibyla (Jiří Kodet) je autentickou rekonstrukcí smrti Kornerova otce Františka který zemřel jediným výstřelem 7.5.1945 na můstku přes potok v Hořicích.Můstek stále nese průstřel po kulce která Františka zabila a filmaři scénu natočili na autentickém místě............................. Závěr filmu původně končí oběšením Alfreda Bartla (Miroslav Macháček). Cenzoři z Barrandova však takový konec filmu zakázali. Režisér Karel Kachyňa vzdoroval přes půl roku, ale nakonec svolil, protože jeho vzdor bránil vyplácení honorářů všem zúčastněným. ()
Sladká, rodná hrouda. Kéž by byla... Rozpouští se, jako májový sen. Česká Jane Fonda v negližé. ()
Obecně filmy Karla Kachyni nemusím, i když je uznávám. Toto je další zcela typický zářez do jeho filmografie a kdo tento styl má rád, bude spokojen. Já syrovost a takovou tu obyčejnost života ve filmech nemusím vidět, stačí mi realita našeho života. Přesto oceňuji výkon mladičkého Michala Dlouhého, civilní Janu Švandovou a obvykle nečitelného Miroslava Macháčka. Byla to těžká doba, na kterou se dívám s despektem i s ohledem na dnešní dění na Ukrajině. ()
"To se zahojí, všechno časem přebolí" V tomto silném poeticko psychologickém snímku o dozvucích války v pohraničí Karel Kachyňa nezapře sám sebe zejména velkým prostorem věnovaným dětským hrdinům. Zejména pro staršího kluka není vůbec jednoduché vypořádat se jednak se smrtí svého otce (viz jeho snové představy s Jiřím Kodetem), ale rovněž se svou novou rolí nejstaršího "mužského" v rodině. Velmi zajímavá je zde i postava antifašisty Bartla, Němce, co "vydržel zůstat slušný." Jiří Macháček dotyčného hraje poměrně úsporně, dotyčný toho moc nenamluví, ale když už něco řekne, nebo udělá, má to vždy velkou váhu. Trošku zvláštně otevřeně působí poslední scéna filmu, kdy Macháček ulehá do sněhu a člověk si musí klást otázku, zda je to projev jeho rezignace či úlevy. Zasněžená krajina, v níž se pohybují na lyžích oba kluci, pak (spolu s typickou poeticko-lyrickou hudbou Luboše Fišera) vytváří celkově poetické kulisy závěru snímku. Cukrová bouda tak v tomto okamžiku již není "cukrová" jen podle svého názvu... ()
Famózní spojení krásné Jany Švandové a Miroslava Macháčka pod taktovkou profíka Kachyni. Nemám žádných výtek, moc pěkný film! ()
Velmi silný film, zvláště scéna mezi synem a otcem v cukrové boudě. Říkám si, že přesně takhle to mohlo po válce v pohraničí vypadat. Navíc má Macháčkova postava větší přesah - je krásnou ilustrací toho, že člověk se může v životě snažit jakkoli a stejně může být výsledek tristní... Že může děti vychovávat jakkoli a stejně z nich mohou vzniknout monstra, rozsévající zlo, a v konečném důsledku za to může on, protože on je zplodil... Že si v určitém okamžiku svého života může uvědomit, že už je pozdě začínat někde znova a nezbývá mu v podstatě nic jiného než usnout venku na sněhu, aby se toho vědomí jednou provždy zbavil... Jinak škoda, že si Kachyňa neodpustil ty pseudoumělecké snové pasáže. ()
Zádumčivý příběh z jesenických sudet o komplikovaných poválečných vtazích, plných strachu, předsudků a nenávisti. Postavy nejsou černobílé, ale (odporně/hezky) lidské a celý film vyznívá jako nemoralizující memento obsazování vesnic po odsunutých Němcích. Při pohledu na Brannou ze silnice na protějším svahu jsem si vzpomněl na fotku, kterou jsem tam kdysi udělal. Je to tam vážně pěkné, není divu, že se ten pohled zalíbil i Karlu Kachyňovi. ()
Přesně to popsal tahit. Citlivě natočená poválečná doba rozvráceného pohraničí s výborným Miroslavem Macháčkem. 67%. ()
Detské prežívanie posledných vojnových dní a dozvuky vojny, aj na to mal Kachyňa dobrý recept. Prostredie odľahlej moravskej dediny, opustené domy, nemecký ženský klub sú zaujímavé prvky a tiež to detské nepochopenie niektorých situácií. Príbeh je smutný aj akčný, možno by som prijal, keby bol trochu menej roztrieštený medzi rôzne postavy. Silné tri hviezdy. –––– Jedno by sis měl pamatovat: Nikdy se nesnaž zarmoutit svý rodiče. Jednou tě to bude moc mrzet. ()
To je takova lahoda slyset normalni dialogy ve filmu! Kachyna je borec. BTW - dalsi fajnovy vykon Jany Svandove. 4+ ()
Panove Kostelka a Machacek silne pozvedavaji ,alespon pro mne kvalitu tohoto snimku na 4 hvezdy. ()
Karel Kachyňa to měl opět natočené perfektně, jistě to velmi dobře vystihuje dobu okolo konce druhé světové války a krátce po ní, ale žádný myšlenkový nebo alespoň dějový veletoč se tady nekonal, řekl bych, že to byl standard (rozuměj průměr) našeho jinak nejlepšího režiséra. ()
Pravda, mezi Kachyňovými skvosty určitě nepatří k vrcholům, ale dát míň než 4 by bylo barbarství. Celý film je pak především jedno velké sólo pro Miroslava Macháčka. ()
Tak trochu se zpožděním přišel tento film. Dle námětu bych tipoval dobu vzniku snímku tak v 50. - 60. letech, opak je ale pravdou. ()