The Little Sugar House
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Jana Švandová, Miroslav Macháček, Michal Dlouhý, Marek Mikuláš, Lubomír Kostelka, Ivan Vyskočil, František Němec, Jiří Kodet, Michal Pešek, Lena Birková (více)Obsahy(1)
Novela spisovatele Vladimíra Körnera Zrození horského pramene se stala námětem psychologického filmu Cukrová bouda, který v barrandovském studiu natočil v roce 1980 režisér Karel Kachyňa. Tematicky se film vrací do období těsně po skončení druhé světové války, do doby, kdy řada lidí v zcela nových podmínkách začínala budovat svůj nový život. Takový je i osud hlavní představitelky mladé vdovy Přibylové, která se krátce poté, co byl její manžel v posledních dnech války zastřelen, přestěhuje se svými dvěma syny do malé, téměř opuštěné severomoravské vesničky, aby se zde pokusila znovu začít žít. Ocitla se náhle v neznámém drsném kraji mezi neznámými lidmi. Doba byla složitá, v kraji ještě řádily zbytky fašistických band. V této složité atmosféře se Ondra, starší ze dvou synů, seznamuje s německým antifašistou Bartlem, který se nedávno vrátil z koncentračního tábora. Později mezi nimi vzniká silné pouto, které přeruší až tragická událost… (Česká televize)
(více)Recenze (70)
Neprávem polozapomenutý klenot naší kinematografie z prostředí filmařsky vděčného a to ze Sudet, konkrétně deštivých Jeseníků, kde je život drsný jako krajina kolem něj. Velmi působivý je motiv přesídlení do pohraničí, kde stále hrozí Vlkodlaci a zůstává pocit nejistoty. V tomto prostředí se rodí příběh jakéhosi přátelství mezi navrátivším se antifašistou, životní role Macháčka, a malým chlapcem, na kterém vidíme všechny útrapy, které život té doby obnáší. Kachyňa i krajina dodávají filmu nezaměnitelnou atmosféru. ()
Takové filmy se už dnes netočí, dětskýma očima zachycené pohraničí kdesi v Jeseníkách. Kam se po válce vrátí člověk, kterému válka vzala všechno....i tu poslední naději. Vzpomínky na otce, příroda, lesy, zbytky války a osudy spjaté s válkou a utrpením....film, který má hloubku a poetiku. ()
Neuvěřitelné, že takový film jsem viděl až dnes. Kachyňa prostě umí! Herci byli všichni perfektní, dobrý příběh+úžasná autentičnost prostředí té doby. Krásně natočeno. ()
Kachyňa - Macháček - Körner - a dětští hrdinové. To nějak patří k sobě a když se to takhle sejde, je z toho milé dílo, kterému jsem nakonec přisoudil pět hvězdiček. Körner napsal řadu novel o téhle době z konce války a začátku nového života, kdy u nás přebývaly ještě zbytky Němců... Tenhle film je dost silně o kolektivní vině. Příběh antifašisty Bártla, kterého zradila vlastní manželka a nakonec i jeho syn, to je myšlenkově velice silné. Všechno tak nějak spojuje český starousedlík v podání Lubomíra Kostelky, který znal všechny zdejší Němce už před válkou a nyní poznává, kdo z nich byl dobrý a kdo podlehl fanatismu... Není to zrovna veselé přemýšleni u tohoto filmu... ()
Příběh z poválečných let kladený na důraz jednoduchosti a naivity dětského pohledu chlapce Ondřeje, kterého ztvárnil Michal Dlouhý. Syrovost literárního dramatického díla Vladimíra Kölnera ´Zrození horkého pramene´ sice byla razantně potlačena, ale Karel Kachyňa to alespoň vyzdvihl poetikou a přímočarostí poválečného života v pohraničí. Traumatizující atmosféra tedy vyšla vniveč, což je na dílu ohromná škoda. Vynahrazuje to alespoň postava Němce Bartla, neboť ji Miroslav Macháček vystihl přesně ve smyslu literární postavy. Pesimismus a rezignace starého muže a zvídavost dítěte dává snímku ohromný kontrast nelehké doby. Akt sebevraždy je nejsilnější moment celého filmu. A to se údajně vlivem cenzury nemohlo dosáhnout konce dle literární předlohy. Bylo nutno to pro film zkrátit, takže je filmový příběh v mnohém velmi ochuzen a tak snad film přispěje alespoň jako lákadlo na onu knihu. Karel Kachyňa dělal jen to, co mu bylo umožněno a i přes mnohé výtky snímek rozhodně stojí za povšimnutí. ()
Krásný a současně i strašně smutný film. Životní role pro Miroslava Macháčka. ()
Film stál na výkonoch detí a tie boli vybrané nešťastne, prvá chyba. Snové situácie podané veľmi kŕčovito, bez náznaku prepojenia s dejom, nechápem, to bol proste bludný skok vo filme. A nakoniec snímok je nedokončený, záver úplne o ničom. ()
Poetický příběh z konce války. Rodině ještě v posledních dnech stihnou zastřelit otce a tak se matka a dva malí synové vydávají do pohraniční horské vsi, kde mají chalupu. Vyhánění sudetských Němců, rabování, bída a hlad, to vše z pohledu chlapce, který se řízením osudu stává předčasně dospělým. Přesto, že se celý děj odehrává v drsných kulisách těžkých časů válečných a poválečných dějin českého pohraničí, nevyžívá se v násilí, ani v hysterii, plyne velmi samozřejmě a lidsky. Snad právě tím je o to působivější a pravdivější. Melancholická nálada podzimních dnů je v mých kostech přítomna i týden po shlédnutí. I přes politická omezení vznikl výjimečný film, podle mého názoru jeden z Kachyňových nejlepších. ()
Když slyším, nebo čtu slovo "komorní", už v tu chvíli vím, že si film možná pustím, ale nebude mě bavit.Obecně Kachyňovy filmy nemám vůbec rád a tento nudný příběh mně opět utvrdil v tom, že se na to nemám koukat.A udělám to já vůl znovu a znovu a pak jsem akorát naštvanej, že jsem promarnil hodinu a půl života. ()
"Jako by byl pořád s náma. To vím, že je zabitej, ale třeba tam někde bude..." Tohle Kachyňovo poválečné drama jsem neznal nebo se nepamatuju, ale jistě jde o jedno z nejlepších. K tomu parádní herecký výkon Miroslava Macháčka. Plný počet! "Pak syn bude bojovat s otcem...Vlčí věk je tu!" ()
Na to se nedá koukat. Celé to působí tak nějak amaterský, nevěrohodně... Podle mě se ve filmu vůbec nepodařilo navodit atmosféru doby. Dílem to bude jistě i dobou vzniku filmu a soudobým prostředím. Takhle nechutně zpustlé pohraničí těsně po válce nebylo. To teprve po třiceti letech komunismu. Navíc se podle mě těžce nepovedlo obsazení hlavních rolí, hlavně těch dětských, na kterých celý film stojí. Bylo by toho víc, ale než to rozebírat, je lepší od Kachyni zhlédnout něco jiného... ()
JSem hrdý, že tento film mám, protože je to film z mého rodného kraje - Jesenicka a staroměstska. Film sice nedosahuje nejvyšších kvalit, ale pro mě je toto velice příjemné shlédnutí, protože když někdo točí z "bohem zapomenutého kraje" tak je to rarita a to se cení. ()
Nedá se říct, že bych byl přímo unešený tímto filmem, ale vzhledem ke svělému herectví pánů Kostelky či převážně Macháčka a pěkné postavy Jany Švandové to byla zajímavá podívaná. Michal Dlouhý zde ukázal v plné kráse talent svého herectví. Nebyl to film nudný či nezajímavý, ale ani to nebyl snímek, který vás usadí do křesla a nenechá vás před závěrečnými titulky odejít. Nicméně bych řekl, že takové ambice ani nemá. Je to zkrátka zajímavý příběh. Nic více, nic méně. U toho bych zůstal. ()
Hezky natočené a občas i docela zajímavé. Závěr s překvapením se také povedl. Velmi dobří herci.+++++++++ Zde se v zajímavostech uvádí, že František Korner byl zabit 7. 5. 1945 na můstku přes potok v Hořicích. To se mi nechce věřit. Protože na webu je uvedeno že se tak stalo u Uhřičic. Nota bene že u Hořic tak velká řeka vůbec není. ()
Tyto starší snímky mají často divákovi co nabídnout a hodnocení 4/5 je zde odpovídající. Pohodový náhled na poválečné období s nastíněnými poměry čechů a němců v pohraničí, kdy docházelo k pomalému osidlování prázdných nemovitostí. Těchto příběhů by se dalo zajisté natočit mnoho a na některých místech jsou stále i po tolika letech vidět prázdné domy po odsunu sudetských rodin. Příběh dvou malých kluků, kteří se jen s matkou stěhují dle snímku směr Morava ale druhým dechem dostáváme informaci o horách kousek od Polska což vede k určitému zamyšlení. Nicméně se jedná o pohodový a oddechový snímek z poválečného období. ()
Už je to dlouho co jsem Cukrovou bodu vyděl ale v hlavě my zústal dodnes a hlaně pán Miroslav Macháček ()
Chybělo tomu něco, co by mě do sebe víc vtáhlo. 65 %. ()
Kachyňovy filmy mám rád, umí v nich zachytit city k postavám a poetiku v kontrastu se situací. Ovšem ne vždy se tak úplně povede a zde se mi zdálo mnohé nevyužito, postavy jsou méně prokreslené. Hodnocení: 60 % ()
Neumím si představit, že to tenkrát bylo jinak. Za sice chmurný, ale věrohodný snímek, obsazený skvělými herci. Po zásluze čtyři ... ()
Tento film som videla už pred 30 rokmi a teraz som si po ho takej dlhej dobe pozrela znovu. Nedá sa nič robiť, ale Jiří Kodet ako partizán, starostlivý tatínek a navyše ako duch, vyvoláva vo mne aj po toľkých rokoch salvy smiechu. Bohužiaľ sa vo filme objavuje so železnou pravidelnosťou á 10 minút, takže vždy, keď už nasajem tú správnu Kachyňovskú atmosféru, bum - a je po atmoške. Škoda, veľká škoda. Pre mňa. Ostatní diváci boli nadmieru spokojní. ()