Úsměvy smutných mužů

Pokud se budou točit filmy typu Kobry a užovky nebo tady Úsměvy smutných mužů, pak má českej film smysl, škoda jen, že na tyhle kvalitní kousky se vždycky najde pět naprostých shitů. Velkej palec nahoru za to, že to Dan Svátek natočil bez kompromisů, a i těch pár vtípků, co tam je, je spíš legrace přes slzy beznaděje. Alkohol je prostě svinstvo a kdo chlastá, je lůzr. Herci do jednoho výborní, stejně tak hudba a vůbec se to celý tak nějak sešlo. Proč takových kvalitních filmů není víc? (07.12.2018)

Nepříjemně intenzivní a věrné. A pokud jste sami měli problémy s alkoholem nebo řešili potíže někoho jiného, budete mít možná podobné pocity. Lví podíl má na tom i David Švehlík ve své životní roli, který se do toho položil způsobem u nás nevídaným. Alespoň co se posledních let týče. Naposledy se mnou takhle zamával Requiem za sen. 100% (02.12.2018)

Kdyby pro nic dalšího, tak pro to, jak blízko k tělu si pouští Josef Formánek (aniž bych zpochybňoval zásluhu režiséra Dana Svátka a tvůrčího a hereckého štábu na výsledném tvaru, úspěch obou děl, jak knihy, tak filmu jde v prvé řadě za Formánkem) svého recipienta (neumím v tomto konkrétním případě úplně odlišit čtenáře knihy od diváku filmu, resp. přijde mně to zbytečné), si toto dílo vyjadřující se, jak písmem, tak obrazem zasluhuje trochu té čtenářsko-divácké pozornosti. Jinými slovy cením upřímnost díla, to, kterak za nás zažije určitou mezní životní zkušenost, a pak nám o ní bez příkras referuje. To je to gró. Protože však toto dílo nabízí mnohem více, nemusíme si hrát na nějaká kdyby. Předně, s tímto příběhem by se měl seznámit každý, kdo hájí popíjení alkoholu jakožto pomalu národní sport, je rozhodně užitečné si nechat otevřít oči, nahlédnout, kam až může vést nezřízené pití a že alkoholismus je vážný problém, a to jak pro společnost, tak - což akcentuje toto dílo - pro jednotlivce (tedy že se za něj nepoplácává obdivně po ramenou ve stylu "jé, ty borče, tě obdivuje, že zvládáš flašku vodky denně, mně by to položilo"). Za další, film ukazuje Davida Švehlíka jako výborného charakterního herce, to jsem zatím neměl příležitost kde napsat. A jelikož mám vždy radost, když se někomu daří v tom, co dělá, jsem rád, že mi film umožnil rozpoznat, že jablko nepadá daleko od stromu a že je David Švehlík stejně tak dobrý herec, jako jeho otec Alois Švehlík (který si mimochodem ve filmu taky střihl roličku; zahrál si zde otce postavy, kterou ztvárnil jeho syn, totiž Formánka st.). A v neposlední řadě jsem si projekci tohoto filmu opětovně ověřil, že nám stále jdou filmy, jež jsou na půl cesty mezi dramatem a komedií, jsme zkrátka mistrovští ve filmech, které buďte opisují objektivní tragikomiku života (? = hypotéza č. 1), ev. startují ten obranný mechanismus tak typický pro tuto krajinu (? = hypotéza č. 2), kdy v ten moment, kdy - krylovsky řečeno - ryjeme držkou v zemi, začneme tento stav zlehčovat, ironizovat, obrušovat jeho hrany (nemístnými) vtípky, de facto si prorážet novou cestu ze sraček ke Slunci humorem. Inu, i v lehkosti je - zdá se - síla! 70 % [dafilms] (15.06.2023)

Vysoké hodnocení je dáno diskurzem kvalit současné čs tvorby. Jinak ale mírné zklamání, protože film je dost povrchní, kromě dvou delírek moc neukáže (flashbacky jsou ale dobré) a Josefovi se prostě pod kůži nedostaneme. Já jsem prostě Švehlíkovi toho zpiťana nevěřil, a to mám za sebou sérii vzpomínek skutečného vyléčeného alkoholika. (12.12.2018)

Jako povinný film do škol - 100%. Ale jinak je to takové..nemastné, neslané. Za co bych lynčoval, to je hudba. Beatbox se sem opravdu nehodí, je to vyloženě rušivé a nevhodné, ba až odpudivé. Chyběl mi větší prostor pro postavu Jardy Duška. Výborný David Švehlík by zase zasloužil více scén se svou manželkou. To samé Ha Thanh Špetlíková, Ondra Plesl atd. A tak nakonec spokojen člověk odchází pouze s příběhem Ironmana Honzy v podání Ondry Malého..protože ten jeho příběh je tak nějak..kompletní. A ono, samotný konec filmu..to je sešup..jakobyste se rozjížděli na lyžích z můstku, pak vynechali samotný let a zažili až dopad. Nevím, zda to tak chtěli producenti, nebo byl režisér nucen dodržet formát 90 minut, ale se záverečnými titulky si říkáte: to jako vážně? Konec? Takhle? Prostě máte pocit, že vás okradli o třetinu příběhu. A to je věc, kterou já odpustit nedokážu. (16.07.2018)