Úsměvy smutných mužů

Předpokládal jsem, že bude film těžce depresivní a možná i trochu stereotypní až nudný, ale abych řekl pravdu, určitě jsem se nenudil. V podstatě poklidný děj zajímavě kontrastoval s všudypřítomnou, a přesto neviditelnou hrozbou, herecké výkony byly opravdu kvalitní, i když mám dojem, že Jaroslav Dušek vlastně ani nehrál, a odnesl jsem si i poučení do života- opíjet se ginem není rozumné, kvalitní opici si může člověk pořídit i levněji. Musím se ale přidat k názoru, který napsala IvcaSammet, beatbox mě nepotěšil a ve chvílích, kdy zasahoval přímo do dialogů mě strašlivě štval. S ohledem na ostatní jsem slovo štval použil jako eufemismus. (08.01.2019)

Tak tohle byla hodně silná káva, vyobrazení alkoholiků bez růžových brýlí, rozpady rodin a vztahů, zničené zdraví, ztráta práce, ohrožení života. V podstatě to všichni známe z vyprávění, z doslechu, z novin a časopisů a stejně tak všichni víme, že alkohol je metla lidstva, ale sledovat to v přímém přenosu je pocitově velice nepříjemné a zdrcující. David Švehlík to zvládl na výbornou a jeho hlasové charisma stojí za zmínku. A i přes malé drobné výhrady hodnotím plným počtem, protože téma je natolik vážné, že mi nedovolí jinak a herecké obsazení bylo vynikající, za všechny Jaroslav Dušek, Ondřej Malý, Simona Babčáková. (17.10.2018)

David Švehlík, Jaroslav Dušek a Ondřej Malý předvádí dobré herecké výkony, ale filmu něco chybí. Snad uvěřitelný příběh. Sice je to podle skutečného příběhu, ale podle toho jak je to natočeno, tak tomu nevěřím. David Švehlík pije na můj vkus, až moc rychle. Divoký střih ala videoklip mi také vadil. Nemůžu si pomoct, ale musím srovnávat s kultovním filmem " Dobří holubi se vracejí ", který v tomto žánru prostě funguje po všech stránkách skvěle. Rád se na " Úsměvy smutných mužů " zase někdy podívám, jenom prostě nejsem ohromen kvalitou filmu. (03.12.2018)

Kdyby pro nic dalšího, tak pro to, jak blízko k tělu si pouští Josef Formánek (aniž bych zpochybňoval zásluhu režiséra Dana Svátka a tvůrčího a hereckého štábu na výsledném tvaru, úspěch obou děl, jak knihy, tak filmu jde v prvé řadě za Formánkem) svého recipienta (neumím v tomto konkrétním případě úplně odlišit čtenáře knihy od diváku filmu, resp. přijde mně to zbytečné), si toto dílo vyjadřující se, jak písmem, tak obrazem zasluhuje trochu té čtenářsko-divácké pozornosti. Jinými slovy cením upřímnost díla, to, kterak za nás zažije určitou mezní životní zkušenost, a pak nám o ní bez příkras referuje. To je to gró. Protože však toto dílo nabízí mnohem více, nemusíme si hrát na nějaká kdyby. Předně, s tímto příběhem by se měl seznámit každý, kdo hájí popíjení alkoholu jakožto pomalu národní sport, je rozhodně užitečné si nechat otevřít oči, nahlédnout, kam až může vést nezřízené pití a že alkoholismus je vážný problém, a to jak pro společnost, tak - což akcentuje toto dílo - pro jednotlivce (tedy že se za něj nepoplácává obdivně po ramenou ve stylu "jé, ty borče, tě obdivuje, že zvládáš flašku vodky denně, mně by to položilo"). Za další, film ukazuje Davida Švehlíka jako výborného charakterního herce, to jsem zatím neměl příležitost kde napsat. A jelikož mám vždy radost, když se někomu daří v tom, co dělá, jsem rád, že mi film umožnil rozpoznat, že jablko nepadá daleko od stromu a že je David Švehlík stejně tak dobrý herec, jako jeho otec Alois Švehlík (který si mimochodem ve filmu taky střihl roličku; zahrál si zde otce postavy, kterou ztvárnil jeho syn, totiž Formánka st.). A v neposlední řadě jsem si projekci tohoto filmu opětovně ověřil, že nám stále jdou filmy, jež jsou na půl cesty mezi dramatem a komedií, jsme zkrátka mistrovští ve filmech, které buďte opisují objektivní tragikomiku života (? = hypotéza č. 1), ev. startují ten obranný mechanismus tak typický pro tuto krajinu (? = hypotéza č. 2), kdy v ten moment, kdy - krylovsky řečeno - ryjeme držkou v zemi, začneme tento stav zlehčovat, ironizovat, obrušovat jeho hrany (nemístnými) vtípky, de facto si prorážet novou cestu ze sraček ke Slunci humorem. Inu, i v lehkosti je - zdá se - síla! 70 % [dafilms] (15.06.2023)

David Švehlík mal pred sebou neľahkú úlohu, totiž aspoň sa priblížiť filmovým alkoholikom v podaní Vladimíra Menšíka či Milana Kňažka, respektíve aj Raya Millanda a naposledy predovšetkým Poliaka Roberta Wieckiewicza. No a obstál minimálne chvályhodne. Ťažko ale povedať, či Ondřej Malý nezaujal ešte viac. Nakoniec je dôvodom, prečo neudeľujem aj štvrtú hviezdu, práve poľský film U strážneho anjela, ktorý je čo sa týka predvedenia skutočného mentálneho a fyzického pekla alkoholika na tomto svete ešte o poschodie vyššie a nedá sa naň zabudnúť. Škoda, že sa Dušek odporúčal tak skoro, aj keď takýto odchod zo scény si pýta skultovnenie. (26.11.2019)