Po čem muži touží

Příjemné komediální překvapení na české scéně. Komedie na téma, které není nikterak originální, průběh děje je až banálně jasný a již bylo vícekráte ve světové kinematografii v různých podobách zpracováno. Jirka Langmajer hraje se svou šibalskou elegancí, Anička Polívková komediální role umí. Místy je to až groteska. Výše sympatií k hlavním přestavitelům a komediantnosti Polívkové bude zřejmě rozhodovat, zda se u filmu pobavíte či na film plivnete. Čeští filmaři si na nějaké "utajování" produt placementu nehrají a tak je zde jedna jedna reklama za druhou. Když už nám ji cpou, tak alespoň, že onu propagaci nějkterých značek, převrátili na druhou a využili ji i do povedeného vtipu. Abych zůstal na zemi, musím přiznat, že mne nepochybně ovlivnilo sledování filmu v plném kinosále, kde nejedna divačka (ženského publika byla většina) nemohla smíchy zastavit a smích je nakažlivý, to je známá věc :) Česká komedie v zaplněném českém kině je vždy větší zážitek. Sám jsem zvědav, jak na mne zapůsobí film v intimitě obýváku. 75% (26.09.2018)

Po čem muži touží nepřináší co do námětu "záměny těl" nic nového, přesto se na poli českého filmu jedná o veskrz svěže napsanou komedii, která těží hlavně z hereckých výkonů Polívkové a částečně i Langmajera. Divák sice od počátku tuší, jak to celé dopadne, přesto bylo humorné sledovat, jak se Karel a.k.a. Karla postupně vyrovnával/-i/-a s nově nabytým tělem - charismatické Polívkové role vážně sedla a byla opravdu skvělou volbou. Oddychová jednohubka o úskalích ženského pohlaví v mužské kůži. (31.12.2021)

Jako celovečerní snímek funguje Po čem muží touží docela obstojně. Na rozdíl od většiny českých pop komedií drží pohromadě a je jasné kam směřuje. Herecky je na docela snesitelné úrovni a nese prvky vypravěčství, nikoliv jen křepčení a sledu scén naroubovaných na něco co se tváří jako dějová struktura. Problém je však v samém základu a to docela zásadní. Scénář přináší naprosto zbytečně spoustu berliček a menších scén, které prostě nedávají smysl a zbytečně diváka vytrhávají ze sledování. Větší problém jsou ale postavy, které nejsou nositelem žádné myšlenky, ale jedná se jen o naprosto vyprázdněné amorální charaktery. Navíc pokud je hlavním motorem snímku cosi jako poznání žen, je dost smutné, že se snímek zmůže jen na vykreslení žen jako osob, které nesou životní tíhu světa skrze nutnost vypadat dle předpokladů západního světa a trávit spoustu času líčením a oblékáním. A je to škoda, protože některé věci prostě fungují dobře a jako celek je třeba uznat, že to poměrně dobře odsýpá. (03.03.2019)

„Přitom vona je úplně jiná. Vona je tak pěkná, ty voči, ty nohy taky má…“ - „A ruce…“ Přesně jak jsem čekal, odpadová hodnocení jsou úplně mimo. Není to žádná pecka, ale ani průser. Nejdřív člověka sice trochu praští do očí nápadný product placement, hned jsem si vzpomněl na Krause („Si mi roztrh sako od Bandiho, ty homoději!“), ale nejsem typ diváka, který by z toho zvracel, spíš to nechtěně pobavilo. V úvodu to solidně táhne Langmajerovo šovinistické hovado, ale pak nastoupí Anička Polívková, která je suverénní a nádherně se tu vyblbla (těžko vypíchnout pár scén, ostatně jen ty artistické kousky na podpatcích musely dát zabrat, ale nejvíc mě asi rozesmála při triumfálním zvedání kola). Lepší vtípky střídají slabší, stejné je to s hereckými výkony, předvídatelnost asi též nikoho nepřekvapí. Konec a vůbec celá ta závěrečná proměna je kapánek sci-fi, ale nic, kvůli čemu bych si rval vlasy. Čistokrevný průměr, nic víc ani míň. „Prosím tě, dej už pokoj s těma tlusťoškama.“ - „Ale vždyť je to hezký, když je holka za co chytit.“ - „Jo, ale ne bagrem.“ (17.02.2019)

Rudolf Havlík nejen že neodhadl, po čem toužím jako muž, ale nemá páru ani o tom, po čem toužím jako divák. To první si nechám pro sebe a vyjádřím se jenom k filmu. Rozhodně netoužím po afektovaným přehrávání, který kromě Atkinsona stejně nikdo neumí, a netoužím ani po stokrát omlácený slámě, která potřebuje doslova citovat svoje sponzory, aby se sama uživila. Strčte si tuhle povrchní práci za klobouk a běžte do ulic vyhrnovat sníh. Třeba. (12.02.2021)