Prezident Blaník

Prezidenta Blaníka jsem si dal až teď, pěkně s odstupem několik měsíců po kinopremiéře, protože sledovat to v době prezidentské euforie jsem nepokládal za dobrý nápad. Upřímně řečeno: jsem zklamaný. Tondu a jeho partu mám rád, ale celovečerní formát Tondovi jednoduše nesedí, není to ono. Zatímco některé jednotlivé epizody si pouštím pravidelně a stále se u nich příjemně bavím, tak celovečerního Prezidenta Blaníka si znovu asi jen tak nepustím. A není to jenom do ztracena znějící pointou. Pokud někdy vznikne další řada, rád ji uvítám, ale druhý celovečerák by už vznikat neměl. Tondovi je zkrátka nejlépe v desetiminutových epizodách. (20.04.2018)

Některé narážky zestárnou a lidé jim za pár let nebudou rozumět, jiné přetrvají, protože jsou prostě obecnějšího rázu - například Miloš Zeman jistě není ani první, ani poslední, kdo vyznává "kreativní práci s ústavou." Problém celovečerních verzí seriálů je tradičně v tom, že divákovi připadne, že sleduje více slepených dílů za sebou, takže i Prezident Blaník by potřeboval zkrátit. Potěšující je, že hlavní trio postav bylo rozvedeno více do hloubky, i když pořád jen v tom komediálním rozměru. 90%. (05.02.2018)

Kdyby se mně ještě někdo včera zeptal na TOP 10 nejočekávanějších filmů roku 2018 s klidným srdcem bych do tohoto seznamu dal filmové pokračování seriálu Kancelář Blaník nazvané Prezident Blaník. Satyristický seriál pojednávající o zákulisí české politiky jsem si za těch 5 let prostě zamiloval a celovečerní film byl prostě splněný sen jelikož na Českou scénu se prostě jedná o TOP zábavy. To správné celovečerní podání se však nakonec úplně nedostavilo. U Prezidenta Blaníka necítím negativitu ani zlost ale spíše rezervovanou spokojenost která však očekáváním nedosáhla. Stalo se totiž to čeho jsem se obával. Tudíž toho jak bude Blaník (jehož díly trvají obvykle kolem 7 minut) bude fungovat v celovečerní 95 minutové podobě. Prezident Blaník tudíž občas nepřipomíná film ale spíše něco sestříhané z několika epizod seriálu.Kandidátura, sbírání podpisů, hledání špíny, obchod s Čínou, očistec, patálie s Ruskem a tak dále a tak dále.. a už po očistci jsem si řekl, že je se mnou něco špatně tedy to, že už se úplně nedokážu soustředit. Čím více nad tím přemýšlím po konci jsem se zamyslel nad tím, že měl Tonda navíc. Materiálu měl neomezeně a využil pouhou třetinu. Nejlépe funguji improvizace kdy Blaník mluví s opravdovými politiky (neskutečně to prodala Eva Drahošová) a i některá domluvená camea známých politických osobností. Naprosto WTF mi ale přijde nápad, že Blaník má uprostřed filmu vnitřní konflikt. Jestli Českou Republiku zachránit nebo jí potopit. Což mi nedávalo smysl jelikož Tonda Blaník nikdy nebyl komplexní figura ale opravdová lobbistická svině které šlo jenom o ´´džob´´. A rozhodnutí scénáristů je prostě WTF zvláště když se Tonda následně opět stává stejným volem. Perfektní jsou camea i Pražské kavárny či Ladislava Špačka, především u Špačka jsem opravdu dostal záchvat smíchu a říkal jsem si, že odteď jde oficiálně o čurinu roku. Jenže pak se zbrzdilo a to až moc. Může se zdát, že jsem Prezidenta Blaníka spíše zkritizoval a ten film nemám rád. To ale není pravda. Bavil jsem, užil jsem si to ale zklamání zůstává už kvůli tomu, že seriál je prostě neskutečná pecka a filmové pokračování je pouze oukey. Kancelář Blaník byla opravdu přelomem, Prezident Blaník je ale klidná práce kterou nikdy nemůže hejtit… ale ani jí milovat. (03.02.2018)

Přesně takové jaké jsem čekal. Přehlídka epizodních gagů celkem zdatně spojená jedním příběhem a už předem existujícími postavami. Ale je to tak moc aktuální, že je to vlastně film, který za rok můžete hodit do koše. Plno narážek už pak nikdo nepochopí a satiricky to až tak úžasné také není. Plní to účel jednoduché zábavy. (03.02.2018)

Prezident Blaník je, stejně jako seriálová Kancelář, bezkontextová směsice gagů, která sice pracuje s reálnými osobami a objekty, ale ačkoliv se tak tváří a mnozí ji tak vnímají, nepokouší se v nejmenším reflektovat politické dění a principy. Jestli si někdo za deset let Prezidenta Blaníka pustí, nebude z něj mít sebemenší šanci pochopit, jak probíhala prezidentská volba, kdo byli kandidáti a co se mezi nimi dělo. Je to dobře, protože je tak film nadčasovější? Je to špatně, protože naprosto nefunguje jako satira ať už v pevnějším žánrovém, nebo ve volnějším pojetí? Otevřená otázka... Pak se tvůrci dál topí v tradičních nekonečných paradoxech české apolitické politické reflexe, kdy zjevně mají nějaký názor, ten se ale bojí nahlas připustit, tak neustále utíkají před vlastní agendou, jako by byla nějak špatná (čímž nahrávají těm, co ji tam pak "šokovaně" odhalují), a nakonec je celkem bizarní, kam je tenhle úprk dovádí a jak moc a jak nepřirozeně se musí vykrucovat, aby nemuseli o ničem nic říct. A třetí problematická věc přejatá ze seriálu je neexistující profilace nebo konzistence postav, jejichž osobnost nesahá za scénku, v jíž se právě nacházejí, a minutu z minuty mohou být někým úplně jiným, což jen podporuje roztříštěnost a dramaturgickou nefunkčnost. Ve filmu (natočeném nevhodně širokoúhle, takže je někdy těžké usledovat divnou kompozici obrazu) všechny tyhle nedostatky trčí o kus víc než v seriálu. 2 a 1/2, nejsem úplně rozhodnutý o zaokrouhlení (přes kritiku mě ledasco pobavilo, předně syndikátově organizovaná pražská kavárna v maskách Václava Havla), ale jestli má být výsledek tak nadhodnocený, jak se den po premiéře jeví, tak to radši posouvám dolů. Prezident Blaník je co do nemožnosti funkční politické satiry u nás součástí problému, ne řešení. A nejenže nefunguje jako nějaký ideál satiry, nefunguje ani jako film. (31.01.2018)