Jednej správně

Chtěli nějaký černochy na tu posranou zeď. Ale nedočkali se. Horko v ulicích, horké hlavy všude kolem. Americký černošský problém, který trvá stále a trvat bude i v dalších dekádách, prezentuje v nezávislých vodách režisér Spike Lee v širším kontextu. Někdy poutavě, někdy zatraceně utahaně. Zbytek je na divácích. (18.08.2015)

Spike Lee udělal něco jako zlatý řez, co se rasismu a xenofobie týče. Ačkoliv se film odehrává v převážně černošské čtvrti v Brooklynu, jsou zde zastoupeny všechny možné rasové a národnostní menšiny. Od černochů, přes číňany, hispánce až po italoameričany. A všechny menšiny se navzájem kérují na základě obvyklých stereotypů. A přesně v tomhle je vůbec největší pozitivum filmu. Lee správně pochopil (ač sám černoch), že nejde jen o konkrétní rasu/etnikum, ale spíš o sám akt nesnášenlivosti na základě vnějších rozdílů a to v celé jeho paradoxnosti. Pomocí prezentace jednotlivých praštěných důvodů k nenávisti, pomocí nadávek a provokací, které jednotliví aktéři dramatu pronášejí, se ukazuje vůbec to nejdůležitější. Že jediným způsobem boje proti netoleranci není nadávání na netoleranci druhých (s přidáním vlastních peprných nadávek plných předsudků), ale spíš vlastní, příkladná tolerance vůči ostatním. (25.09.2016)

Už jen za tu esenci nastupujících devadesátých let, ano, myslím ty barvičky, hadry a účesy. Super. Baví mě to snímání z podhledu, baví mě to jako klasickej konverzační příspěvek k emerickýmu indipendentu. A navíc to má celý pěkně hořkej ocas, mimochodem docela "zábavné" sledovat tento film na pozadí dnešních událostí v Londýně, že ? (10.08.2011)

Závěrečnými citacemi z Martina Luthera Kinga a Malcolma X - po zplundrování italské pizzerie -, které zpochybňují (přinejmenším) xenofobní násilí, bylo naznačeno, (vezmu si k ruce Mattyho, s kterým rád diskutuji) že se jedná o " film řešící rasovou problematiku", dokonce jeden z nejlepších. Na rozdíl třeba od Kazanova brooklynského filmu (běloši tu nejsou Italové, ale Irové) mi ale připadá, že se zde mnoho neřeší, "správné věci" jsou potopeny do atmosféry lenošení, nicnedělání (každý schod je vhodný, aby se na něj mohlo sednout a každá zeď na to, aby se o ní mohlo opřít), které je nutně zdrojem atmosféry násilí v myšlenkách, projevujícími se vulgaritou v mluvě (z toho můžeme vypustit jen "starostu", který je na to dostatečně "starý"), a nakonec prachbídně artikulovanou destrukcí (jak přehrávacího zařízení, tak celé pizzerie). Pozn. 1: Názor staršího bratra, ve filmu je dobře vidět, že už toho má plné zuby, a že chce začíst vést normální život, a že i jeho brutalita se v tomto prostředí jen stupňuje, je všeobecně odmítnut. Pozn. 2: Scéna s autem u hydrantu zase jasně ukazuje, jak se slova používají především pro oblafnutí, uvedení do prekérní situace, pouze pro vlastní obveselení. Pozn. 3: Popelnice, kterou Mookie hodí do výlohy obsahuje jeden poloprázdný igelitový pytel... Pozn. 4. Ale jak dosti neurčitě říká "Malcolm X, You've got to do the right things" - a to se rýmuje. Pozn. 5: Někdo si dal práci a spočítal, že slovo "fuck" je ve filmu vyřčeno 240 x. Pozn. 6: Tanečnice z úvodní scény byly fakt skvělé! (14.09.2018)

Dělat podobně angažovanou tvorbu je strašně těžké, protože je to politicky ošemetné a třaskavé téma. Na Spikovi Lee si cením té zarputilosti, s jakou už přes 30 let točí filmy, které se nějakým způsobem dotýkají černošské komunity. Tohle rané dílo je z hlediska castingu, soundtracku a hlavně velmi vyváženého scénáře fascinujícím pohledem na jednu newyorskou „multikulturní“ ulici, kde během extrémně horkého letního dne dojde k vyhrocení již dlouho bobtnajícího konfliktu. Vlastně tu není nikdo krystalicky dobrý ani špatný a to se mi na tom líbilo nejvíc. 4,5* (24.05.2020)