47 metrů: Mimo klec

Americké horové žraločí béčko o partě holek, které se jdou potápět do jeskynní laguny a pak bojují o život s jednou agresivní parybou, která by ve volné přírodě asi nepřežila, protože něco tak pomalého, co netrefí stojatou kořist pětkrát za hodinu, by asi chcíplo hlady. Tenhle film jsem potkal jen ze zvědavosti, jak vypadá první film nejatraktivnější dcery Sylvestera Stalloneho Sistine Rose. ... každý nějak začínal . (26.04.2020)

Bez mučení přiznávám, že jsem si tuhle hororovou podívanou docela užila. Tvůrci se sice dopustili celé řady chyb a nelogičností, ale čert to vem. Polévalo mě horko při představě, že bych s omezeným množstvím kyslíku bloudila někde v tajemných hlubinách labyrintu podmořských jeskyní a měla přitom každou chvíli žraloka za zády. Rozhodně jsem se nestíhala nudit, a proto přimhouřím oko nad nepravděpodobným a značně přestřeleným závěrem. Ovšem pochvalu si určitě zaslouží parádní výběr lokací, ve kterých se natáčelo. (60%) (04.08.2021)

Dalších "47 metrů". Tentokrát jsou rozpustilé holky čtyři. Žraloků je též povícero. Takže se bude o to víc křičet, hysterčit, funět a umírat. 90% filmu je ve tmě a i když se casting snažil o odlišné (rasové, barevné) fyziognomie děvčat, tak v potápěčských maskách je prd poznáme, byť se děvčata snaží neustále oslovovat své kamarádky jménem. To je stejně jedno, neboť jde o subžánr horroru, tzv. křehká dívka v nouzi. A divák se těší jak to holky odnesou a říká si - už ať tě sežere, ty hysterko uřvaná. Samozřejmě realita je zcela mimo, ale splňuje to, co divák v teple domova očekává od survival thrilleru s lačnými žraloky. Jednu z dívek si zahrála dcerka Sylvestra Stalloneho, takže žralok měl i o něco labužničtější menu. Lepší varianty jsou 47 Meters Down (2017) a hlavně nedoceněný majstrštyk The Shallows (2016). (18.11.2019)

Na dárek od otce v podobě projížďky lodí s možností pozorování žraloků se nevlastní sestry vykašlaly, raději vyrazily na dívčí jízdu do mayského města, respektive pohřebiště pod zemí, které je kvůli stoupající hladině moře zaplavené. Pro milovníky dávných časů je to ráj, pro žraloky zrovna tak. Jak se v jeskyních predátoři objevili, neřeším, podstatné je, aby potápění nebylo zdlouhavé a únavné (což ale je) a aby byl dostatek potravy (což je naštěstí taky). Dokonce si žraloci pošmáknou na dlouhonohé dcerce jedné akční legendy. Johannes Roberts (rozhodně bych nemluvil o nějakém pokračování, společní jsou jen žraloci a docházející kyslík) naházel do hrnce krapet jiné ingredience a trochu jiné koření, potenciál prostředí se mu daří využít a občas se i vytáhne (třeba zpomaleným estetizovaným záběrem, při kterém hraje důležitou roli právě dcerka akčního bijce). Logiku ale místy nechal za dveřmi. Nakonec se v dietní stopáži do finále doklopýtá a soudě podle reakcí naštve „jen“ každého druhého diváka. Což zase není tak hrozné skóre. Nicméně zlaté jednohubkové Mělčiny s luxusní Blake Lively. (01.11.2019)

Po zhlédnutí prvního dílu bylo zřejmé, že se režisér Roberts dosud potápěl leda doma ve vaně a o fyziologii člověka či fyzikálních zákonech neví zhola nic. I přes scénáristické klopýtání se mu však podařilo dokonale využít potenciálu prostředí a konfrontovat diváka s klaustrofobní temnotou. Sequel již žádný důvod k pochvale nenabízí. Jakožto zdejší hororový expert vyjadřuji obzvláště silnou nespokojenost s prací kameramana, který bezdůvodně nadužívá zpomalené estetizované záběry či výrazné barevné akcenty, a přitom si ani nedokáže zkontrolovat, jestli má všechny podvodní scény řádně nasvícené. Místy jsem měl problém, abych od sebe jednotlivé postavy vůbec rozlišil. Samostatnou kapitolu pak tvoří brakový scénář, kde napočítáme zhruba 47 faktických chyb a logických lapsů. Roberts po dvou letech opět vaří z vody a ubíjí nás svými fantaziemi o štěkajících rybách či breathariánských žralocích. Snímek 47 Meters Down: Uncaged hodnotím odpadem a doporučuji veškerou následující tvorbu režiséra ignorovat. (21.08.2019)