Dvanáct rozhněvaných mužů

12 mužov rozhoduje o poprave 18 ročného chlapca obvineného z vraždy vlastného otca. Všetci sa zhodujú na jeho vine, až na jedného. V podstate jasný prípad sa postupne mení na myšlienkový chaos všetkých zúčastnených porotcov. Spočiatku kľudná debata sa mení na ostré hádky. Osamotený muž s vlastným názorom o chlapcovej nevine časom dostáva na svoju stranu ďalších a ďalších porotcov. Dostane nakoniec chlapec kreslo? Výborný film najmä z dôvodov, akým spôsobom je točený. Dalo by sa charakterizovať, že z pohľadu právnika a jeho "mravenčej" práce. Porotcovia postupne rozoberajú a vyvracajú všetky dôkazy, fakty, ktoré by mali osobu usvedčiť, pričom ich zloženie je tak rôznorodé. Od mladých mužov po starších pánov. Vtipkárov, nervákov po kľudné a rozvážne osoby, pričom dôležitý faktor zohrali životné skúsenosti, výchova samotnými rodičmi či prostredie kde vyrastali. Za toto má u mňa režisér obrovské +. Jediné čo mi na tomto filme príde pritiahnuté za vlasy je vykreslenie práce samotného obhajcu obvineného chlapca. Čo v skutočnosti robil, že 12 členná porota vstúpila do miestnosti pre rozhodnutia s tak jasným presvedčením o jeho vine a o všetkom začala pochybovať, až po vyjadrení myšlienok jedného muža ? To má naozaj divák uveriť, že len mlčky sedel a nevydal zo seba ani len tak otrepané slovíčko, ako je "námietka"? (05.10.2013)

Ze záhadných důvodů se mi tenhle obecně známý kousek celé dekády vyhýbal, ačkoliv ho vzhledem ke stařičkému dabingu hereckých legend musela už kdysi dávno a nejspíš opakovaně vysílat Československá televize. Nejsem tedy ovlivněn nostalgií, ba co víc, už před časem jsem viděl remake z dílny Nikity Michalkova. Pokud nemáte možnost vidět srovnávané filmy v téže době, je lepší se porovnání vyhnout, spoléhat se na vzpomínky bývá ošidné. Je ale pravdou, že Michalkovova verze mi přišla nepoměrně působivější a svěžejší. V 50. letech Lumetův snímek nepochybně představoval základní stavební prvek žánru soudního dramatu. Jednalo se o film, který zaslouženě výrazně vyčníval mezi tehdejší produkcí. Dnes už ale z mého pohledu vyčpěl. Jakkoliv je možné, že se na mém negativním dojmu podílel starý dabing. Původní dabing z dob, kdy se mu věnovala mimořádná pozornost, bývá obvykle hodnocen vysoko, rozhodně výš než komercí ovlivněná současnost, ale výběr herců a jejich foglarovské podání mi přijdou nepatřičné. Drama plyne bez překvapení, herci vzorně naplňují odhadnutelné úlohy, které jim režisér přisoudil, u 10 z 12 porotců jsem odhadl pořadí, v jakém se budou měnit jejich stanoviska, a to rozhodně není dobrá vizitka. Obvykle nemívám problém s divadelním vzezřením snímku, ani s "ukecanými" filmy. Tohle je ale výjimka. Celkový dojem: 55 %. (20.10.2018)

Nejen parádní scénář a výborní herci, nejen důkaz o síle filmu bez ohledu na rozmáchlost interiérů i exteriérů. Dvanáct rozhněvyných mužů je i ukázkou Lumetovy fenomenální schopnosti režírovat zároveň nenápadně, přesto však neustále překvapivě a i na prostoru nedovolujícím formální excesy inscenovat velmi živě a s vnitřní dynamikou. Už pouhý způsob nasvícení, jenž se proměňuje spolu s houstnoucí atmosférou, volba zcela jiných způsobů zobrazení při různých hlasování, gradace fungující pouze na bázi sugestivních pohledů na jednoho z porotců, to vše hovoří o Lumetově režijní moudrosti, které se nedokázal vyrovnat ani o čtyřicet let později William Friedkin. Lahůdka. (26.08.2005)

Co dokáží výborní herci, že? Přestože postupné přesvědčování Henryho Fondy mi přišlo občas jako hodně vykonstruované, jsem si jist, že budu mluvit za vás za všechny. Takovéhoto porotce bych si přál mít u svýho soudu. A Jiří Voskovec v nezanedbatelné roli ukazuje, že by bez problémů obstál nejznámějším hollywoodským hercům té doby. Bohužel v Americe příliš filmových rolí nedostal. Věčná škoda. A je zajímavý, že jeho replikám jsem často rozuměl mnohem líp, než ostatních herců, i když si je do angličtiny překládal sám (a to víte, že se snažil podtrhnout tu neumělost). (31.01.2006)

Už dlouho jsem u filmu neseděl takhle přikovaný, zvláště u díla z roku 1957. Přitom je celý film hrozně minimalistický a vše se odehraje pouze v jedné místnosti. Ovšem velmi zručná režie pana Lumeta podpořená dvanáctičleným hereckým koncertem a inteligentním scénářem, divákovi opravdu nedá možnost nudit se. Trochu mě ten film vedl k zamyšlení, jak bych se zachoval já a bohužel musím říci, že bez přesvědčovacích schopností Henryho Fondy bych toho kluka asi taky poslal na křeslo. (19.10.2006)