The Elephant Man
The Elephant Man
Sloní muž
Režie:
David LynchKamera:
Freddie FrancisHudba:
John MorrisHrají:
Anthony Hopkins, John Hurt, Anne Bancroft, John Gielgud, Wendy Hiller, Freddie Jones, Hannah Gordon, Michael Elphick, John Standing, Dexter Fletcher (více)Obsahy(1)
Tragický příběh muže, který se narodil s hrůznou deformací. Režisér David Lynch je známý především díky dvěma ve své době skandálním snímkům Modrý samet (1986) a Zběsilost v srdci (1990). Pozornost publika však vzbudil už svým filmem z roku 1980 Sloní muž. Zachytil v něm podle autentických materiálů tragický osud mimořádně deformovaného člověka, Angličana Johna Merricka. Lékař Londýnské nemocnice Sir Frederick Treves našel tohoto nešťastníka mezi pouťovými atrakcemi a pomohl mu najít cestu k vlastní identitě. Takzvaný Sloní muž se projevil jako inteligentní a citlivá bytost, žijící s děsivým handicapem. Lynch vychází ve smutném příběhu z prostředí viktoriánské Anglie. Akcentuje bizarnost dobových londýnských ulic a dílen, kde se upocení muži lopotí u záhadných strojů, jejichž pára zahaluje temná zákoutí. Zdánlivě realistické vyprávění je ozvláštněno mystickým prologem a epilogem v působivé snové poloze. Stěžejním prvkem zůstává prezentace titulního hrdiny, při níž divák prochází podobným procesem jako lidé okolo Sloního muže. V této souvislosti je nutné ocenit výkon Johna Hurta, který v nevšední masce dokáže opravdu hrát. Lékaře Trevese ztvárnil Anthony Hopkins, ve filmu dále hrají John Gielgud, Anne Bancroftová a další známí herci. Snímek získal řadu prestižních filmových cen a byl nominován celkem na osm Oscarů. (Česká televize)
(více)Recenze (766)
Humanistická odysea do duše zvonku obludného, no zvnútra krásneho človeka. Majstrovská práca s kamerou a svetlom, mimoriadne herecké výkony. Režijný prístup k látke tak citlivý, akoby sa pred ňou dotyčný klaňal na kolená. Filmová udalosť s jedným z najkrajších záverov filmového plátna. ()
Krásný a strhující příběh o lidskosti s úžasnou atmosférou. Velmi dojemný a pro mě asi nejlepší film Davida Lynche. ()
Oscar 8 nominací: Nejlepší film, Režie, Herec HR - John Hurt, Výprava, Kostýmy, Střih, Hudba, Scénář - A ()
Skoro se bojím, že Lynch to s tím humanizmem myslel vážně, což by ovšem znamenalo, že bych musel jít s hodnocením pořádně dolů. ()
Úvodní záběry vykazující známky dalšího Lynchova mystéria se naštěstí dokázaly rychle změnit ve školní rozbor na téma humanismus. Přesně jako je obraz filmu černobílý, tak i charakterové rozložení odpovídá tomuto dvoubarevnému schématu – hodní a zlí. I přesto, že je film podle skutečných událostí, nemůžu se ubránit dojmu, že je to všechno až příliš dokonale nalinkované. Lynchovo spoléhání se na emoční projevy herců je až příliš okaté. Zvláště v první polovině není povězeno zhola nic, ta druhá alespoň začne rozvíjet nějakou gradaci děje a budovat vzájemné vazby, což však nic nemění na výsledném dojmu, že snaha nebýt jenom laciným dojákem vychází vniveč hlavně díky tomu, že hlubší myšlenka o lidskosti není díky suchému scénáři ve filmu uskutečnitelná. ()
Jsem nadšen ! Děkuji, pane Lynchi. Naprosto excelentním způsobem navozená atmosféra, takže se člověk během filmu cítí, jako by v tom 19. století skutečně zrovna pobýval. John Hurt v roli znetvořeného muže opravdu září. Ale i jej zastiňuje Anthony Hopkins coby lékař, jenž se rozhodl onu lidskou zrůdu probádat. Psychologie postav je propracovaná a nikdo ve filmu není jen "do počtu". Zkrátka - nutno vidět. ()
Nemám Davida Lynche příliš rád, ale na jeho dosud nejlepší film jsem se podívat chtěl, protože už samotný námět stojí za to, a hlavně to stále točí člověk, který točí sice kvalitně, ale zvláštní příběhy nepříběhy tak zvláštní formou, že to nemůžu ani vydržet dokoukat. Jenže příběh sloního muže je trošičku někde jinde, založený na pravdě a hlavně tak mocným dílem té doby, že nevidět by tenhle film byl hřích. Na rovinu řikám, že tohle je opravdu kvalitní film, samotné hodnocení mi dá jasně za pravdu, a určitě si budu stát za tím, že to je nejlepší Lynchův film, který se kdy objevil, dále už to byly samé geniálně nepochopitelné patvary, na které logika příliš nesázela ani korunu, jenže u sloního muže je přesně daný příběh, každou scénou vím, co se kde děje, jak se to děje a hlavně zírám na to všecko, co se režisérovi podařilo dát dohromady. Je vidět, že s příběhem si dal neskutečně záležet. U mě je to sice za "pouhé" čtyři hvězdičky, protože plný počet v tom prostě necítím, ale na druhou stranu ten film obsahuje snad nejhezčí, div ne nejhezčí filmový konec, který jsem kdy v životě vůbec viděl, takový přirozený, nádherná, no a ta hudba...Nebudu se o tom dále bavit, nechte se překvapit. Celý film je tak přirozený, a prostý, až to na Lynche vlastně vůbec není obvyklé. Tady tedy dokazuje to, že je kvalitní režisér, jen mě zaráží, proč točí to co v současnosti točí. Možná by měl natočit zase nějaký takovýhle hit, aby si současný divák uvědomil, že přirozenost je na filmu to nejlepší co může být, a David Lynch to natočil s takovou grácií vlastní, že zde vlastně koukáte na příběh, u kterého Vás mrazí nebo Vás nutí přemýšlet, ale hlavně na něj jen tak nezapomenete, dny, týdny, měsíce, roky...takovéto náměty jsou skutečně vděčné téma, a ještě k tomu, když se toho zhostí zkušený režisér. ()
║Rozpočet $5miliónov║Tržby USA $26,010,864║Tržby Celosvetovo $43,000,000║ Nikdy som nečakal, že sa mi nejaký film bude páčiť práve od Davida Lyncha a stalo, Sloní muž je tak silné dielko, že na všetko čo som videl doteraz od Lyncha som radšej zabudol a film som pozeral s čistou hlavou a bol to fakt zážitok a moc nechýbalo aby som mu dal plné hodnotenie. Film má klasické znaky Lyncha, od čudesných výjavov až po všelijaké nechutnosti ale zasadené to je do pozerateľného príbehu, aj keď tých bizardnosti je tu samozrejme dosť, už len taký neustáli pohľad na Slonieho muža, môže dať zabrať ale pre príbeh je práve táto bizardnosť maximálne fungujúca, takže to nepríde otravné. /85%/ ()
David Lynch je Bůh .... Tímto bych mohl skončit a každému by bylo jasno proč dávám 5*. Nejdu tu však jen o Lynche, ikdyž o něj jde hlavně. Geniální atmosféra. Práce s černobílou kamerou, která ukazuje vybroušenost Lynchova stylu. Scény, které nikdo jiný než Lynch nedokáže takto naročit. Mezi ně jistě patří již na začátku ukázané pošlapání ženy s slony, díky čemuž tento film získává hlavního hrdinu. Role Anthonyho Hopkinse je silná a on ji zahrává s naprsotou grácií a klidem, ale stěžejní je herectví neherectví Johna Hurta. On převlečený a namaskovaný za Sloního muže je naprostá chodící ... zrůda. Je perfektní, bezchybný a chvíle kdy se objevuje, a jeho hrůznost je pod kusem textilu skryta, vyvolává silné emoce a opovržení. Nemohu uvěřit, že uplinulo již 25let od vzniku tohoto naprosto skvělého filmu. Opovržení, které nám zde Lynch tvrdě předkládá je však nadčasové. Chování lidí se nemění a proto tento film bude šokující ještě hodně let. jedná se zde o nejnormálnější a nejlépe zkousnutelný film mistra mystiky a tajemna Davida Lynche a taky o jeden z jeho nejlěpších filmů.... ()
Scénář: Christopher De Vore, Eric Bergren, David Lynch .. Kdo je větší zrůda? Člověk s normální tváří, ale srdcem obludy nebo dobrosrdečný člověk postižený přírodní anomálií? Jeden z mála komplexních snímků od Lynche, kde má vše hlavu, patu a zejména smysl! ()
Moj prvy Lynchov film a nelutujem, ze prave tato kruta, ale na druhej strane i nesmierne nadherna ludska sonda do duse mentality homo sapiens, bola moja prvotina, co sa Davida tyka. A mozno aj posledna, kedze na Lynchove psycho zalezitosti som nikdy chut nemala a myslim, ze ani chut mat nebudem. Sloni muz je vsak naozaj skvostom a nemam mu absolutne co vytknut. Bodka na zaver, ludia su neuveritelni hajzli. ()
Na Lynche překvapivě uměřený a lidský (a smutný) film se skvělou atmosférou. Sice mám Lynche rád i pro takové věci jako je seriál Twin Peaks, Modrý samet či Mullholland Drive - nikde jsem však neměl tak silný emocionální prožitek jako u tohoto filmu. Navíc tu pod skvělou maskou září John Hurt (nominace na Oscara) a bez masky Anthony Hopkins (bez nominace, ale přesto to je nejlepší herec vůbec). Film byl nominován na Oscara za nejlepší film, režii, scénář, výpravu, hudbu, kostýmy a John Hurt za nejlepší výkon - sošku však nezískal žádnou. ()
Brilantní ve všech směrech. Něco tak smutného a dojemného se vidí málokdy. David Lynch tu látku zadaptoval výborně a je to pro mě Pan režisér. Akorát že Sloního muže už nikdy nepřekonal a asi už nepřekoná. Kdo má k tomuhle filmu nějaké výhrady, ať si trhne nohou. ()
rozpočet : ? tržby americke : $26,010,864 ()
:::::::::::::::::::::::::::: Jeden z nejlepších filmů na světě !!! Tohle prostě nemá chybu. Krásně dojemný příběh ! ::::::::::::::::::::::::::: ()
Sugestivní a tísnivá atmosféra nepřátelského města jako kontrast proti duši vnitřně krásného člověka. Lynch občas v lidské zrůdnosti jde až za hranici divácké nepříjemnosti a očividně bezbranného jedince nechává trpět až příliš často, ale přesto mě nakonec dostává. Hlavně protože finální Adagio for strings patří mezi nejtesknější scény, co jsem kdy viděl. ()
John Merrick, kruto prezývaný „Sloní muž“, naozaj žil, ale mnohí iní umelci ho použili skôr ako kurióznu dekoráciu (komiksový román „Z pekla“ a následne filmové spracovanie bratov Hughesovcov). To David Lynch sa na to pozrel ako na poctivú životopisnú drámu človeka s mimoriadne tvrdým životom, ktorý bol najšťastnejší, keď sa mohol zavrieť do temnej miestnosti a mať od všetkých pokoj. John Hurt alias Kane z VOTRELCA podáva napriek mohutnej maske vynikajúci melancholický výkon a Merrick je v jeho podaní natoľko zaujímavou, fascinujúcou a tragickou postavou, že necháva v pozadí aj „štandardného“ Hopkinsa. Lynchove filmy spravidla nechápem, ale SLONÍ MUŽ patrí k mála jeho „normálnejších“ filmom. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/161413/Sloni-muz-80.html ()
Tak nevim no, vsichni jsou tady z tohohle filmu uplne hotovy, ale me to teda nejak zvlast nenadchlo. Proste mam radsi Lynchovo psycharny, stejne tak me moc nezaujal Straight story. Dalsi problem je, ze po slibnym zacatku a po presunu sloniho muze do nemocnice, film tak trochu vytuhne a nic moc se nedeje. Zaverecna pulhodinka je sice opet zajima, ale uz to nevynahradi ne moc zazivnou prostredni cast. Kdyby byl aspon film kratsi nebo mel vic hudby. Neprislo mi, ze by Hurt nejak zvlast exceloval, proste mel tak perfektni masku, ze byl rad, ze moh mluvit a nemusel to ani moc hrat. Anthony Hopkins hraje super, ale byl to nezvyk, videt ho mladyho. Lynch kvalitne natocil dojemnej snimek, kde je sice realisticky zobrazene 19. stoleti, ale precejen me ta atmosfera nevtahla. Slabsi 4*. ()
Ne že by mi to extra hrálo na city a přišel si teď unešen, ale bylo to tak temný, atmosferický, s velkou spoustou všiváků, lidský špatnosti a se zvláštní uměleckou noblesou, že mi ta nekonečně odkládaná projekce určitě utkví v mysli a ano, vyplatí se vidět. Za palec stojí jak vyjevený Hopkins, tak výkon Hurta v hlavní roli pod ohavnou (v dobrém smyslu) voorheesoidní maskou. Černobílý filtr byl zvolen dokonale a podtrhl starosvětsky avantgardní tón i ten viktoriánsko-industriální Londýn. Nejedná se o typický lynchovský mozkolam, ale překvapivě jednoznačnou a svým způsobem jednoduchou story, vyjma tedy úvodní a závěrečné sekvence. Je hnusnější taková ohyzdná fyzická anomálie, anebo pokleslá společnost a bezcitné chování běžných lidí kolem? Film logicky evokuje staré dobré FREAKS. ()
Související novinky
Zemřel legendární John Hurt z Vetřelce
Většina herců je ráda, když za život nastřádají hrstku výrazných rolí. John Hurt, jenž nás právě opustil ve věku 77 let (zákeřná rakovina...), ale na tak malé ambice kašlal. Hurt začal hrát ve… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Sloní muž je druhý celovečerný projekt režiséra Davida Lyncha, rok 1980. Pri dohľadaní je divákovi zrejmé, keďže ide o film inšpirovaný dejinnými udalosťami, že sa odohráva v poslednej štvrtine 19. storočia. Ešte presnejšie je možné odhadovať jeho predposlednú dekádu. Rozprávanie však korektnú časovú informáciu neposkytuje. Identifikujeme Anglicko, Londýn, viktoriánske obdobie, stačí. ___ Prológ. Hneď v ňom si rozprávanie nastolí svoj mytologický podklad, ktorý má v recipientovi sčasti utvrdiť konšpiráciu o druhovej inakosti ústrednej postavy, Johna Merricka, prezývaného aj Sloní muž. V tomto prológu je prezentované ušliapanie Johnovej matky stádom mohutne vyrastených slonov. Zároveň ide o jednu z dvoch sekvencií (tá druhá sa objavuje približne v polovici a pozostáva z Johnových predtúch, v ktorých je násilne bitý), kde sa najmarkantnejšie ukazuje Lynchov surrealistický background ukotvený v jeho predošlej tvorbe a vrcholiaci celovečerným debutom Mazacia hlava. Surrealistická mätež je náhle vystriedaná búrlivou atmosférou panoptika, v ktorom sme spoločne s Frederickom Trevesom prevádzaní po zákulisí a tiahlych chodbách, na ktorých zhliadame rozličné výjavy rôzne deformovaných ľudí unifikovane označených ako „FREAKS“. Rozprávanie tak v expozícii preberá Frederickov rozsah znalostí a tak rovnako ako on, ani divák netuší, kto sa skrýva v klietke za plachtou s nápisom „The Terrible Elephant Man“, nachádzajúcou sa vo vyššie opísaných priestoroch. ___ Už v úvodných sekvenciách rozprávanie konzervuje strihové finesy, s ktorými následne štylistická stránka filmu operuje na celej ploche. Využívané sú rovnako ako prelínačky, tak aj zatmievačky a roztmievačky, majúce funkciu podporenia hladkosti a plynulosti rozprávania. Štýl v Sloňom mužovi slúži sujetu, je mu absolútne podriadený a nijako na seba neupozorňuje, akoby „sám seba zamaskoval“, pretože podstatnejšie je divákovo precízne orientovanie sa a nie zámerné zahmlievanie. Sloní muž sa silne snaží zamaskovať hollywoodske štylistické normy, aké panovali začiatkom 80. rokov, teda v časoch, kedy ho Lynch nakrútil. Jeho diapazón je na spomínané strihové prechody pomocou prelínačiek, zatmievačiek a roztmievačiek omnoho bohatší, než s akým pracovala dobová štúdiová produkcia. A tieto odkazy na klasický hollywoodsky film stierajú presné časové vymedzenie filmu. Odohráva sa v druhej polovici 19. storočia, poetikou je silne ukotvený v klasickom Hollywoode a nakrútený bol v roku 1980. Štylisticky je Sloní muž takisto podnetný hoci nepatrnými, ale častými transfokáciami a prácou s teleobjektívom, čo je vlastne prvok, ktorý ex post inovuje a dopĺňa výraz filmov klasického Hollywoodu, v ktorých uvedený grif absentoval. ___ Rozprávanie je koncentrované takmer výlučne do troch prostredí. Nemocnica, panoptikum a londýnske uličky zabalené do noirového šerosvitu a stojatej prízemnej hmly. Funguje na princípe, ktoré môžeme voľne pomenovať ako „kauzálne predznamenanie“. Znamená to, že jedna scéna načrtne istý prvok zo scény nasledujúcej, pričom tento trend sa opakuje so železnou pravidelnosťou. Keď chirurg a profesor anatómie Frederick operuje popáleného muža a malý zved mu príde oznámiť, že „niečo našiel“, divák čosi tuší a za „niečo“ si dosadí priestor s nápisom „The Terrible Elephant Man“ z predošlej scény. Tá nasledujúca obsahuje Frederickovo dostavenie sa k „niečomu“, teda k sloniemu mužovi, o ktorého sa stará náhradný, a ako neskôr zistíme, nie zrovna ukážkový otec Bynes. Následne „slonieho muža“ prvýkrát paralyzovaný zahliadne, podobne ako aj divák, aby sa ihneď „s majiteľom“ Bynesom dohodol na jeho zajtrajšom privezení do nemocnice. Skúsme uviesť ďalší príklad. Riaditeľ nemocnice Carr Gomm sa s Frederickom dohodne na návšteve v podkrovnej izbe skrývaného Johna, na druhej hodine nasledujúceho dňa. Rozprávanie následne neposkytuje žiadnu inú líniu, stretnutie nastáva ihneď v nasledujúcej scéne, žiadne vyčkávanie, len príprava Johna a Carr Gommov príchod do jeho izby. ___ V rozprávaní sú tiež sofistikovaným spôsobom distribuované informácie. Údaje o Frederickovom profesijnom zameraní nám dodáva a motivuje ich až John, ktorému sa po príchode do kancelárie predstavuje. Dovtedy nám boli skryté. Predtým sme sa totožným spôsobom zoznámili s Johnom, teda prostredníctvom Fredericka, ktorému až Johnov „opatrovateľ“ Bynes odokryl plachtu, spoza ktorej sa John vynoril. A znova, až v scéne vedeckej konferencie nám rozprávanie cez Frederickovu postavu predkladá meno fyzicky znetvoreného, doteraz iba anonymného človeka, jeho vek a príslušnosť k národu. Takéto informačné embargo a len postupné odhaľovanie je spočiatku ústredným naratívnym motorom, aby sa následne očakávanie a možný strach, teda emócie, ktoré tento prístup k Johnovi podnecuje, preklopili do maximálneho súznenia s jeho krehkosťou a rýdzosťou. ___ John trpí Proteovým syndrómom, ktorý bol v americkej lekárskej literatúre prvýkrát popísaný až v roku 1976, teda o viac než storočie neskôr. Je to fyzicky zdeformovaný človek, ktorý je pre jedného, teda pre Bynesa, len prechodnou stanicou a prostriedkom k živobytiu, zatiaľčo pre druhého, teda Trevesa, sa stáva plnohodnotným človekom, ktorého neskalené prvky ľudskosti treba zachovať. Preto ihneď po prvom dlhšom strete s Johnom vyslovuje doktor Treves kľúčové stanovisko: „Je to imbecil od narodenia. Dokonalý idiot. Ale vďakabohu žije.“ Je to práve on, kto v ňom vôbec prvýkrát snáď od smrti matky, utvrdzuje jeho identitu vyslovením mena John Merrick, keď sa pokúša dozvedieť, či vôbec vie rozprávať. Doktor je totiž humanista, vie, že John je nevyliečiteľný, ale napriek tomu ho prijíma k sebe do nemocnice a poskytuje mu útulok pred okolitým ľudským marazmom. ___ Obavy spoločnosti z „monštra“ podporujú aj subtílne ambientné plochy použité v scénach vzájomného konfrontovania s Johnom ako neznámym tvorom. Tieto scény majú len podtrhnúť akúsi počiatočnú auru tajomna, ktorá Johna v mysli každého obostiera. Určujúcou pre film sú časti Johnovho modelovania chrámu, ktorý vidí cez izbové okno. Chrám má poodhalenú len vežu, všetko ostatné je prekryté inou budovou a John si to pri modelovaní musí domýšľať. Tento motív sa viackrát v rozprávaní opakuje. Analogicky to akoby odkazuje k ľuďom, s ktorými John prišiel do kontaktu a ktorí naopak majú len veľmi slabučkú predstavivosť na to, aby v ňom videli možno čosi viac než len fyzicky zdecimovanú pliagu. Pretože John sa stáva človekom redukovaným na verejnú atrakciu. ___ Síce zároveň podstupuje jemné kultivovanie a spoločenský postup, voči nemu je však z jednej strany prezentovaná okázalo buranská a plebejská senzáciechtivosť, z tej druhej zase distingvovane uhladená a smotánkovská, kedy je záverečným aplauzom divadelného publika oslavovaný len kvôli jeho fyzickej odlišnosti. Takmer nikto ho nepozná, všetci sa tvária úctivo, pričom ide až o cynicky predstierané divadielko, taký všeobopínajúci pseudohumanizmus. Keďže v Lynchovej tvorbe je chronologicky vysledovateľná línia tiahnuca sa od surrealizmu k postmoderne, od avantgardy k maximálnemu rozbitiu absolútnej jednotiacej pravdy, v žiadnom prípade nenatočil slnkom prežiarený, humanistický gýč, pretože by sa vzdal svojho bytostného ja. ___ Sloní muž je naopak opäť koncentráciou jeho tradičnej témy čiernych útrob ľudskej psyché. Humanizmus, ktorý síce letmo prýšti zo vzťahu Fredericka, jeho manželky, nemocničného osadenstva a pani Kendalovej vo vzťahu k Johnovi, je nie programovo ideologicky oslavovaný, ale potlačený v jeho neprospech. John si uvedomuje, že v prípade verejného obdivovania jeho osoby by ho neustále prenasledovala fyzická stigma. Lynch tak znovu natočil obžalobu ľudského druhu, z ktorej jedincov črie neschopnosť do seba absorbovať kohosi odlišnosť, strach z inakosti, hoci len v podobe malformácie viacerých častí tela. Skôr než o humanizmus ide iba o akýsi prchavý nájazd k múrmi nemocnice vymedzenej filantropii, ktorá však následne zostáva prevážená. Ak by chcel Lynch humanizovať, nakrúti film o človeku, ktorý „prekoná sám seba“ a v ktorom sú všetci naplnení. A neponúkne mizantropické vyústenie, kde si John v spánku dobrovoľne zlomí väz, pretože si chcel vyskúšať spánok „normálnych ľudí“, spánok v polohe ležmo. Zabil teda Johna Merricka chtíč prevziať znaky „bežných“ ľudí a prispôsobenie sa im? Alebo skôr akési abstraktné zachovanie jeho ľudskosti v sizyfovskom zápase o spoločenské prijatie, v ktorom dobrovoľne rezignoval? () (méně) (více)