Coco

Skutečně nádherný design, který je tím působivější, že ačkoliv jde o CGI animaci, takže by byl možný jakýkoliv pohyb kamery, jakýkoliv úhel pohledu, se plně drží pravidel hraného filmu - čímž evokuje, že ty úchvatné věci jsou hmatatelnou součástí našeho prostoru. Jakkoliv většinou lituju toho, že se animáky moc vážou pravidly fyzické kamery, taky je ten princip využitý na maximum. Byla opravdová radost ten film sledovat. Dokonce i příběh je dobrý a konečné momenty patřily k tomu nejemociálnějšímu u Pixaru - škoda, že v několika momentech se až moc spoléhá na klišé (rodina nesmyslně urputně odmítající hrdinův sen, a co mělo být to přiznání záporáka před kamerami?). Rozhodně nejlepší pixarovka pod Disneym a jedna z nejlepších vůbec. (05.03.2018)

Může něčí prapradědeček, který má podobu pomalované kostry, působit sexy? Coco mi na to dal překvapivou odpověď. Může někdy americký animák o rodinných hodnotách nepůsobit trapně a obehraně? Může! Pojednal to téma vtipně, přemýšlivě a tak, že jsem měla velkou část filmu slzy na krajíčku. Coco, Coco, přes počáteční rozpaky, na jakou to omletou záležitost se dívám, jsi mě dostal. Mexické písničky mi zní v uších a já mám náladu se usmívat. ___ P. S. Oscara za "Remember me?" Za tu nejkýčovitější písničku? Za tu vypočítanou na efekt pro nepřemýšlivé? Běžte do --- hudebky! Všechny ostatní písničky tohohle filmu jsou mnohem lepší! (12.02.2018)

Día de los Muertos je možná nejzábavnější způsob slavení Dušiček na celém světě. Žádné zádumčivé návštěvy u hrobů, ale spousta masek, lebek, alkoholu, veselí - a duše zemřelých přicházejí za živými, ne naopak. Jednu noc v roce se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. Je proto riskantní si s mrtvými něco začínat, co kdyby se nepodařilo včas vrátit... Poprvé se tak hrdiny v animáku stali Mexičané. Není divu, že Coco bořilo rekordy návštěvnosti v tamních kinech. Film se ovšem nevyhnul otravným klišé, jako je proměna vzpurného chlapce ve vzorného hošíka, hektolitry patosu a kýče, povinný doják... Blbý taky je, že popkulturních narážek tu vůbec není mnoho, zaujme snad leda specifické focení selfíček s lebkami, a sice se mihne i největší mexická celebrita všech dob Frida Kahlo, ale děj s kulturně jiným světem vůbec nepracuje. Přitom kolik fórků se mohlo vymyslet! (01.03.2018)

Pixarovky po velkém spojení s Myšákem můžeme kritizovat za cokoliv. Máme tady vychtěné pokračování Aut, Nema, Příšerek nebo hrozivě špatného Dinosaura. Ale na druhou stranu se taky povedly Třetí Hračky, V hlavě a momentálně příjemně překvapili s Coco. Upřímně se mě do nejnovějšího animáku moc nechtělo a kdysi uprostřed noci jsem jej v s čistým srdcem vzdal, protože jsem se nedokázal jaksi popasovat s látkou. Jenže... o pár dní později jsem se houževnatě pustil do druhé projekce a ukázalo se že nad ránem zřejmě vnímám filmy krapet jinak a najednou se přede mnou objevil zajímavý kousek, který přes jistě ukrytý kalkul disponuje solidní hloubkou a za srdce vzít rozhodně umí. Takže výsledek je zcela určitě pozitivní. Kouzlo se tentokráte podařilo vyvolat s kdysi běžnou lehkostí a ony třeba dobře dopadnou i noví Úžasňákovi nebo Čtvrté hračky a zase bude fajn. 80% (26.02.2018)

Velká pocta mexické kultuře a tradici písničkářů, významu rodiny a svátku Dne mrtvých ve spojení dvou světů a vzpomínek na zesnulé - krásný vizuál, sem tam hezky černý humor, promyšlená story a hlubší poselství, než co bývá u 3D animáků obvyklé. A oproti většině je tu i cítit duše. Takže moc fajn, sem s vinyly Ernesta de la Cruze. (12.02.2018)