Rychlé šípy

Nejen výborná adaptace románu, ale i skvělý seriál pro děti se srávně odměřenou strašidelnou atmosférou. Pozdější barevný celovečerák je jen hodně slabý odvar. Jen by mě zajímalo: - Proč chodili Rychlé šípy do Stínadel jen za tmy? Podle oblečení to nebylo v zimě, takže kvůli odpolednímu vyučování asi ne. - Kde byli dospělí a holky ve Stínadlech? Po ulicích chodí jen Vontové, pár dospělých je uvnitř domů, holka nikde žádná. (20.07.2007)

Foglarovky mě nikdy nebraly a brát nebudou, ale tenhle seriál splňuje do puntíku pojem klukovské dobrodružství. Křivolaké uličky, tajné chodby, tajemný ježek v kleci, postava se škraboškou, ukryté předměty, Vontové a k tomu parádní černobílá stylizace. Kdoví, jestli dneska ještě kluky vytrhne tak jako hovadiny typu transformers a bionicle. Líbí se mi přímočarost, s jakou seriál odsýpá - zkrátka všechno fachá jak létací kolo. Akorát škoda, že se v určitých rolích objeví profláknutí herci. Hanzlík mi jako Tleskač vůbec neseděl. (27.02.2009)

"Koho volíš? Losnu nebo Mažňáka? - Třeba Bahňáka." Netřeba moc dodávat. I když je to letos neuvěřitelných 55 let, tak stejně mají Rychlé šípy své nesmrtelné kouzlo. Tenhle klasický příběh pěti kluků, kteří rozplétají tajemství Vontů, Stínadel a jednoho Ježka v kleci, je i po tolika letech krásný a napínavý jako kdysi. Jaroslav Foglar vytvořil českou legendu, která se už předává po několik generací a stále dokáže zaujmout každého mladého kluka. Tohle je jeden z mála českých seriálů, který je naprosto fantastický a nemá chybu. Díly jsou krátké a vždy končí napínavě. Klub Rychlých šípů se znovu a znovu vrací do děsivých uliček, aby odhalily tajemství, které se na ně valí od prvního dílu. Já bych se asi pouze pořád opakoval a točil v kruhu. Tohle je prostě skvělé zpracování. Tečka. (90 %) (04.03.2024)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)

Mně se to líbilo a sedlo mi to - jasně, některý scény byly moc televizní nebo moc přehrávaný, to je pravda, ale to se holt u filmů s dětskejma hercema stává. Ale třeba ty Stínadla se mi vysloveně líbily a ta určitá ateliérovost mi vůbec nevadila, naopak - jako dítě jsem to vnímal podobně přehnaně, tajemně nebo nerealisticky, tak co. A taky musim říct, že vlastně všichni ti kluci mi přišli sympatický a vybraní skvěle - v čele teda s Rychlonožkou a Červenáčkem, jen ten Mirek Dušín je teda naprosto otřesnej, vizuálně i herecky... Tak strojenýho, úzkoprsýho a naprosto nezajímavýho suchara aby člověk pohledal. Takže mouchy to má, ale jinak je to krásná klučičí záležitost, kterou jsem si užíval i dneska (a třeba scény se Širokem nebo Emem jsou napínavý i pro dospělýho). (02.12.2015)