Whisper
Režie:
David OndříčekKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Tatiana Dyková, Jan P. Muchow, Jan Čechtický, Kateřina Winterová, Petra Špalková, Zdeněk David, Zdeněk Suchý, Bořivoj Navrátil, Václav Mareš, Nikolaj Hejko (více)Obsahy(1)
Anna - šestnáctiletá dívka z malého města - utíká z domova a potkává mladého floutka Speedyho, který ji zavede mezi městskou partičku. Tady se Anna postupně seznámí s jeho bratrem Filipem, nemluvnou kamarádkou Irmou a záhadným mladíkem Kytkou. Anně se otevře nový svět, plný zábavy a večírků, který jí okouzlí svojí barevnou rozmanitostí. Postupně se sblíží s introvertním Filipem, který má také největší podíl na její proměně. Annina zdánlivá naivita a upřímnost jejích citů nakonec zamíchají kartami v celém příběhu. (Magic Box)
(více)Recenze (270)
I po deseti letech je to vizuálně a hudebně velmi svěží film. Některé scény skvělé, jiné slabší. Co víc? Generační výpověď? Nevím... Spíš jenom takové příjemné pokoukáníčko bez jasného poselství. Možná, že ta bezcestnost, v níž se jednoduše nějak přežívá ze dne na den a z noci na noc při zdánlivě bezstarostné zábavě je právě onou slibovanou generační výpovědí, ale i tak tomu něco schází. Naléhavost? ... Možná je problém v tom, že na natočení dobrého filmu člověk potřebuje jednu zásadní věc - dostatečný odstup... ()
Zas takový pokus o vztahový film o mladých současných lidech, který mi přijde jako z paralelního světa. Ale možná pražská intelektuální smetánka takové mládí prožívala a prožívá, co já vím? Pro normální lidi to ale fakt není, i když Vilhelmová zas jednou ukáže kozy a zadek. ()
TECHNICKÁ POZNÁMKA: Demencia českých distribútorov nemá hranice. Jedine ona ale dokáže vysvetliť prečo toto DVD vyšlo u nás (a dokonca aj v neskoršej reedícii časopisu X MAG) v systéme NTSC. (10.7.2007) ()
Šeptej, ač k podobnému typu lidí nemám nijak blízko a v tehdejší době jsem je docela i nesnášel, mám hodně rád. Přijde mi to trochu zvláštní, on ten film pojednává o stylu a životě, který mě vždycky tak trochu míjel, na druhou stranu si z té doby pamatuji docela dost. Vilhelmová je zde naprosto skvělá, stejně jako Winterová (od tohohle filmu jsem si ji zamiloval), Špalková mě rozsekává. Film je místy zábavný, místy dost ujetý (z pojídací scény ve vlaku se mi zvedá kufr jen si na ni vzpomenu, scéna se slunečními brýlemi v parku je fakt úlet), líbí se mi, jak je barevný. Vnímám ho trochu kontrastně, zatímco tihle lidi si užívali, jen o pár ulic dál v Mandragoře si kluci stavěli péra na natáčení. "Rány se samy zacelí." ()
"Nepřibližuj se, fízle! Ještě jeden krok a skočim!" "Už stojím." "No ale já stejně skočim, tak běž do prdele!" Při prvním seznámení s úsporně intimním herectvím Jana Čechtického, prospěvujícího si v autě veselou písničku zatímco zběsile točí volantem na rovné silnici, jsem si říkal, že s tímhle filmem ještě bude prdel. Následné dialogové etudy mezi přehrávajícími neherci, které působí jakoby z rozhovorů někdo náhodně vystříhal některé věty, mě mátly zdali jde o (sebe)vědomou aktualizaci papouškovsko formanovské vědomé trapnosti, dědictví sklepácké karikaturnosti nebo je to prostě jen špatně napsaný a špatně zahraný studentský scénář. Nikdo nikdy nemluvil nebo se nechoval tak jako postavy zde nebo ve Vorlově Kouři, ale přesto mají oba snímky v sobě zvláštní punc syrové autenticity, kterou rozeznává spíš podvědomí než vědomí. Vědomě se nedá pomoct tomu se občas bavit nad tou vyhroceností a sebedůležitostí všech a všeho, podvědomě to ale probouzí nějaké zaseté vzpomínky na to, jak jsme si v teen letech přesně představovali, že ten pražský život vypadá. V klubu mezi oranžovými stěnami, kde všichni hulej jak na cracku, pijou džus a isostar, opuštěný holky blouděj ulicema, spí se u kámošů na bytě, všichni tak trochu umělci, věřej v ufo, na pizzu choděj do Kmotry a při noční procházce kolem Kotvy si všimnete digitálního nápisu, že ve 4. patře otevírají novou videopůjčovnu. Z osobního pohledu má ten film zvláštní naivní nevinnost. Úplně jsem zapomněl jaký jsme byli. ()
Velice zvláštní, ale dost zajímavý film s vynikající hudbou, která nemá u českých filmů moc konkurenci. Skvělá Vilhelmová ... ()
Chvílemi utahané jak hlavní píseň od Colorfactory, ale stejně jako ona perfektní. Vilhelmová jako vždy pecková. Ale např. večírek se psem - jakousi obětí víru zábavy kolem mi už tak nutný nepřišel. A o tom Šeptej je, o dobrých a zbytečných pasážích. Film dvou tváří, který má své kvality a své neduhy. Můj pohled je kamsi doprostřed a tak hodnotím za 3. ()
Filmový shoegazing. presne ten film kde so značnou dávkou naivity zúfate, že sa vás to generačne netýka. ()
Jeden z nějlepších českých filmů. ()
Ftipne vyhulený a krásne obsadený film, Muchov a Čechtický by kľudne mohli hrávať v českom filme častejšie. Vadila mi línia s hysterickým Martinom Myšičkom, čo ale nie je problém samotného MM alias Mouchy ( fantastického v Příbězích obyč šílenství v Dejvicích ), ale scenára a réžie. Napriek tejto výtke ale "čerstvý" filmík s krásnym soundtrackom:-))) ()
U tohodle filmu naprosto chápu jak hodnocení pěti hvězdiček, tak odpad. Šeptej je totiž hodně zvláštní film, chybí mu nějaká hlavní nosná dramtická stavba (a to i na Ondříčka) a jeho celkově vyznění tak může být poměrně nijaké. Na druhou stranu, tady je jasně cíleno na atmosféru, jednotlivé obrazy, věty, dojmy. Asi jsem měl "štěstí", ale u mě to scvaklo a vytvořilo hodně silnou stopu. Šeptej tak můžu v podstatě kdykoliv a považuju jej jako jeden z TOP filmů českých 90 let. A přitom je to "jen" taková "indie básnička". P.S. jasně, J.P.Muchow je vynikající a to jak před kamerou tak za synťákem. Vesmír je Vesmír ()
Šeptej mi včera opravdu zpříjemnilo večer. Velmi milý snímek Davida Ondříčka s velmi překvapivými hereckými výkony neherců....Samotáři dostali ode mne plný počet a Šeptej se mi zdá ještě lepší. Takže přehodnocení? ()
Zdá se, že jsem jeden z mála na této databázi, kdo dal Šeptej plný počet. Pokusím se krátce objasnit, proč - byť je v tom samozřejmě skryté i zrnko nevysvětlitelného - některý film vás zkrátka irituje, náladou, kamerou, příběhem, ani nedokážete říct přesně čím. A jiný na vás působí jako zjevení, těšíte se, až si ho pustíte znovu, je vám s ním dobře. U mě je Šeptej, jak asi tušíte, typem filmu č. 2. Od začátku jsem si tuto nostalgickou mimozemskou jízdu devadesátkovou Prahou užíval, se všemi debutantskými nedostatky a scénáristickými absurditami. Přál jsem si, ať je film aspoň dvakrát delší, tak jsem si jeho podivínské postavy od první chvíle zamiloval. A proč tedy? Možná v tom hraje svoji roli, že jsem ho poprvé viděl až z velkým odstupem. Unikal mi až do roku 2021, takže jsem mohl jaksi z budoucnosti nahlédnout, jak se mu podařilo vystihnout a popsat dobu, v níž vznikl. A víte co? Myslím, že Šeptej vystihl devadesátky naprosto dokonale a snad nejlépe ze všech českých filmů. Je něčím podobným jako Kouř pro léta osmdesátá. Fandím tomu, že se Ondříček v době nově nabyté autorské svobody neobrátil do minulosti s klasickou variací na téma komunisti / nacisti byli svině, ale snažil se už tehdy nahlédnout tápající, trochu ezo, trochu ulepenou, ale vlastně docela cool současnost. Přinesl tak svědectví o začátcích klubové scény v Čechách, o tom, jak do nich pronikala elektronická hudba, DJové a drogy. (A nezamilovat si Tatianu s Čechtickým, jak v totálním rauši paří v Roxy na Wubble-U, kór když jste měli to štěstí bydlet několik let za rohem od Roxy, to zkrátka a dobře nejde.) Svědectví o LGBT komunitě, kdy gayové poprvé v českém filmu nebyly jen komické ušišlané figurky, ale dal se jim velký prostor v podobě ústředního páru. Zkrátka a dobře svědectví o úžasně svobodné době, kdy se dalo prostě se sbalit, odjet do Prahy, spát u cizích lidí a zažít neuvěřitelný mejdan. U filmu Manhattan Woodyho Allena jsem napsal, že je to unikátní film v tom, jak pevně je zasazený do doby a prostoru. A u Šeptej mám dost obdobný pocit. Tohle se nemohlo odehrát jinde a jindy, než v Praze krátce po revoluci. A s tím podle mě souvisí omyl, kterého se tu mnozí dopouštějí - ano, klasický příběh film nemá, ale není o ničem. Jeho hlavním hrdinou je jedno magické město uprostřed Evropy, na prahu nové epochy, a parta nešťastně šťastných lidí, co v něm žijí. Ale možná jsem na omylu já. Snad jsem tak nostalgický kvůli rok trvající covid karanténě a ten film možná objektivně vzato není zas tak dobrý. Ale ať je to tak, nebo tak - jak strašně rád bych zas jednou dorazil na párty k Lauře! Třeba hned! ()
Tomu říkám generační film (zároveň Šeptej nemohlo vzniknout v jiné dekádě než v devadesátkách, které jsou vlastně takovým mládím té naší porevoluční demokracie), film každou svou částečkou doslova zhmotňující zmatenost a nejistotu mládí, jeho zběsilost, jeho otevřené možnosti. Bohužel mně nesedlo herectví (s čestnou výjimkou Martina Myšičky), minimálně Muchow s Čechtickým děsně přehrávají, civilní herectví Samotářů (ke kterým Šeptej v mnoha ohledech připomíná předvoj; podobnost se Samotáři je zároveň druhým faktorem, proč mně stačí vidět tento film pouze jednou) mě oslovilo mnohem víc. 60 % ()
Prostě mě tenhle film odrovnal v patnácti letech, i když jsem nerozumněl téměř ničemu. Dnes mě odrovnává pořád a rozumím tomu jen o trochu víc - dokonalý film o jedné republice a její mládeži. ()
Šeptej začíná velmi nadějně. Klasicky ondříčkovská divná atmosféra a ještě více švihnuté postavy. Vše graduje až k parádní scéně na diskotéce a pak se vše jakoby rozsype. Budování postav a příběhu jde do kopru a nakonec se mi zdá, že film nic neuzavírá a fakt nemá konec. Prostě závěr je zničehonic. Ale za 3/4 filmu, která mě dostávala, dávám aspoň ten průměr. ()
A zkoušela si čaj z Meduňky? :) ()
Prvotina Davida Ondříčka a už okamžitě rozpoznatelná. Zprvu jsem měl obavy z hereckého projevu hlavního hrdiny Filipa (Jan P. Muchov), ale velice brzy se rozplynuly a jeho herectví jsem si užíval. Škoda, že už potom moc příležitostí k hraní neměl a věnoval se už "jen" hudebnímu skládání, které dělá setsakramentsky dobře i v případě tohoto snímku. Osmnáctiletá Táňa Vilhelmová je k sežrání a v milostné scéně odhalí i své krásné vnady. Ono vůbec obsazení je výborné, ať už Jan Čechtický jako vyhulenec Speedy, Martin Myšička jako Filipův přítel Kytka nebo Václav Mareš v roli filozofujícího slizkého teplouše. Mimoto dostávají příležitost si střihnout různé minirole i režiséři Jan Hřebejk nebo Marek Najbrt. A také Lukáš Bech alias Létající Čestmír, který se zjeví na jednom mejdanu. Šeptej je vcelku bizarní úlet, kterej zřejmě mnoho lidí nepobere, ale o tom Ondříčkovy filmy skoro všechny jsou a já jsem na stejnou vlnu dokonale naladěn. A krásně na mě z obrazovky dýchl a zavoněl podzim, některé barevné obrazové kompozice mají krásné kouzlo a duch zářijových dnů se mě rozhostil po pokoji. ()
S odstupem času dávám 3*. To nejlepší na tom celém je jednoznačně hudba od Colorfactory, která má na mě hypnotický účinek, ale to tehdy, když si ji pustím z CD, zavřu oči a nechám se jí unášet. ()
Šeptej je typický filmový debut, které v Čechách v 90. letech vznikaly. Na jedné straně plný nedostatků (zbytečně mnoho motivů a postav), na straně druhé je ale plný uvolněné nálady a touhy něco sdělit. Ondříček má také štěstí na herce (přirozenost) a předvádí nám svůj zvláštní mix humoru a absurdna, které dále rozvíjel v Samotářích. Velký důraz je zde také kladen na skvělou hudbu J.P.Muchowa. 7/10 ()