Šeptej

Tomu říkám generační film (zároveň Šeptej nemohlo vzniknout v jiné dekádě než v devadesátkách, které jsou vlastně takovým mládím té naší porevoluční demokracie), film každou svou částečkou doslova zhmotňující zmatenost a nejistotu mládí, jeho zběsilost, jeho otevřené možnosti. Bohužel mně nesedlo herectví (s čestnou výjimkou Martina Myšičky), minimálně Muchow s Čechtickým děsně přehrávají, civilní herectví Samotářů (ke kterým Šeptej v mnoha ohledech připomíná předvoj; podobnost se Samotáři je zároveň druhým faktorem, proč mně stačí vidět tento film pouze jednou) mě oslovilo mnohem víc. 60 % (19.10.2022)

působí to jako pseudointelektuální komentář soudobé mládeži mixnutý s Under the Skin. estetika a dialogy Samotářů (a celkový Ondříčkův vibe) je samozřejmě taky citelný.  každopádně mě fascinuje, že se stav vlaků českých drah od roku 1996 nezměnil. bylo super v nějakým filmu slyšet Sklíčka od Žbirky, za což dávám bezvýznamné plus a 3* (02.10.2021)

Když vezmeme v potaz, že ústřední dějová linka je dilema, jestli má větší prsa Vilhelmová, nebo Myšička, není to zas až tak zlé.. Muchow je sice lepší skladatel než herec, Ondříček když najde pěkný záběr v parku s podzimním listím, vydržel by u něj klidně i hodiny a vysvětlení, kdo dotuje tento klub přátel demence, THC a depresí zůstalo na podlaze střižny, ale i tak pod povrchem Šeptej něco je. Svým způsobem je to generační výpověď, která svou vyprázdněnost vždycky může připsat prázdnotě zobrazovaného. Teď už sice žijeme na jiné planetě, ale vesmír je stejný.. (28.08.2017)

Nekritická připomínka dospívání, kdy mě tento generační "indie" o nezávislé techno mládeži div ne formoval. Dramatickou strukturu nemá nijak robustní, spíš neuchopitelně pocitovou, ovšem pevně se opírá o melancholickou hudbu Colorfactory (nebo můj osobní hit Wubble-U: Petal) a přirozenou Tatianu Vilhelmovou, neodolatelnou "naivní holku z vesmíru". (29.04.2021)

Kouzelná esence 90. let zůstane zachována pro další generace. Šeptej může v budoucnu uspokojovat hlad po nespoutané dekádě, o které už krátce po jejím konci začaly kolovat barvité legendy. Nové možnosti, volnost, zmatenost, euforie i deprese. Ondříček se s tím nemazal, protože stačilo nastavit zrcadlo. (12.04.2022)