Letec

Pro mě Martin Scorsese vykreslil velmi přesvědčivě dobu největší slávy jedné z nejkontroverznějších osobností 20. století Howarda Hughese. Leonardo DiCaprio opět potvrdil, že je jedním z nejlepších herců současnosti, Cate Blanchett a Kate Beckinsale se mi též velmi líbili. Naprosto úchvatná kamera, špičkové vykreslení 30. a 40. let a velmi působivý scénář (i když někdy se opakující věci). Podle mého názoru to Martin Scorsese zvádl na jedničku. Pět hvězdiček. (30.09.2007)

Už mě zvolna unavují životopisné filmy o kontroverzních osobnostech, které se tváří jako demytizující obhajoba pana Křivě Nařčeného a současně se lačně chytají každého drbu, fámy a pomluvy, kterou o něm kdy kdo řekl. Letec je film, jakých musí Hollywood každý rok pár natočit, aby všechny ujistil, že umí šít do vlastních řad, aby bylo možné pokračovat v diskusi, zda Mr. DiCaprio tentokrát dostane Oscara nebo ne, ...a aby mimochodem připomněly, že nějaká stařičká hvězda je dosud naživu a ve výborné formě (Alan Alda). To poslední vůbec není marné. 60% (19.12.2006)

Je to už mé druhé setkání s tímto Scorseseho snímkem, kdy jsem poprvé pro délku a nezáživnost nedokázal vytrvat až do konce a chybělo mi asi 40 minut k tomu, abych s Letcem zúčtoval. Prakticky dokonale jsem ho dokázal v rekordně krátké době vytěsnit z paměti a už to svědčí o tom, že tentokrát jsme si s Martinem nepadli do oka. Popravdě, je to v posledních dvou dekádách asi největší míjení s tímhle slavným americkým filmařem. Zatímco jeho poslední kousky mě dokázaly nadchnout, Letec vybudil spíš nudu a nezájem. Je to přitom bezpochyby velkofilm se vším, co k tomu patří, tedy s množstvím hvězdných tváří, vysokým rozpočtem, ambicemi sršícím scénářem, charismatickým hrdinou, ale něco tam nefunguje a není to jen tím, že by mě neoslovilo téma. Scorsese svého hrdinu popisuje hodně odlišně od reality, která by se mohla blížit tomu, jakým způsobem Costa Gavras účtuje s kapitalismem ve svém Kapitálu. Skutečný Howard Hughes byl totiž takový parchant, že i Belfort coby hlavní hrdina Vlka z Wall Street by mohl být považován za prima kámoše z nedělní školy a tajemníka Matky Terezy. Už např. Američan Leacock si povšiml typické vlastnosti Američanů - obdivovat úspěšné lidi bez ohledu na to, jakým způsobem k majetku přišli a jak s ním zacházeli, a tropil si z toho ve svých Literárních poklescích legraci. Ve Spojených státech je Howard Hughes považován za legendu, i když jeho reálné vystupování, činy a dopady byly hodně hodně problematické. Ve filmu je jedna scéna, kde se Howard nachází spolu s Katharine Hepburnovou na návštěvě u její famílie, která představuje takovou tu typickou do sebe zahleděnou snobskou liberální společnost, co se topí v blahobytu a přitom žvaní o socialismu. Na větu paní domu, že v jejich domě se o penězích nikdy nemluví, odpovídá Howard: "To proto, že jich máte dostatek." Po hříchu byl Howard Hughes tím posledním, kdo by mohl vynášet nějaké odsudky. Penízky zdědil a pak si spíš užíval a žil typickým životem playboye a celebrity. K zaměstnancům se choval bezohledně, manipuloval, vydíral a loboval tím nejhorším myslitelným způsobem, který neznamenal nic jiného než masovou korupci. Ona i ta jeho nemoc je hodně diskutabilní, ve 40. letech určitě netrpěl žádnou duševní chorobou a typické je, že až do konce života dokázal bez problémů řídit svoje firmy tak šikovně, že v životě nezaplatil ani cent na daních a přitom byl jedním z pěti nejbohatších lidí této planety. Tři hvězdičky tentokrát zachraňuje několik špičkových scén typu pádu havarovaného letadla a jeho efektní průlet obytnou čtvrtí, kde se Scorsese představuje v té nejlepší možné formě. Ale i tak musím opakovat, je to s oběma očima zamhouřenýma... Celkový dojem: 50 %. (14.04.2014)

Pokud je Letec něčím především, pak dokonalou ukázku vrcholného Hollywoodu, toho Hollywoodu, který Hughes pomáhal ve dvacátých letech svými smělými vizemi budovat. Je to precizně naplněné žánrové schéma, které nabízí jak dechberoucí špektákl, tak skvělou dramatickou filmařinu. Nelze nepochválit famózní kameru, skvěle začleněné triky, perfektní dobovou muziku, která všemu dává styl a atmosféru. Příběh Howarda Hughese není jen osobním dramatem, ale i velkolepou a výpravnou podívanou, v níž vás některé scény přiškrtí po „hollywoodsku“ do sedačky a nenechají vás vydechnout (skvostně natočené vzdušné sekvence opravdu stojí za to). Co je ale mnohem důležitější – každá část slouží monumentálnímu celku a monumentalita celku nezastiňuje osobní a nepříliš idealizovanou osobní rovinu. Hughesova osobnost je středobod, kolem kterého se vše spektakulární točí, ne naopak. Toho si na Martinu Scorsesem cením. Nepodlehl velkému tématu a pokusil se jít pod povrch. Neidealizoval, ale pokusil se podat příběh jednoho z fascinujících nositelů lidské imaginace a touhy létat (obrazně i doslovně) ve všech odstínech. Z místa, kde jsem seděl, se jednoznačně zdálo, že uspěl. Letec je opravdu nádherným exemplářem životopisného velkofilmu ve vším oslnivém lesku. Na bídu tentokrát místo nezbylo... Těch pár minut, které má film navíc, lze považovat za dědičnou chorobu. A slabší Loganův scénář dokázal Scorsese bohatě vyvážit svou precizní režií. (12.02.2005)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)