Mank

"Nepíšete tady operu." - "Až na to, že píšu operu." Vypadá to hezky, ale strhující drama se nekoná. Jen místy zajímavý, místy se vlekoucí a především cinefilům určený příběh o slavném úspěšném (?) donkichotském boji s mocí. S dobře napsanou, rozporuplnou, ale i díky výbornému Oldmanovi sympatickou titulní postavou sarkasmy trousícího zahořklého intelektuála, který z postele a s flaškou v ruce válčí se stárnoucím mocnářem. Překvapilo mě a mrzelo minimum prostoru pro vztah Manka a Wellse, ale od toho je tu RKO 281. Teď už bych se konečně mohl podívat na Občana Kanea... (07.12.2020)

Nie, nie je to žiadna "veľká retronádhera", žiadna vyumelkovaná nápodoba a "fetiš" z dôb niekdajších. Mank je presným opakom prívlastkov, ktoré mu tu mnohí dávajú. Je filmom komplexným, náročným, značne deziluzívnym a v neposlednom rade až šokujúco aktuálnym. Tak, ako (pre mnohých pochopiteľne značne nedivácku, čo je aj dôvodom hodnotenia) ústrednú tému zasadzuje do omnoho širšieho spoločenského a politického kontextu, aj formálne postupy a motívy ktoré preberá ako zo samotného Občana Kanea, tak obecnejšie klasického Hollywoodu len neprejíma, ale používa ich veľmi inventívne a často kontrastne vo vzťahu k svojim predobrazom. To všetko je súčasťou sofistikovaného kritického obrazu systému a priemyslu, v ktorom sa Mankiewiczova pokrútená figúra pohybuje. Je paradoxné, že jeden z najpozoruhodnejších filmov o filme poslednej doby v skutočnosti pojednáva o niečom úplne inom. A práve ostrým strhnutím ružových okuliarov sa vymedzuje voči skutočnému (klamlivému) fetišu, akým je The Artist. Ale vlastne ani neviem, prečo sa tu rozpisujem, keď už všetko perfektne a do detailu napísal Bluntman. Každopádne film, ktorý si ako divák znovu asi tak skoro nepustím, a zároveň vynikajúci Fincher, opakovania ktorého sa z analytického hľadiska už teraz neviem dočkať. P.S.: Príde mi tiež príznačné, že samotný Mank vznikol mimo "továrne na sny", a zároveň s mierou kreatívnej slobody nie nepodobnou voľnej ruke, ktorú kedysi dostal Welles. Produkčné pozadie tak vlastne brilantne dopĺňa celkový kontext a výpoveď snímky. (09.04.2022)

Tento film o výrobě filmu je hypnoticky zábavný, s pěkným historickým vizuálem, emočními zvraty a mnoha postavami. Otázka producenta "kolik gangsterů potká průměrný Američan za život? Žádného." už dávno neplatí, když jsou ulice amerických měst plné pouličních gangů a mafie. Jen honduraských gang má po celých státech desetitisíce členů. Rozebírají se společensko-politické zákulisí a machinace hollywoodských studií a mediálního světa. Styl vyprávění je hodně netradiční. Debatuje se o americkém postoji k nacistickému Německu, o ideologicky protichůdném vnímání světa republikány a demokraty. (20.12.2020)

Napriek tomu, že sa už nejakú dobu venujem dejinám kinematografie profesionálne, vidieť film o tom, ako Mankiewicz písal scenár k Občanovi Kaneovi, je aj pre mňa nepríťažlivá látka. Neviem si potom predstaviť, ako môže vnímať tento film laik. Fincher to natočil určite presne tak, ako chcel a s výsledkom je zrejme maximálne spokojný. Ja mu k tomu gratulujem a teším sa na jeho ďalší, dúfam, že predsa len menej "osobný" a minoritný projekt. Oldman síce hrá opäť ako o život, ale skrátka je vidno, že je o 20 rokov starší ako jeho postava. Podobný problém je aj s Tomom Burkeom. (19.12.2021)

Netflix má na svědomí dalšího režiséra a je velká škoda, že to musí být zrovna Fincher. Kdysi největší talent své generace si splnil sen a natočil film podle scénáře vlastního otce, ale divák přes dvě hodiny trpí. Mank je pouze sterilní konverzačka, humor nefunguje, děj je nepřehledný a obsazení no name koštěte do role největšího pojmu klasického Hollywoodu je poslední hřebíček do rakve. (03.12.2023)