My děti ze stanice Zoo

Knihu jsem četla dávno, hodně dávno, ale věděla jsem, že tam jsou děti, které berou drogy. A to bylo velmi šokující, když já ve dvanácti ještě oblíkala bárbíny, a někdo jiný si v tom samém věku už šlehal háčko. Tím pádem jsem byla zmatená, když jsem viděla dvacítky, které berou drogy...jejich důvody mi připadaly, někdy pádné, někdy debilní...ale tak to je v životě vždy, každý si volí dle svého, a potom si tu volbu žije. Nicméně, jako takový se mi seriál líbil...a jako již tradičně, mě srala hlavní hrdinka. Takže za mě v pohodě, jen nad tím nesmíte začít přemýšlet, protože to by vám asi bouchla hlava. (28.03.2021)

Kniha My děti ze stanice Zoo je jednou z nejpoutavějších, které jsem předloni přečetl k maturitě a nemálo mi zaujalo i její až surové převedení na filmové plátno. Nedávné oznámení o nové seriálove verzi, které ke mně dorazilo zčistajasna, okamžitě upoutalo mou pozornost a všech osm dílů jsem smlsnul v poměrně krátkém čase. Samozřejmě lze dohledat spoustu much, finální dojem u mě ale zůstává dost kladný. To, že herci vypadají na svých reálných 20, je terčem nejčastější stížnosti. Ale představte si ten společenský humbuk kolem toho, že 13 letí herci hrají feťáky. [viděno na HBO GO] (31.03.2021)

Asi jsem už na tyhle filmařský blbosti starej. Když vidím My děti ze stanice ZOO, tak očekávám dobový příběh plný lidského hnusu, smutku a deprese. A to vše s úctou k tomu příběhu. Ne stylovou young adult událost o drogách, které jsou vlastně cool, a kde pořádně nevidíte dopady na ty děti, jejichž herečtí představitelé jsou asi o deset let starší, než by tomu mělo být a navíc vypadají pořád tak krásně, jako kdyby na ně působilo nějaké to upírské stigma z doby Stmívání. Navíc jsem tu celou dobu nevěřícně kroutil hlavou, protože pro podporu stylovosti a důrazu na zacílení na mladé se tu kombinují osmdesátá léta se současností. Takže pak dochází k takovým absurditám, jako že se tu na tamní diskotéce Sound hraje regulérní současné techno a druhý den na stejné diskotéce má koncert David Bowie. A k tomu ta Praha, Smíchovské nádraží, rodiče dětí, kteří jsou herecky o pár let starší a přijde Vám, že byste je věkem nerozeznali…no, jak jsem na začátku řekl. Asi jsem na tohle fakt už starej. I přesto, že se oprostím od původního námětu mi pořád zbyde dojem, že tohle je fakt totální hovadina. Jediné, co je na ní vysloveně dobré je překvapivě soundtrack. (24.11.2021)

,,MÁME NEJLEPŠÍ ŽIVOT NA SVĚTĚ!...“   Bohužel to nebude nic pro znalce předlohy. Byť je avizováno, že jde o „volné“ zpracování, je to uvolněný až moc. Nesedí věk dětí, jejich pocity, prostředí. Ti ostatní (nebo ti, kteří se od toho dokážou oprostit) uvidí pozvolně vyprávěnej příběh osamělejch duší, plnej nesplněnejch slibů, bílýho prášku, krádeží, prostituce a nešťastných rodičů. Dramaticky mně uspokojili hlavně poslední díly. A podotýkám, že nejsem znalec předlohy, ani filmu.       /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1978 sepsali novináři Kai Hermann a Horst Rieck, neznám. 2.) Kamarády nezajímá první pich, ale vpich. 3.) Když hledám děcko, jdu na nádraží. (Hovno strojvedoucí!) Když chci píchat, tak taky.  ///  Thx za titule „Jitka Dvořáková“.              PŘÍBĚH ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (26.08.2021)

Musím říct, že se mi seriál hodně líbil. První díl celý padl na seznamování s jednotlivými osobami - bylo jich dost. Potom už mládež vytvořila partičku pro naprosto volnou zábavu. Naprosto perfektní výběr herců, nezletilé holčičky excelovaly. Všichni dovedli dát své postavy ve všech polohách, od té bezstarostnosti, přes závislost až po trosky. A platí to i pro dospělé. Např. rodiče Christiane. Matka klasická blbka a otec, to bylo naprosté zjevení. Hlupák a naivista, říznutý psychopatem. Jako bonus jeho image. Vykopávka z NDR. Film může působit jako neúcta k tématu. Děj probíhá jako jeden velký mejdan, pestrý barevný obraz a veselá hudba. Prostě: bavíme se, tančíme, pijeme, máme sex a fetujeme. Ale právě tohle všechno ukazuje divákovi pocity těch mladých na jejich jízdě. Určitě jsem to nechápal jako návod pro život. Ve druhé půlce začne veselí rychle opadávat a myslím, že ukázaná realita závislosti na "háčku" byla dost výmluvná a varovná. Včetně různých pokusů o detox a svodů od kamarádů "tak ještě jednou naposled" a pro někoho to pak je opravdu naposled. Pro jiné nutnost řešit finanční náročnost fetu prostitucí. Jinak, opravdu se v Berlíně v té době hrálo na diskotéce jen techno? (13.03.2021)