Loupež století

Zajímavá a svěží komedie plná nápadů. Velmi dobrý casting, každopádně rychle ubíhající příběh se zajímavými scénami, vcelku uvěřitelný a přijatelný. Zase ten nenápadně se již dříve vetřelý úhel pohledu, že by nebylo vůbec těžké zcela fandit zlodějům - ale to jen na okraj. Rozhodně zajímavý počin z Argentiny, doporučuji ... není zlé ani těžké ... (17.10.2021)

A teĎ mi řekni, jo, kolik si viděl argentinskejch filmů? Jako čistě argentinskejch :o). I pro mě je tohle prozatím velmi neprobádáné území :o). Ale jestli to takle maj se všema filmama, tak se teda je nač těšit. Tenhle film mě opravdu hodně moc bavil. Sice je to o vyloupení banky, což se objevuje asi tak v tisíci jinejch filmů, ale tohle zpracování má grády a jak by řekl doktor - je to forsáž! A to nejen díky tomu, že hlavní mozek bandy je imrwhere vyhulenej :o). Hudba parádní, herci úžasní, příběh dokonalej (podle pravdy) no a konec, tak ten je nejvíc... Mučas gracias argentino (12.02.2021)

Kvůli Španělska a zdejším recenzím jsem byl na film natěšený, ale výsledek mě neuspokojil a jsem spíše zklamán. Film je úplně průměrná vykrádačka banky s průměrnými a nezajímavými postavami, nevyčnívajícím nápadem, nevýrazným průběhem a s nudným koncem. Někteří film přirovnávají s La casa de papel, což je podle mě úplně mimo a seriálu nesahá ani po kotníky. Slabé, na Španělsko o to víc slabší, ale žádný propadák to zase taky není. (14.03.2021)

Chuantorénova pětka si s naprostou lehkostí, šarmem a elegancí vytřela prdel Oceánovou jedenáctkou, přičemž pět neznámých argentinských cigošů nonšalantně vymazalo všechny ty profláklé držky a Frančela, jihoamerický klon Dočolomanského a Lindy, charismaticky vyklůnoval i Žorže. Asi nejostřílenější scenárista světa, pan LaVida Misma, poskytl neotřelé noty, a ač to při vlastní loupeži patrně až taková hladká taškařice určitě nebyla, spektákl je z toho fikaný, svěží, příjemný, napínavý a opřekot ubíhající jako zhulený mastňák před orgánem. (15.02.2021)

„Co říkáš?“ - „Kdybys byl někdo jinej, řek bych, že ti ruplo v bedně a že seš blbec. V bedně ti ruplo, ale blbec nejseš. V tomhle případě sem ten blbec já, a chci vědět, jak se tam sakra dostaneš?!“ Jenže stačí, aby Fernando nechal v dešti uplavat svůj joint a hned je nápad (argentinské) loupeže století na světě…Tak jsem zas jednou udělal výjimku a zkusil něco z dílny „inspirováno skutečnými událostmi“…a naštěstí to klaplo! El robo de siglo má švih, napětí, chytlavý příběh, dobré až přechytralé nápady (dle vzoru španělské seriálové pecky La casa de papel), zloděje (v podstatě) sympaťáky, dobrou muziku a v převážně pohodovou atmosféru. Jediné, co mi tu víc chybělo, byl humor jako takový (těch pár drobných vtípků mi sice úsměv na tváři vykouzlit dokázalo, ale bylo jich opravdu jako šafránu…a možná jsem se i příliš upínal k zdejšímu žánru „komedie“). Konec ve stylu „za vším hledej ženu“ (což byla od nich mimochodem kardinální blbost) pobavil a celkově jsem si tuhle oddechovku docela užil, takže posílám slušné 4* směr Argentina. (04.04.2021)