Vracenky

50. léta očima dítěte. Další ze skvělých filmů těsně po sametové revoluci, u nějž je škoda, že dost zapadl. Nemyslím si přitom, že jde o dětský film, ve smyslu filmu pro děti, spíše o film o dětech na pozadí šílené doby v komunistickém Československu. Tu zde dokumentují nejen vybrané archivní záběry z československého filmového týdeníku, ale jsme s ní konfrontováni v každodenní realitě, kterou Honzík se svou maminkou, sestřičkou a svými kamarády prožívají. Pro mě osobně jedny z nejzajímavějších byly scény spojené s procesem s Rudolfem Slánským (např. přelepování či vytrhávání stránek z učebnic). Ten přitom Honzíkovu rodinu zasáhl i dost osobně. Trošku škoda, že nebylo podáno bližší vysvětlení, jak se z toho Honzíkova maminka nakonec dostala. Samotná zmínka o příslušníkovi StB vyvolává spíše otazníky a nenaplněnou zvědavost. Ale chápu, že pokud má být příběh skutečně vyprávěn očima dítěte, víc se prostě asi ani člověk dozvědět nemůže. (11.03.2017)

Po Vracenkách mám vždycky neodolatelný pocit, že mám doma hrozně hodné děti!! Skvělé retro natočené těsně po sametové revoluci, ale tak věrně, že jsem si při první produkci dlouho lámala hlavu, z kterého roku to vlastně je!? Velký podíl na tom má i obsazení neokoukané Jany Špaňůrové, která je nejen půvabná maminka, ale i nakažlivě přesvědčená (a přesvědčivá) komunistka. Velmi zdailý a neprávem opomíjený snímek, perla čskoslovenské kinematografie po roku 1990. Viděno na 50. Mezinárodním filmovém festivale pro děti a mládež ve Zlíně 2010. (03.05.2014)

,,Soudruhu Vladímire Iljiči, já vím, že toho máš hodně ale prosím zařiď ať se maminka vrátí. Já ti slibuji, že v tebe budu nadosmrti věřit.. '' Vracenky jseu dětským pohledem na šílená padesátá léta, ve kterých se nedařilo rozumnět dění kolem sebe, pravdám a lžím ani dospělým natož dětem. Zatímco Honzík vždy věří tomu, nebo v to od čeho může čekat nějakou pomoc či výhodu (jednou je to Bůh, podruhé Lenin), jeho maminka zapřísáhlá komunistka je politickým vývojem ze svého původně pevného přesvědčení stále více a více zmatena. Krásným protipólem je jí skvělý Navrátil. Kouzelný byl i Suchařípa v roli ředitele školy. Vracenky jsou komedií o klukovských lumpárnách v úděsné době 50 let. Jeho děj se prakticky odehrává v období příprav ohyzdného komunistického sousoší v čele s J. V. Stalinem na Letné až do konce výstavby. --- Film a to období krásně charakterizuje otázka, kterou Honzík po dalším průšvihu položil svému kumpánovi: A čím tě doma táta bije? - Mně nebije, tátu mi popravili. -V koncentráku? - Ne vloni. .. !!!! Vracenky jsou opomíjeným krásný a bezpochyby kvalitním filmem. Doporučuji je vidět ! 5 Kg železa. * * * * * (02.03.2014)

Pozoruhodný film, o jehož existenci jsem neměl ani tušení. Jedná se o mimořádně zdařilý pokus zachytit začátek padesátých let 20. století očima páťáka. Velmi přesvědčivě na mě působil zmatek Jana Domnosila, když se obracel o pomoc zpočátku k Bohu, později k Leninovi. Obdivuhodné je i to, že film období budování socializmu jen slepě nekritizuje, ale právě na matce Honzy a Petrušky ukazuje, že existovali i opravdu přesvědčení lidé. Ale abych jen nechválil. Zjistil jsem, že tento film dnešní mládeži bohužel nic moc neříká. Pořádně nevědí, kdo to byli a jak vypadali Lenin, Stalin, Gottwald nebo Slánský. Film má bohužel i své nedostatky. Nechci na ně upozorňovat nějak obšírně, protože si jich jistě všiml každý pozorný divák. Uvedu tedy stručně jen čtyři. Ve filmu se vyskytuje státovka v hodnotě 5 Kčs ještě za života Klementa Gottwalda. Gottwald zemřel 14. března 1953, ale jmenovaná státovka byla v oběhu až od 1. června 1953. Klikový hřídel kradlo sedm dětí, do sběrny s ním však dorazilo dětí pouze šest a také jen šest jich bylo předvoláno k řediteli školy. Hmotnost klikového hřídele byla 415 kg. To znamená, že když s hřídelem děti manipulovaly, muselo každé z nich nést téměř 59, potažmo 69 kg, což je víc než nereálné. Honzík se ve filmu mnohokrát objeví v tzv. švédské košili (švédce). Tyto košile se však v Československu objevily nejdřív na konci 50. let. Na začátku každé hodiny náboženství, která probíhala ve třídě, pověsil katecheta do třídy kříž tak, aby byl po celou hodinu dětem na očích. Ve filmu jsem ho ve třídě neviděl. (čtvrtek 15.10.2009) (15.10.2009)

Iba včera som písal o svojej precitlivenosti na historické reálie, ak sa týkajú doby, v ktorej som žil, a deň po vydarenom PF 77 som mal možnosť vidieť ďalší film, ktorý ma prekvapil a potešil. Vracenky sú málo známym, ale veľmi vydareným retro filmom, ktorý upúta nielen čudným názvom. Dobrým nápadom bolo pozrieť sa na zlé obdobie našich dejín optikou desaťročného chlapca a ešte lepším nakrútiť film ako čiernobiely. Potom už stačilo dohliadnuť na to, aby štyridsaťročný odstup od zobrazovaného obdobia nebol viditeľný a výnimočný film bol na svete. (17.12.2011)