Moje levá noha

Ze spojení Sheridan - Day-Lewis nikdy nevznikl " obyčejný snímek " . ( Škoda, že jejich posledním filmovým setkáním byl Sheridanův In the name of the father. ) Nicméně, to co zde ( při jejich prvním setkání ) předvádí Day-Lewis je " oslava řemesla zvaného herectví ". Zde se smazává rozdíl mezi hraním a realitou. Díky Day-Lewisovu přesvědčivému výkonu prožíváme příběh ochrnutého chlapce, ( který je v dětství schopen " komunikovat " se světem pouze pomocí levé nohy ) Christyho Browna i my. Tento snímek přímo zaváněl sklouznutím k lacinému sentimentu ( nemůžu se ubránit myšlence, že vzít si remake do parády hollywoodská produkce dočkáme se hodně nemilého vystřízlivění ), ale v tomto případě díky přesvědčivému Day-Lewisowi, lidsky dojemné B. Fricker, dětskému představiteli Christyho a civilní, strohé ( myšleno v dobém slova smyslu ) Sheridanově režii, snímek vyznívá tolik přesvědčivě a uvěřitelně. 4+1/2* p.s. tento snímek jsem dlouhou dobu nemohl sehnat. Teď koukám, že je to moje jubilejní 1000 hodnocení. Zřejmě to tak mělo být :o) Na " velké snímky " se vyplatí počkat...... (02.04.2010)

Když si šel Daniel Day-Lewis pro Oscara za tuhle roli, působil tak úžasně charismaticky - bledý, dlouhé černé lesklé vlasy, černý frak - a atmosféra v sále by se dala krájet. Vím, že jeho kouzlo je jako důvod, který mě přiměl se podívat na tento film, trochu povrchní, ale díky tomu jsem měla jeden z nejhlubších filmových zážitků. (10.03.2005)

Daniel Day-Lewis v dalsi ze svych zivotnich roli, tentokrat jako Christy Brown, od narozeni trpici mozkovou obrnou. Jeho herecky vykon je mimoradny a je nosnym pilirem celeho filmu. Zaujmou ale i dalsi herci. Film je evidentne kvalitni, mne se ale vice libil "Hlas more" a "Uvnitr tancim". Moje leva noha je film, ktery si nebudete chtit poustet nekolikrat do roka, nikdy na nej ale nezapomenete. (15.04.2013)

silný emotívny príbeh. Úžasný herecký výkon. Určite odznelo veľ chvál na adresu hlavného protagonistu - Day-Lewisa. JA chcem vzdvihnúť výkon ženský. Málokde som videl . naozaj nespomeniem na film - kde by niekto tak nádherne stvárnil rolu matky ako Brenda Fricker. . Film je u mňa vysokým favoritom na TOP roku. (12.06.2013)

Když jsem se díval na Moji levou nohu, vzpomněl jsem si na film Záře, co jsem viděl skoro přesně před rokem. A jak jsem tak začal o Záři uvažovat, zjistil jsem, že i když to je pouze rok, nepamatuju si vlastně skoro nic. Vím, že tam byl nějaký geniální pianista, co to měl v životě těžké a že ho hrál fascinujícím způsobem Geoffrey Rush, ale jinak jsem si nevzpomněl na žádnou scénu, co by mi zůstala v hlavě. A uvědomil jsem si, že s Mojí levou nohou to bude podobné. Je to dobře odvedená práce, ale nic, co by se mi opravdu zadřelo pod kůži. Příběh je odveden až příliš realisticky, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že vznikl podle autobiografie, ale přesto musím říct, že dávám přednost snímkům s určitou uměleckou stylizací. Pokud přesto dávám čtyři hvězdičky, je to jednak kvůli bravurnímu výkonu Daniela Day-Lewise a jednak kvůli tomu, že příběh není černobílý a naštěstí nehraje na sentimentální notu - Christy Brown není ukázán jen jako chudák a oběť osudu, ale taky jako pořádně sarkastický a protivný paličák. (02.09.2012)