Pantáta Bezoušek

Ani nevím proč, ale pro tuto zvukovou verzi mám prostě už delší dobu slabost..Tolik laskavosti a milosti, která dojme skoro až k slzám se jen tak nevidí. Jaroslav Vojta jako pantáta Bezoušek přijíždí z obce Malé Vsi do Prahy na návštěvu svého syna a celý děj se točí v podstatě okolo něj a osudů několika jiných velmi blízkých lidí a přátel. Rozhodně se ale neztratí.. Vojta zaujme ihned po prvních okamžicích filmu. Tato postava snad nejvíce vyhovovala jeho naturelu i životní filosofii. Byla to postava přímého, bodrého a čestného člověka, byl to ryzí vlastenec, rázovitý lidový typ se srdcem na dlani..Po této stránce mě tedy film velmi zaujal, dále pak třeba i velmi čistou kamerou, která zabírala hlavně exteriéry naší krásné krajiny a malebné stověžaté Prahy..Tolik venkovních záběrů v jiných filmech jen tak nenajdete.Trochu zbytečné mi tam připadaly ty dlouhé pasáže v ND na představení Prodané nevěsty, které film zbytečně protahovaly. Film tedy vynikal svým až provokativně národním duchem, laskavostí, vroucným vlastenectvím, humanitou, na nichž měl nemalý podíl právě Jaroslav Vojta, ale vidět byli i Karel Hašler (přísný mravní otec, rada Burdych) - naposledy v českém filmu nebo Jindřich Plachta (berní kontrolor Karbulka). (12.01.2008)

Pantáta Bezoušek je mužskou odpovědí na Babičku. Karel Václav Rais se ve vlasteneckém stylu kritického realismu přiklání na tu stranu, která morálně i národnostně uvědomělý zdravý základ spatřuje v českém venkovu. Tento názor je vyjádřen v laskavém tónu s citlivě hravým nadhledem, s romantickým odhodláním, s vírou a s moudrým prozřením. Dostáváme se až k idealistickému optimismu a chytrému upozorňování. Slavíčkova filmová adaptace se přesvědčivě drží nastoleného tónu a jemně povzbuzuje vlasteneckou strunu. Hlavní postavou laskavého a radostného příběhu je dobrosrdečný venkovan Josef Bezoušek (velmi dobrý Jaroslav Vojta) na odpočinku v Praze. Prostá životní moudrost a šlechetná zkušenost se dostává do sporu s maloměšťáckou etikou předsudků a přetvářky. Naštěstí, základy páteře ctihodné společnosti zdají se být stále zdravé a pevné a vzbuzují naději do budoucnosti. Důležitou postavou je rada Burdych (dobrý Karel Hašler), názorový oponent, tchán Bezouškova syna a Josefův přítel. I zatvrzelé srdce lze jménem lásky a štěstí obměkčit. Výraznou postavou je i třetí do party postarších ctihodných mužů, pan berní Věnceslav Karbulka (dobrý Jindřich Plachta) s láskyplnou a obětavou zodpovědností. Hlavní ženskou postavou je Burdychova mladší dcera Melanka (půvabná Vlasta Matulová) v romantickém vzdoru zakazované osudové lásky. Z dalších postav: Bezouškův úspěšný syn a JUDr. Josef Bezoušek (příjemný Ladislav Boháč), jeho starostlivá manželka Márinka (sympatická Zita Kabátová), odhodlaný začínající stavitel a upřímný Melančin milenec Jan Králiš (dobrý Jan Pivec), Burdychova hospodyně a hlídačka zatvrzelého děvčete (Ella Nollová), či Bezouškův rodák v nelehké situaci Albert Zuran (příjemný Alois Dvorský). Tato adaptace význačného českého literárního díla je hřejivým pohlazením a nadějí, že důvod k radosti ze života můžeme stále nacházet. (28.12.2016)

Bezelstný, čestný a upřímný byl ten Josef Bezoušek. Takové lidi jako byl on, aby jeden vážně pohledal a to by musel ještě prstíčkem hrabat. Jaroslav Vojta byl jako pantáta Bezoušek roztomilý. Jako by se do té postavy úplně převtělil. Určitě mu ta role dokonale vyhovovala. Praha byla krásně nasnímána. Já tomuto filmu nemám,co vytknout. Spravil mi náladu svou laskavostí. Byl to opravdový balzám pro duši, který jsem potřebovala jako sůl. (24.06.2013)

Tento přívětivý vlastenecký film jsem si pustila po shlédnutí filmu Lidice, abych zahnala z duše chmury. Má opravdu léčivé protistresové účinky. Pan Rais by byl se ztvárněním svého románu spokojen. Jaroslav Vojta je v roli bodrého dobrosrdečného venkovana, obdivujícího krásy matičky Prahy, ve svém živlu. Když uvážíme, že byl film natočen za okupace, bylo jeho vlastenecké vyznění odvážnou odpovědí na snahu o naše poněmčení. Tak se vydejme na procházku Prahou s pantátou Bezouškem obdivovat místa, kudy šla historie. Jeho optimismus je nakažlivý, tak snad nějaký ten bacil nadšení sedne i na mne a zažene stres. (30.11.2011)

Klasická předloha K. V. Raise vdechla za Protektorátu filmovému přepisu zvláštní roli. Hrála totiž na notu českého vlastenectví a patriotismu, v níž představa Prahy jako matky měst hrála v té neutěšené době významnou roli. Jednu z posledních rolí si tu zahrál paradoxně a trochu i symbolicky nacisty umučený Karel Hašler. Pantátu Bezouška jsem vždycky chápal zároveň i jako protipól Babičce Boženy Němcové. Člověk, který se z chudého českého Podkrkonoší vydá na návštěvu svého syna do Prahy, která se tolik liší od našich vesnic i od jeho vlastních představ. Vojtovo herectví je klasické a nezaměnitelné a vedle něho jsou ostatní upozadění, snad jen s výjimkou Jindřicha Plachty. Jde také o film, v němž se rozvíjí civilní, ale milé herectví jedné ze skutečných krasavic českého herectví Vlasty Matulové. Snad jen role Vojtovy dcery svěřená Marii Blažkové, která vždy hrávala usedlé starší ženy, mi na začátku filmu neseděla. Zřejmě Slavíčkův nejlepší film. Přečetl jsem si několik pěkných komentářů, ale názory pana Pytlíka na venkovany mě hluboce urážejí. (12.07.2017)