Pantáta Bezoušek

Pantáta Bezoušek je mužskou odpovědí na Babičku. Karel Václav Rais se ve vlasteneckém stylu kritického realismu přiklání na tu stranu, která morálně i národnostně uvědomělý zdravý základ spatřuje v českém venkovu. Tento názor je vyjádřen v laskavém tónu s citlivě hravým nadhledem, s romantickým odhodláním, s vírou a s moudrým prozřením. Dostáváme se až k idealistickému optimismu a chytrému upozorňování. Slavíčkova filmová adaptace se přesvědčivě drží nastoleného tónu a jemně povzbuzuje vlasteneckou strunu. Hlavní postavou laskavého a radostného příběhu je dobrosrdečný venkovan Josef Bezoušek (velmi dobrý Jaroslav Vojta) na odpočinku v Praze. Prostá životní moudrost a šlechetná zkušenost se dostává do sporu s maloměšťáckou etikou předsudků a přetvářky. Naštěstí, základy páteře ctihodné společnosti zdají se být stále zdravé a pevné a vzbuzují naději do budoucnosti. Důležitou postavou je rada Burdych (dobrý Karel Hašler), názorový oponent, tchán Bezouškova syna a Josefův přítel. I zatvrzelé srdce lze jménem lásky a štěstí obměkčit. Výraznou postavou je i třetí do party postarších ctihodných mužů, pan berní Věnceslav Karbulka (dobrý Jindřich Plachta) s láskyplnou a obětavou zodpovědností. Hlavní ženskou postavou je Burdychova mladší dcera Melanka (půvabná Vlasta Matulová) v romantickém vzdoru zakazované osudové lásky. Z dalších postav: Bezouškův úspěšný syn a JUDr. Josef Bezoušek (příjemný Ladislav Boháč), jeho starostlivá manželka Márinka (sympatická Zita Kabátová), odhodlaný začínající stavitel a upřímný Melančin milenec Jan Králiš (dobrý Jan Pivec), Burdychova hospodyně a hlídačka zatvrzelého děvčete (Ella Nollová), či Bezouškův rodák v nelehké situaci Albert Zuran (příjemný Alois Dvorský). Tato adaptace význačného českého literárního díla je hřejivým pohlazením a nadějí, že důvod k radosti ze života můžeme stále nacházet. (28.12.2016)

Příběh je naivní, ale zároveň velmi milý, laskavý a hřejivý. Čiší z něj opravdové nepatetické vlastenectví. Když Jeník s Mařenkou zpívají: V každé době věrni zůstaneme sobě - není to jen vyznání lásky, které okolnosti nepřejí, ale zároveň i proklamace okupovaného národa. V jiné době by se takový film nedal natočit. Zjitřené vnímání, že jsme Češi a tohle je naše zem, by nejspíš jindy působilo směšně, protože filmaři by nedokázali vybalancovat hranici mezi nacionalismem a patriotismem. Tady to bylo přesně zacílené. Tak přesně, že to z filmu divák cítí dodnes. (23.06.2013)

Tento přívětivý vlastenecký film jsem si pustila po shlédnutí filmu Lidice, abych zahnala z duše chmury. Má opravdu léčivé protistresové účinky. Pan Rais by byl se ztvárněním svého románu spokojen. Jaroslav Vojta je v roli bodrého dobrosrdečného venkovana, obdivujícího krásy matičky Prahy, ve svém živlu. Když uvážíme, že byl film natočen za okupace, bylo jeho vlastenecké vyznění odvážnou odpovědí na snahu o naše poněmčení. Tak se vydejme na procházku Prahou s pantátou Bezouškem obdivovat místa, kudy šla historie. Jeho optimismus je nakažlivý, tak snad nějaký ten bacil nadšení sedne i na mne a zažene stres. (30.11.2011)

Podle některých zdejších komentářů jsem se obávala zbytečně nastavovaného děje pomocí opery, ale nakonec jsem byla nadšená z jejich vzájemného propojení, asi jako v daleko pozdějších Bídnících 20. století. Jediné, co mi na ukázkách z Prodanky vadilo, byly Mařenčiny střevíčky na podpatku (+ průhledné punčochy), které se poněkud ke kroji nehodily. Skvělý Vojta i Plachta. Ten si mimochodem roli pěstouna dětí současně zahrál jak ve filmu Nebe a dudy (1941), tak v pozdějším Právě začínáme (1946). (14.10.2022)

Bezelstný, čestný a upřímný byl ten Josef Bezoušek. Takové lidi jako byl on, aby jeden vážně pohledal a to by musel ještě prstíčkem hrabat. Jaroslav Vojta byl jako pantáta Bezoušek roztomilý. Jako by se do té postavy úplně převtělil. Určitě mu ta role dokonale vyhovovala. Praha byla krásně nasnímána. Já tomuto filmu nemám,co vytknout. Spravil mi náladu svou laskavostí. Byl to opravdový balzám pro duši, který jsem potřebovala jako sůl. (24.06.2013)