VOD (1)
Obsahy(1)
Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (94)
Když jsem kdysi při procházení okolo výlohy Pantonu v Jungmannově ulici očima zapátral po něčem, co by mě mohlo zajímat - v té době to byl hlavně Törr - zaregistroval jsem na vteřinu LP se zvláštním obalem, jehož dominantou byla komiksová kresba plesnivého dědka s berlemi na kolečkovém křesle. Usoudil jsem, že by to mohlo indikovat nějakej hutnej a rychlej nátěr a náhravku si přes někoho pustil. Masakr uší se však nekonal. Tehdy bych řekl "bohužel", po čtyřicítce říkám "bohudík", je to totiž něco, k čemuž se cesta prošlapává postupně a poměrně pomalu. Asi jako k olomouckým tvarůžkům - na začátku odpor a zkřivená huba, po nějaké době docela fajn chuťový požitek. Kvůli hudbě bych tak dal i čtyři, ale protože je to film a ten se má posuzovat podle jiných kritérií, budu skrblit a pustím jen dva. ()
Hudbu Pražského výběru i Stromboli mám ráda, ale tenhle film mě nijak zvlášť nechytil. Asi mám radši hrané dokumenty. ()
Experimentální a z řetězů utrženou podivnost, která se hemží neotřelými filmařskými nápady, absurdním humorem a pohlcující a krásnou kamerou, to vše samozřejmě s úžasnou hudbou Pražského Výběru. Omílají se teď devadesátky a přidružená šílená móda a kýč. Tak tohle to přesně není. Naopak, je to hrozně cool. ()
Hrozná hovadina......škoda slov. ()
Děj filmu, v němž se mísí prvky hraného dokumentu s prvky fantaskními, se začíná odvíjet v r. 1984, kdy je známé rockové skupině Pražský výběr po pětiletém zákazu umožněno veřejně vystupovat. V příběhu se prolínají tematicky, poeticky i technicky odlišné vrstvy : filmově ztvárněné písničky a vnější obraz života skupiny, dále zachycení jejich vnitřních problémů, uměleckých i mezilidských konfliktů, ideologických represí a tvůrčích i lidských traumat z toho vyplývajících. ()
krásny trezorový kúsok, preplnený Pražským Výběrem ()
Kto nepozná dobu nepochopí. Robiť svoje, neuhnúť a prežiť... Kto by to dnes dokázal? ()
Jsem okouzlena... geniální hudba, geniální scény (Kocáb s Pavlíčkem v bahně aj.)... geniální hudební magorie. Tohle je prostě tak absurdní, až to celé dává smysl. Ač je mi pouhých 22 let, takže kapelu jsem poznala až díky rodičům, po tomhle filmu mám Pražský výběr ještě radši. ()
Není to normální film ,je to spíš takový průřez exestence Pražského Výběru,jako skupinu jsem je nijak zvlášť nevyhledával takže mě jejich hudba nijak neoslovila,ve filmu je vidět spousta jejich klipů některé z nich jsou docela zajímavé na podívání.V některých scénách se objeví i známí herci ale většina scén je dost psycho podobně jako jejich hudba kdo měl tuhle skupinu rád tak si přijde na své.. ()
nějak to nemůžu hodnotit jako film, takže 3 hvězdy patří pouze a toliko muzice. ()
Když to je těžký. Miluju hudbu (původního) Výběru. Ale se mi tohleto nějak nelíbí. ()
Je to k nedívání a k neposlouchání, je to angažovaný antikomunismus, je to bez odstupu a je to uhozený. Super, pořád mě to baví! ()
Jeden z mála případů, kdy jsou na celém filmu nejlepší závěřečné titulky. Na druhou stranu, ani ten zbytek není špatný. ()
Fanouškovská záležitost, kterou můžete nadšeně přijmout tak, jak je, nebo jí odmítnout. V kostce jde o klipy a koncertní sestřihy písní Pražského výběru, pospojované jednoduchým příběhem o nekonečných existenčních potížích skupiny. Ačkoli je z filmu cítit, že vznikal ve svobodné době, není v něm skoro žádná porevoluční euforie, naopak je až překvapivě chmurný. Písně Pražského výběru vždy oscilovaly mezi syrovým dada a těžkomyslnou sebelítostí, a tady holt morousovatění a pseudofilosofování Kocába a Pavlíčka dostalo ten větší prostor. Ale pozor, prohloupil by ten, kdo by se od filmu zvedl při závěrečných titulcích, mejdan totiž nastává až po nich! Dobře naložený Zappa žvatlá nad půlitrem historky a prozpěvuje svou píseň Fine Girl, Václav Hraběta pingluje, Kocáb s Pavlíčkem tančí polku, Lucie Bílá jako náruživá fanynka se chytá za ňadra a okusuje polystyrénovou rudou hvězdu. To se nevochodí, jak řekl podučitel Václav Poustka na severním pólu. ()