Discopříběh 2

První díl podle mě zachraňoval docela slušný scénář. Druhý díl už je jen přehlídka disko hudby (horší kvality než v původním Diskopříběhu), kterou se někdo snažil naskládat do osmdesáti minut a vytvořit tak něco, čemu se říká děj. Jestli tam byl nějaký příběh nebo vtip, tak jsem ho díky inovativní Soukupově režii přehlédla. (04.06.2011)

Devadesátky byly skvělej čas a jsem strašně rád, že jsem je prožil. Faktem ale zůstává, že jejich počátky působily značně upachtěným dojmem a snahou za každou cenu a ihned dohnat vytoužený západ. V té době tak vznikaly filmy, které dnes už jen kouzlí úsměvy na rtech svojí naivitou hraničící s blbostí a leckdy jsou až bizarní. Dvojka Discopříběhu je přesně ten případ, kdy v socialistických kulisách opršelé Plzně s Prahou se v ulicích s prohánějícími se Favority a Olcity běhá Potměšil v tričku BOSS bratru za 200 márů. Songy M. Davida, které v jedničce leckomu utkvěly v hlavě už jen díky tomu, že tehdy moc hudebních filmů nebylo, už ve dvojce nemohly nikoho v záplavě otevřených západních hudebních stavidel nikoho extra zaujmout neřku-li nutit ke shánění soundtracku na kazetě :-). Sice je tu na CSFD doslova zaodpadováno, ale já oceňuji herecké výkony Ladislava Potměšila. A u některých scének jsem se fakt zasmál, třeba když O. Vlach hrající s Pavlem Novým mariáš  nechává odejít nasupenou manželku Obermaierovou. Na porodním sále se mihne už tehdy zajímavá mlaďounká T. Pergnerová, jejíž slavné ESO časy měly záhy příjít na stanici NOVA. Prostě devadesátky byly své, ale byly originální se vším všudy. A tak je Dickopříběh 2 čím dál víc celkem zajímavé retro. Dávám za 2 noci na záchytce. * * (01.04.2022)

Jedna hvězda za blbosti vyvádějícího tátu Potměšila, jedna hvězda za město Plzeň a záběry z výstavby paneláků na Locháči. Zbytek filmu prakticky nestojí za řeč a je o poznání horší než první díl. Připitomnělá tupá hudba pro primitivy v podání Michala Davida začíná vadit po pěti minutách filmu, ale ještě mnohem víc vadí Hrušínský, který se marně snaží dělat věrohodný plejbek. Hlavní hrdina - vyzáblý diskofilní fracek je ostudou celého rodu Hrušínských (09.02.2009)

Samej odpad, kam mé oko dohlédne... Já teda neřikám, že to je nějakej zázrak, ale rozhodně proti různejm Troškovinám a pozdějšim filmům od Soukupa (Byl jednou jeden fízl nebo Jak ukrást Dagmaru) je to o několik tříd lepší a na pozice mezi 200 nejhoršíma by se určitě našli vhodnější kandidáti. Tady dostal víc prostoru Potměšil na úkor mladýho Hrušínskýho a filmu to rozhodně jenom prospělo. Prvnímu dílu jsem dal 2 hvězdičky a tohle se mi líbilo o něco víc, takže s přivřenejma očima dávám 3. (07.04.2007)

Kdysi dávno jsem to jednou viděla a nebyla jsem zrovna na větvi... Ovšem dnes bych to sledovala jedině pod pohrůžkou návštěvy u zubaře. Hudba Michala Davida, třeskutě nesympatický Rudolf Hrušínský nejml. a Ladislav Potměšil, kterak je na stará kolena zmítán pubertou? Před dvaceti lety to možná mohlo divákům stačit ke štěstí, dnes už asi jen těm nejméně náročným a nejsentimentálnějším jedincům. 10%. Za co? Já nevím a nechtějte po mě, abych to zjišťovala... Něco pozitivního snad na té kojotině být mohlo, ne? (17.04.2009)