Slunce, seno, erotika

Lidi, já jsem pro každou špatnost, ale všechno má své hranice. Prvnímu dílu trilogie přiznávám jistý díl snesitelnosti i zábavnosti, druhý se dá s jistým sebezapřením přežít, ale v případě odrazové plochy ke Kameňákům, jakou je trojka, si Troška už netrošku naběhl na vlastní a notně zahnojené vidle. Po tomhle mi bude jako vrchol vtipnosti připadat i scénka z našeho řeznictví, když tam naklusala jistá dáma a na čistě mužský personál vyblafla bez předchozího varování: "Máte prsa?" (24.07.2011)

Poslední díl z vesnické trilogie Zdeňka Trošky. Je na první pohled jasné, že se jedná o díl nejméně povedený, který už místy sklouzává do naprosto banálního příběhu, který se více snaží ukázat nahé ženy, než se pokusit o podobnou sžíravost jako v případě předchozích filmů. Nejlepší je jednoznačně část první, kdy jsme spolu s vybranými jézéďáky z Hoštic v Itálii, kde mají poznat, jak funguje Pláničkova metoda v praxi v jiném, modernějším prostředí. Češi vyjeli do ciziny. Tohle je sousloví, které dokonale popisuje situaci. Český vidlák se jede podívat do Itálie, nabalí si řízky a basy piv, aby přežil, protože ty mořský potvory se nedají žrát. Jako kdybychom nejezdili do ciziny proto, že chceme cizinu poznat, ale chceme, aby cizina poznala nás. Akorát kdo je na nás v cizině zvědavý? Proč někam jedeme, ale snažíme se to za každou cenu přizpůsobit Česku? To je Česko tak dokonalé, o tolik lepší? Pokud ano, proč vlastně vyjíždíme? Já vím, že tohle už se trochu změnilo, ale jsem si jistý, že jsou zde pořád rodiny, které jedou do ciziny a místo, aby ochutnali místní kuchyni, raději si přivezou něco svého. Já vím, má to i smysl, člověk neprožije dovolenou v průjmech, ale jestli se tohohle bojím, proč někam jezdí? Myslím, že dovolená takového rázu, kde si kolem sebe vytváříme malé Česko, nemá smysl. Musíme zkusit žít chvíli v Itálii, Řecku, apod. Pak si z toho můžeme něco odvézt. Nejen to, co si nakoupíme na tržišti a co můžeme ukázat jako důkaz toho, že jsme skutečně byli v cizině a že si nevymýšlíme. Filmu pak nejvíce ubližuje druhá část, kde se snaží jézéďáci být světoví tím, že se svlékají, stěhují na seník a spí u řeky za cedulí. Místy je to prostě nuda, hlavně po několikátém zhlédnutí si uvědomíte, že to je vlastně docela vyčpělé. První a druhý film série však stále mohu směle doporučit. Jen si u toho zapřemýšlejte a řekněte si, jestli v tom není kousek z vás samotných. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/umirajici-zvire-4-vanoce-slunce-seno-2.html (03.03.2013)

nostalgické -1* taková vesnická taškařice, která snad moc neurazí a jedním z dílů Troškovy neplánované trilogie. Sice v současnosti, kdy se to objevuje minimálně 2-3 za rok na komerčních kanálech, je to už hodně omšelé a znovu bych se asi nekoukal. Prostě lidová zábava, která docela dobře ukazuje vztahy na menších vesnicích, jaké tam opravdu jsou. Skvělá Růžičková, které role sedí na míru a ostatní jen tak přicmrdávají ;-) Hodně hlášek se z těchto filmů staly kultovními. Ve srovnání jednotlivých dílů dopadl nejlíp ten druhý - u třetího úroveň rapidně klesá a jen se snaží ždímat z popularity předchozích co jde. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.12.2019)

Prvý film, ktorý som videl od českého režiséra Zdeňka Trošku bol snímok z roku 1983 "Slnko, seno, jahody". Nebolo to zrovna podľa môjho gusta, ale ako tak som sa pri tom pobavil. Prostoduchá ľudová komédia. V rovnakom duchu sa nieslo aj pokračovanie z roku 1989 "Slnko, seno a pár faciek". Oba tieto tituly som ohodnotil dvoma hviezdičkami. No ale tretí diel "Slnko, seno, erotika", ktorý pán Troška natočil v roku 1991, sa mi zdal mimoriadne nepodarený, na rýchlo spichnutý a hodne trapný. * (17.05.2018)

Kamarád do deště 2, čtvrtí Básníci a Slunce seno erotika, to jsou tři nejzářnější příklady filmů trpících porevolučním syndromem (hlavně proto, že je lze snadno porovnat s předchozími díly). Tvůrci do nich za každou cenu cpou vše, co nová doba „umožňuje“, bez ohledu na to zda to to dané dílo vyžaduje. Hoštice vyrazí směrem Itálie, následně Itálie vyrazí směrem Hoštice, do toho nesmyslná (v obou významech) nahota a svobodné podnikání. Hnus jeden fialovej. Ale pod dvě hvezdy stejně nejdu.Tentokrát ale již jasně převažuje trapnost a nezachrání to ani jako vždy skvělá Růžičková. (19.02.2008)