Pražské noci

Nejlepší na celém filmu je, že v něm hrají samé hezké ženské, všechny jsou tak nějak šedesátkově šťavnaté a většinou i něco málo ukážou. Díky nim to pěkně utíká a je na co koukat, i když je to zrovna nuda. Co se týče děsivých pražských příběhů, které vypráví Kopeckému - cizinci na služebce - Milena Dvorská (vypadá tu taky moc dobře!), bavil mě vlastně jenom ten prostřední o chlebových střevíčcích. První o Golemovy byl na mne trochu moc umělecký, poslední o krčmářce-travičce byla zase hrozná pseudomuzikálová kravina. Na dopolední nedělní TV vysílání a rok natočení 68 to rozhodně je dobrý kousek. Už kvůli Hrzánovi (řidič slečny Mileny), mladému Abrhámovi (rakouský důstojník) a Libíčkovi (otrávený turecký vyslanec), ale hlavně Janě Brežkové, která jako hraběnka líbající ve vaně svou služebnou Mici prostě nemá chybu. (14.03.2010)

" Pražské noci " nabízí 3 potažmo 4 povídky, když budu počítat i příběh který nás provází mezi jednotlivými povídkami. První povídka o golemovi je podle mě nejpovedenější a dávám jí 4 hvězdy. Druhá povídka o zhýralé hraběnce která se přes chlebové střevíčky protancovala do pekla je o něco slabší ale i tak je to solidní průměr. 3 hvězdy. Třetí povídka byla lehce vtipná, ale na můj vkus tam bylo moc zpěvu. 2 hvězdy. Příběh který provází mezi jednotlivými povídkami je taky celkem vtipnej ( ve smyslu toho jak se M. Kopecký snaží marně zasunout do ukecané ženské ), ale samotné zakončení celého filmu je směšně nešťastné. Což podle mě byla škoda. Jako celek hodnotím " Pražské noci " třemi hvězdami. (16.02.2019)

Stephen King si dal rande s Claudem Chabrolem a z jejich vášnivé noci vzniklo toto miminko. Poněkud nesourodé, ale s touhou po životě, s jednou nohou delší (prostřední povídka), a proto kulhající. Naštěstí v hlavě to má v pořádku. A tak nám ústy Mileny Dvorské vypráví tři příběhy. Rozhodně má smysl pro pointu, protože jednoznačně to nejlepší, co nám tohle robě dalo, byla povídka třetí. (01.03.2013)

Atmosféra tajemna, staré Prahy a příjemného prožitku. 1) Půvabný film mě oslovuje nejen vtipným scénářem, svébytnou poetikou, příjemnou hudbou, ale především obrovskou atmosférou, která by se dala krájet. Jako kdybych četl dobrou báseň - při každém novém přečtení objevuji nové a nové kouzlo. 2) Hlavním nedostatkem snímku je jeho nevyrovnanost. Povídky mají různou úroveň (Brdečkův Poslední golem *****, Makovcův Fabricius a Zuzana*** a Otrávená travička**, Schormovy Chlebové střevíčky***), film obsahuje zbytečně natahované, rozvláčné i nudné momenty a chvílemi až realizační úlety (Velký vůz). 3) Pobavil mě brněnský Internacionál v roli pražského luxusního hotelu. (04.02.2011)

Mohl to být jeden z vrcholných filmů tzv. Československé nové vlny, kdyby se tenhle filmově-povídkový triptych (respektive kvartet, započteme-li ještě uvozující rámcovou Makovcovu povídku Fabricius a Zuzana (***), která propojuje zbylé tři povídky) neutopil v přehnaně umělecké stylizaci. Je s podivem, že onen geniální nápad zfilmovat staré pražské pověsti neosvítil nějakého českého filmaře již dříve, tenhle projekt visel již nějakou dobu ve vzduchu, Pražským nocím však paradoxně nejvíce uškodila právě přehnaná touha experimentovat, tolik charakteristická pro tzv. Novou vlnu. Tak Miloš Makovec pojal Otrávenou travičku (**) coby muzikál, což samo o sobě nemohlo dopadnout dobře, vznikl nudný sled obrazů se zpěvy. O mnoho lepší je Brdečkův Poslední golem (***), který dává připomenout, u koho že se později inspiroval pan Švankmajer při natáčení Lekce Faust. Vrcholem celého triptychu pak jsou Schormovy Chlebové střevíčky (****), tentokrát opravdu s Faustovským motivem a silným sociálním rozměrem. Formálně vytříbená poetika Nové vlny je podpořena působivou hudbou Zdeňka Lišky (a v případě povídky Chlebové střevíčky též Jana Klusáka), kteréžto velmi umně navyšují mysteriózní dojem celého projektu reflektujícího překvapivě k pražským pověstem především ženský prvek... (07.04.2013)