Základní instinkt

Jasná návaznost na Hitchcockův pohled na ženu jakožto filmovou postavu a zároveň přejmutí některých předpokladů filmu-noir -po vzoru patriarchální kinematografie je zde hlavní ženská postava zdrojem vizuální rozkoše - podívanou (v erotických scénách oslavujících ženské tělo a ještě explicitněji ve slavné scéně výslechu) - a zároveň i zdrojem úzkosti (potenciální vražedkyně), a to jak pro hlavního hrdinu, tak i pro diváka (mužského samozřejmě). Zároveň je ale hlavní postava, která drží všechny trumfy v diegetickém světě, hlavním hybatelem děje a s mužskými postavami si hraje, jak se jí zachce (v tomto případě potěšení pro feministické publikum). __ Verhoven je znám svou posedlostí vizualizace nahého ženského těla, v tomto filmu ale zároveň zobrazuje ženské tělo jako nejúčinější manipulační nástroj vůči mužům. Mysl Douglasova detektiva je zatemněna a jeho jednání popohání chtíč a pudy - jeho touha se stala jeho největším nepřítelem a spisovatelka Sharon Stoneové využívá svou funkci podívané a objektu touhy ve svůj prospěch. ___Základní instinkt je z genderového hlediska více než zajímavým počinem, jako detektivka s prvky noiru funguje skvěle a na poli erotického thrilleru ční vysoko nad samoúčelnými filmy díky své hutné atmosféře, odvážným scénám a jejich logickému zasazení v ději. 85% (22.01.2010)

Dvojku som videl prvú. Strašne sa mi páčila, napriek tunajším ohlasom, že jednička je omnoho lepšia. Teraz, keď som videl aj jedničku, môžem povedať, že je to fakt výborné, dejovo silnejšie, ako dvojka. Na dvojku však nedám dopustiť, a musím povedať, že u mňa bodujú obydva na jedničku. (Slovná hra 1vs2 :) Douglas je samozrejme špičkové plus, ktoré zdokonaluje ešte čerstvá Stone... Príbeh s prevedením tvoria fakt vrchol žánru. (17.01.2009)

Spisovatelka Catherine Tramellová ráda ve svých knihách popisuje vraždy, které se následně v její blízkosti stanou. Teď zrovna zemřel jeden šťastlivec při koitu a policie už marně zkouší svoje osvědčené triky na provokující spisovatelku. Catherine svými svůdnými křivkami neomylně začíná dráždit detektiva Currana, který se od ní brzy rád nechá tahat za nos, fusekli i penis. Curran je samozřejmě spokojený se sexuálními hrátkami s neukojitelnou bisexuální nymfomankou, ale její nový román, o zamilovaném poldovi zavražděném svým "blonďatým sluncem v šedi všedního dne", ho trochu znervózňuje. Nezbývá než si vzít sekáček na led, dlouhou šálu a se sexuálními schopnostmi jednoho typu hlodavců, který miluje kopulaci v korunách stromů, chvátat k zářivé budoucnosti. (03.09.2009)

Vzhledem k tomu, že jsem to viděla po druhé ( a poprvé se mě to fakt nelíbilo) nesmím upírat tomuto film jeho jisté kvality - hudba a výkon Michaela Douglase a Sharon Stone. Jinak nic moc, prostě thrillerové béčko v hávu rádoby uměleckého vyjádření, k němuž to má fakt hodně daleko. Nehledě na to, že mě jisté rádoby psychologické scény skutečně rozesmívaly, což by asi neměly ( i když byly možná zamýšleny černohumorně, kdo ví). No a režie Paula Verhoevena je skutečně nenápaditá nicméně pevná v kramflecích, čímž jasně podtrhuje můj dlouholetý názor na jeho řemeslně dobře odvedenou práci. I když musím zase podotknout, že tento film se v jeho filmografii řadí mezi tu méně úchylnější část (tím samozřejmě nemyslím ono erotično, ale jeho obvyklé maxi brutalismo). Každopádně Verhoeven vytvořil dobrou tečku za osdesátými léty. Vivat koka, End of 80th's! (03.03.2003)

Najlepší neo-noir. Nič proti klasikám ako L.A. Confidential či Sin City, ale toto nie je žiadna post-moderná koláž mŕtveho žánru ale živý moderný film-noir. Má to tradičné atribúty ako žalúzie, dážď, Kaliforniu, cigarety, detektívov, či femme fatale (neskutočná Sharon Stone!), nič z toho však nepôsobí ako samoúčelná štylizácia ale ako funkčný prvok filmu. Niečo také by točil Hitchcock, ak by sa dožil roku 1992. (31.03.2020)