Komedianti
Drama
Československo, 1953, 95 min
Režie:
Vladimír VlčekHrají:
Jaroslav Vojta, Ladislav Pešek, Jaroslav Mareš, Alena Martinovská, Marie Vášová, Rudolf Hrušínský, Libuše Zemková, Svatopluk Beneš, Marie Nováková, Theodor Pištěk, Věra Kalendová, František Filipovský, Eva Jiroušková, Josef Hlinomaz, František Klika, Bohuslav Kupšovský, Aleš Podhorský, Bedřich Vrbský, Václav Švec, Václav Trégl, Karel Hovorka st., Jiří Vršťala, Karel Richter, Antonín Soukup, Gabriela Bártlová - Buddeusová, Karel Haase, Jaroslav Kryl, Miroslav Merbs, Jindřich Merbs, Soňa Merbsová, Vlasta Landová, Vlasta Špačková, Dáša Kellnerová, Karel Nygrýn, Otto Čermák, Jiřina Bílá, Jaroslav Seník, Karel Pavlík, Josef Najman, Milan Jedlička, František Vnouček, Jaroslav SynákObsah
-
Barevný umělecky film laureáta Stalinovy a státní ceny Vladimíra Vlčka, natočený podle motivů povídky národního umělce Ivana Olbrachta. Historie komediantské rodiny, která končí u soudu, u něhož je mladý Fricek obžalován z pokusu o vraždu, protože chránil svou sestru Olgu proti násilníkovi, charakterisuje poměr měšťácké společnosti k potulným artistům před první světovou válkou. "Je to, podle tvůrce filmu, vyznání lásky k lidem kdysi uráženým, a ponižovaným, k poctivé práci jako hlavnímu předpokladu každého umění i artistického a k české krajině, k české zemi." (FILMOVÝ PŘEHLED 15 / 1954) (oficiální text distributora)
Barevný umělecky film laureáta Stalinovy a státní ceny Vladimíra Vlčka, natočený podle motivů povídky národního umělce Ivana Olbrachta. Historie komediantské rodiny, která končí u soudu, u něhož je mladý Fricek obžalován z pokusu o vraždu, protože chránil svou sestru Olgu proti násilníkovi, charakterisuje poměr měšťácké společnosti k potulným artistům před první světovou válkou. "Je to, podle tvůrce filmu, vyznání lásky k lidem kdysi uráženým, a ponižovaným, k poctivé práci jako hlavnímu předpokladu každého umění i artistického a k české krajině, k české zemi." (FILMOVÝ PŘEHLED 15 / 1954) Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(24.8.2006)
-
Ej Hlemýžď
Co by dětskému divákovi mně strašně vadil jako postava R. Hrušínský, když střílel při představení po artistech ty pecky z třešní. Ale nejsem si jist, zda si to nepletu s jiným filmem.(10.10.2003)
-
ripo
Obliba díla národního umělce Ivana Olbrachta, jednoho z nejvýznamnějších představitelů moderní české prózy, a nejširších vrstev, vedla k zfilmování několika jeho prací. Tak v r. 1945 natočil režisér Martin Frič jako dobovou veselohru povídku „Prstýnek" ze sbírky „Devět veselých povídek z Rakouska i republiky", v r. 1947 zfilmoval Miroslav Krňanský „baladu vzdoru proti moci" „Nikolu Šuhaje" nedosáhl však umělecké hodnoty předlohy; v r. 1952 byl režisér Karel Steklý vyznamenán státní cenou za zfilmovaný román „Anna proletářka". Vladimír Vlček přepracoval pro svůj film „Komedianti" jednu z mladistvých povídek Ivana Olbrachta „Bratr Žak", která vyšla 1913 ve sbírce „O zlých samotářích". Olbrachtova povídka vypráví o nenávisti komedianta Fricka k chlapci, který jej kdysi ponížil, a o jeho lásce ke staršímu bratrovi, který zmizel ve světě. Vlček zcela změnil hlavní dějový konflikt, zasáhl místy velmi rozhodně i do vývoje charakteru jednotlivých postav. Společně má však film s předlohou hlavní myšlenku: zůstal dramatem vyděděnců kapitalistické společnosti, dramatem lidí, jejichž láska k životu je protestem proti společenskému útisku. V povídce zaujalo Vlčka také silné Olbrachtovo líčení putování komediantské maringotky po Čechách a proto je ve filmu tolik zdůrazněna krása krajiny a její nálady v různých ročních obdobích. Filmový přehled 15/1954(8.1.2009)
-
raroh
Adaptace povídky Ivana Olbrachta Bratr Žak (z knihy O zlých samotářích) poněkud obrousila drsnost a-la Gorkij laděné předlohy, hlavně díky hereckých představitelům - Jaroslava Vojtu a Ladislava Peška jako nějaké záporáky nikdy vnímat nebudu (těmi pravými záporáky jsou ve filmu fakticky všichni ostatní mimo svět cirkusové a herecké rodiny, nejvýrazněji Havránek Rudolfa Hrušínského a démonická Marie Vášová coby ředitelka cirkusu). Určitá sentimentalita filmu mi nevadí, k cirkusovému prostředí zkrátka patří, pokus interpretovat rodinu jako buřiče a cosi jako socialisty je asi podmíněn začátkem 50. let (nezapomínejme, že režisér je autorem propagandistického Zítra se bude tančit všude), ale takovéto romantické pojetí vyděděnců se objevuje v klasické literatuře relativně často.(22.4.2010)
