Tři oříšky pro Popelku

Tento komentář věnuji svým "nejoblíbenějším" uživatelům – Hochům z Filmové teorie. Snad jim pomůže znovu spatřit realitu všedního dne. ********* Sine ira et studio!!! Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. Avšak i pro nezasvěceného diváka, u nějž by se zpočátku mohla objevit averze, ba co víc dokonce negace mistrovy epistuly, poskytuje Pan režisér mentorskou berličku. Jedná se zejména o simplifikovaný konfrontační úzus dobra a zla ( Ano, zde mám namysli explicitně zlou macechu a její ambiciózně edukované vlastní dcery v přímém rozporu s repulzivní edukací dcery nevlastní !! ), chudoby a bohatství (Neutěšené aparigrahické Popelčiny poměry versus ad hoc propertiální konzumerismus šlechty!!). Pokud v tomto aktu přistoupíte na mistrovu hru, budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při testaci inkriminovaného střevíce!!! Rozradostnění abstrakní vizualizací postfreudovského axiomu prostě potom musíte odpustit tvůrci (možná pro někoho slaboduché) finále ve smylu „Honesta vita est beata“, kdy ústřední dvojice naváže eternální, koexistenčně kopulativní vztah. Pochopíte li plně režséruv záměr, film vás konkveruje a **Na tomto místě se i JÁ musím snížit k insitnímu výrazivu některých uživatelů** „Sežvýká a vyplivne". Silně pochroumáni a polepení slinami pak budete ještě dlouho meditovat nad smyslem života a zejména buddhistickou tezí zvuku tleskotu jedné ruky!!!!!! .. dále viz Antikrista (11.01.2010)

Kdo by se princi divil. Popelku není možné si nezamilovat. Krásná jako Libuška Šafránková, jemná, skromná, přitom vtipná, pohotová, správně přidrzlá a navíc umí střílet z kuše jako nikdo druhý, jezdit na koni a zkrotí nejen prince, ale i grošáka, kterého se bojí i šoltba. A stejně tak není možné si nezamilovat její příběh, který se po právu stal jednou z nejúspěšnějších českých filmových pohádek. Dokonce i ten Trávníček s Jandákem jsou tu snesitelní. Možná v mém žebříčku nebude stát na samém vrcholu, ale místo v první pětce má jisté. (31.05.2011)

Nesmrteľná klasika, o ktorej sa dá už len máločo povedať Snáď len škoda, že plejáda tak skvelých hercov a tvorcov už takmer celá odišla. Tento film môže slzu dojatia nad zemiakovým šalátom vyvolať aj u zápasníka MMA, ale keďže vidím, že je tu mnoho ľudí, ktorí hodnotia toto veľdielo ako odpad, zdá sa, že veľkému počtu konzumentov musela zapadnúť kosť z kapra v krku, inak si neviem predstaviť, prečo by niekto Popelku označil za filmový odpad. Z komentárov vyberám nasledovné: "Socialistický výplod, který bude zapomenut", "Sračka s nejhorší muzikou", "Koukal jsem 20 minut a vypnul jsem tu sračku." Rozumiete. Predloha Boženy Němcovej je socialistický výplod. Proste chudera Němcová bola kurva komunistka už pred 170 rokmi a tiež tak bratia Grimmovci, ktorí o popelce rovnako písali. Podľa užívateľa bude film zapomenut a on na to čaká. Tak to gratulujem, to si fandí, asi si myslí, že sa dožije veku ako Matuzalem. Označiť tvorbu Svobodu za najhoršiu muziku, to musí byť ozaj silné poškodenie sluchu, vzhľadom na handicap užívateľa preto nemožno kritizovať. Ale priznať, že za celý svoj život som videl Popelku len 20 minút, to nebude odporom k filmu. Užívateľ buď odniesol televízor nenávratne do záložne, alebo proste neplatí elektrinu. (25.12.2022)

Zdá se, že Libuška Šafránkovic se od této role stala dvorní princeznou režiséra Vorlíčka, ale i dalších režisérů nádherných československých pohádek. Také Pavlík Trávníčků v roli přitepleného prince nezklamal a tak také mohl pokračovat ve slibně rozjeté kariéře dobývačů dívčích srdcí. Zatímco Libuš dnes už hraje většinou jen babičky nebo si občas střihne nějakou tu roli královny, tak dřív jsme jí mohli vidět v něžných rolích tak trošku někdy i naivních děvčat. V této tak trošku počesku zprzněné klasické pohádce můžeme vidět story o hodné, obětavé, půvabné divce, kterou nazývali Popelnice a která si šla po dvacetihidinový šichtě tak trošku zakřepčit na bál, kde byl náhodou princ a ten se do ní náhodou zamiloval, tak mu utekla, protože to plachá děvčata dělají a samozřejmě ztratila střevíček a tím začíná policejní vyšetřování záhadného střevíčku, který pomatená, nevyspalá popleta zapomněla na bále, jen jestli si trochu nepřihnula, to už tam nebylo vidět, ale nám filmovým fajnšmejkrům nic neunikne. Samozřejmě nikdo netuší, že záhadnou dívkou je naše hrdinka, která má radši zvířátka než lidi. Ono není se co divit, z psychologickýho hlediska je to pochopitelné, jelikož má dvě milující sestry a líbezně půvabnou macechu, kteří se s ní nemazlí a šikanují ji od rána do večera, doslova jak se lidově říká, že jí dávaj čočku, teda doslova jí nechávaj přebírat hrách. Za příjemnou zábavu nejen na nedělní odpoledne dávám 100% (25.04.2021)

Prý se to mělo původně točit v létě. Ještě že okolnosti rozhodly jinak. Pohádka nejpohádkovatější. P. S. Veverka louská oříšky. Rozlouskne první oříšek - stříbrné šaty. Rozlouskne druhý oříšek - zlaté šaty. Rozlouskne třetí oříšek - šaty posázené brilianty. Veverka začne plakat: "Já kvůli té pitomé pohádce snad umřu hlady..." (07.06.2006)