Tři oříšky pro Popelku

Je v tom možná něco nezdravého, že pohádkám odpouštíme předvídatelnost, schematičnost postav, jednoduchoučký děj apod.,zatímco jakékoliv jiné filmy jsme připraveni za totéž strhat tím nejhorším možným způsobem. I já sám tou "vadou" trpím, žel asi méně než většina lidí. Mám raději Vorlíčka, který pohádkové (a nejen pohádkové) motivy staví na hlavu a do nových souvislostí, než Vorlíčka, který je kopíruje. Vorlíčka Doktora Mráčka, Létajícího Čestmíra, Křečka v noční košili, Arabely, Špenátu, Agenta W4C a Saxany. Lepší ***. (27.02.2009)

K mému velkému překvapení se téhle pohádce tady v komentářích udělují dvě až tři hvězdičky a kydá se na ní hana... Tak já se jí pro změnu zkusím trochu zastat ;o) Především tady filmově všechno bezvadně funguje. Herci podávají profesionální výkony, výběr lokalit je téměř bezchybný, výprava naprosto báječná. Kromě několika málo pohádek z padesátých let si tady nemusí tvůrci hrát na chudé království, aby vysvětlili nedostatek komparzu nebo podobné obvyklé bolesti našich filmových a televizních pohádek. Dále se mi moc libí velmi přesná stylizace kamsi na rozhraní pozdní gotiky a renesance. Až na určité drobnosti v podobě hospodářského dvora, královského kočáru, přebírané kukuřice a pochopitelně, velké boty v podobě o dvě stě let mladšího barokního zámku Moritzburg (braného ovšem převážně tak, že to není moc okaté), tady všechno povětšinou stylově dosti přesně odpovídá šestnáctému století. To je v prostředí českých pohádek, kde se běžně potkávají reálie ze středověku a z 19. století, aniž by to komukoliv z tvůrců patrně nějak zvlášť vadilo, záležitost naprosto mimořádná a jako historik umění si ji velmi cením... Samozřejmě se můžeme tvářit, že to je "normalizační kýč", může nám velmi vadit zpívající Kája (upřímně, mě tedy vadí), můžeme tvrdit, že "ta původní" Popelka (v normalizačních letech, chudinka malá, ocitnuvší se na indexu) je daleko lepší, ale nic naplat. Kdyby nebylo tohoto filmového zpracování, byla by naše kinematografie rozhodně o spoustu momentů chudší a už kvůli té k zulíbání křehké Šafránkové a té báječné výpravě bychom tenhle film měli rozhodně vzít na milost. Ostatně, zeptejte se na názor malých dětí... Za mě: 80% (02.01.2015)

Jo to je klasika jak trám, na Popelku je snad i Mrazík krátkej. Ale ona je to taky velice povedená pohádka. Když odhlédnu od legendární předlohy, tvůrci měli ve vlastních nápadech šťastnou ruku ve všech případech. Skvělá ústřední dvojice Libušky Šafránkové a Pavla Trávníčka, ostatní role taktéž perfektně obsazené, parádní zimní lokace, pochmurná nálada a prostě žádná idylka. Navíc ten poslední záběr, kdy se zamilovaný pár za znění evergreenu „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“ vydá na koních vstříc západu slunce (které tam ovšem není) a od kopyt odlétávají kusy sněhu do dáli, to mě vždy fascinovalo! (07.11.2008)

Václav Vorlíček vzkřísil na plátně jednu z nejznámějších pohádek bratří Grimmů, čímž dal vzniknout jednomu z největších a nejzářivějších klenotů svého žánru na poli československé kinematografie (byť si Němci stále myslí, že jde čistě o jejich film). Tři oříšky pro Popelku mají vše, co by měla správná pohádka mít, a tvůrcům se podařilo všechny žánrové aspekty vytáhnout až na maximum. Vedle uvěřitelně napsaných postav se divák může kochat přenádhernou výpravou a kostýmy, přičemž vůbec nevadí, že již člověk dávno ví, jak to celé nakonec dopadne - v tomto případě ten šťastný konec neomrzí ani při opakovaném zhlédnutí. (27.12.2019)

"Ty sis bral maminku, kdežto mě vnucuješ samý cizí holky." Ať si kdo chce co chce říká, ať si kdo chce co chce točí, tak Popelce žádná česká "porevoluční" pohádka nesahá ani po první oříšek. Popelka je totiž úžasná, nádherně si dělá srandu z urozených pánů, zneužívá zvířata k práci a ještě k tomu přináší lehce zašifrovaný sexuální motiv - "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?". A když se k tomu přidá zmatený princ, cvrnknutý čeledín a jedinečná macecha s rogalem na hlavě, tak za mě je to každoroční vánoční spokojenost. (26.12.2016)