Tři oříšky pro Popelku

Dám vám hádanku, a když ji uhádnete.... Poprvé - skvělá Libuška juvenilního vzhledu a Trávník v době, kdy slizem ještě neprýštil. Podruhé - propaganda, zaměřená proti rodinám netradičního typu. A potřetí - Mistr, pějící o nezkušeném ptákovi, co si hledá otvor. Nevíte? Škoda. Dokud nebudete znát odpověď na mou hádanku, budete čtyřiadvacátého krkat linecký u nějaké americké sračky. (20.11.2016)

Je v tom možná něco nezdravého, že pohádkám odpouštíme předvídatelnost, schematičnost postav, jednoduchoučký děj apod.,zatímco jakékoliv jiné filmy jsme připraveni za totéž strhat tím nejhorším možným způsobem. I já sám tou "vadou" trpím, žel asi méně než většina lidí. Mám raději Vorlíčka, který pohádkové (a nejen pohádkové) motivy staví na hlavu a do nových souvislostí, než Vorlíčka, který je kopíruje. Vorlíčka Doktora Mráčka, Létajícího Čestmíra, Křečka v noční košili, Arabely, Špenátu, Agenta W4C a Saxany. Lepší ***. (27.02.2009)

Zdá se, že Libuška Šafránkovic se od této role stala dvorní princeznou režiséra Vorlíčka, ale i dalších režisérů nádherných československých pohádek. Také Pavlík Trávníčků v roli přitepleného prince nezklamal a tak také mohl pokračovat ve slibně rozjeté kariéře dobývačů dívčích srdcí. Zatímco Libuš dnes už hraje většinou jen babičky nebo si občas střihne nějakou tu roli královny, tak dřív jsme jí mohli vidět v něžných rolích tak trošku někdy i naivních děvčat. V této tak trošku počesku zprzněné klasické pohádce můžeme vidět story o hodné, obětavé, půvabné divce, kterou nazývali Popelnice a která si šla po dvacetihidinový šichtě tak trošku zakřepčit na bál, kde byl náhodou princ a ten se do ní náhodou zamiloval, tak mu utekla, protože to plachá děvčata dělají a samozřejmě ztratila střevíček a tím začíná policejní vyšetřování záhadného střevíčku, který pomatená, nevyspalá popleta zapomněla na bále, jen jestli si trochu nepřihnula, to už tam nebylo vidět, ale nám filmovým fajnšmejkrům nic neunikne. Samozřejmě nikdo netuší, že záhadnou dívkou je naše hrdinka, která má radši zvířátka než lidi. Ono není se co divit, z psychologickýho hlediska je to pochopitelné, jelikož má dvě milující sestry a líbezně půvabnou macechu, kteří se s ní nemazlí a šikanují ji od rána do večera, doslova jak se lidově říká, že jí dávaj čočku, teda doslova jí nechávaj přebírat hrách. Za příjemnou zábavu nejen na nedělní odpoledne dávám 100% (25.04.2021)

Jistě, může se zdát v případě notoricky známé pohádce zarážející, ale před pár lety jsme dávali dohromady společnou knížku o ní. Byl jsem přitom požádán pokusit se pomocí detailního rozboru filmu odpovědět na docela široce položenou otázku, čím jsou vlastně TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU natolik výjimečné, že dosáhly takového tuzemského, ale především mezinárodního věhlasu. Byla to zajímavá výzva, protože i já je měl od dětství zažité především jako divák a v souvislosti s vánočním televizním časem... Tou odpovědí pro mě nakonec bylo vrstvení, které umožňuje spojit očekávané s neočekávaným, kdy jako diváci dostáváme i nedostáváme popelkovský příběh. Mnohem více než na poli vyprávění či výstavby světa mě ale TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU po analýze záběr po záběru překvapily svým filmovým stylem, protože jde o jeden z nejokázalejších příkladů práce s transfokátory (zoomy), s docela dlouhými objektivy v překvapivé kombinaci s inscenováním do hloubky, stejně jako s různými takřka avantgardními postupy. Tyto techniky sice pro většinu diváků zůstávají neviditelné, ale přitom se na nezaměnitelnosti filmu neopominutelně podílí (viz dále, strana 73-84). Po dvou letech od vydání knížky si můžete přečíst celou analýzu tady, i když už je po Vánocích (ale než řeknete švec, už se zase budou blížít, takže je to jedno ;)). (22.01.2018)

Film, který se stal spíš synonymem Vánoc než pohádky, milovaný stejně u nás jako u našich západních sousedů (i když tam si místo božského Káji vystačí se saxíkem). V r 2009 měl dokonce v Německu svou obnovenou premiéru. Mám s ní jen jediný problém - všechny ostatní Popelky působí díky ní jako bez života. (15.06.2005)