Režie:
Jiří WeissScénář:
Jan OtčenášekKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Ivan Mistrík, Dana Smutná, Jiřina Šejbalová, František Smolík, Blanka Bohdanová, Eva Mrázová, Karla Chadimová, Vladimír Ráž, Miloš Nedbal, Anna Melíšková (více)Obsahy(1)
Filmový přepis stejnojmenné novely spisovatele Jana Otčenáška realizoval režisér Jiří Weiss v roce 1959. Jde o příběh krátké a tragické lásky dvou mladých lidí, kteří se setkali v těžkých dnech heydrichiády. Hanka, která byla pro svůj „neárijský původ“ odsouzena k živoření v terezínském ghettu, se vzepřela a utekla před transportem. Pavel se jí ujal a přes všechna výstražná hlášení, přes všechny trpké zkušenosti ze svého okolí a přes ustavičná varování své matky ji ukryl v malé komůrce na půdě domu. Denně ji navštěvoval, bratrsky se s ní dělil o příděly, učili se spolu a snili o tom, až bude po válce. Pomalu poznali, že se jejich přátelství změnilo v lásku. Ale sousedka Kubiasová, kolaborantka, Hanku vyslídila a prozradila… (Česká televize)
(více)Recenze (115)
Solidní válečná romance, výborně obsazená zvláště ve vedlejších rolích (Smolík, Bohdanová, Šejbalová), s občas ne úplně smysluplným chováním ústřední dvojice (snad za to mohla ta láska :-) ), všudypřítomným dusnem, kvalitním zvukem (nepříjemný ptačí zpěv), malou úlitbou režimu (tedy, možná filmu nevědomky vyčítám něco, co už třeba bylo v knižní předloze, kterou neznám) a s hodně vypjatým koncem, která si zaslouží silné 4*. ()
Ivan Mistrík a jeho slovenská intonace, Dana Smutná a její ahistorický vzhled a celá řada dalších zásadních rušivých elementů ničí tento platný příběh jako domeček z karet. Ta tam je Weissova reflexe neutěšené protektorátní reality, když tu máme na povrchu pozvolné tání, absurdně hysterické finále a Blanku Bohdanovou jak vystřiženou z Vlasty konce 50. let. Nemohu jinak a přece mě mrzí zánik v balastu chyb jinak výtečných studií Šejbalové a Smolíka. Inu, snad se lépe srovnám s televizním remakem. Až bude čas. ()
Nádherný, ale o to více smutný film. Velmi tíživá a vypjatá atmosféra strachu, psychického teroru, útlaku a napětí s období dnu Heydrichiády. Poklidné začáteční tempo filmu vyústí až sdělením řiditele pražského gymnázia (Miloš Nedbal), jejich třídnímu učiteli Vladimíru Rážovi že byl spáchán atentát na Říšského protektora Čechy a Morava. Pak se film rozjíždí na plné obrátky, což na vlastní kůži pociťuje i rodina Rumrelových. Všude v ulicích mraky němců, jejich těžká technika v ulicích Prahy a všeobecný strach co bude.. Zejména syn Pavel (vynikající Ivan Mistrík a jeho mladá židovská dívka Hanka (rovněž skvělá Daniela Smutná) kterou ukrývá v malé komůrce na půdě pavlačového domu to po pár rozhlasových a letákových informací na plno začnou pociťovat, nejprve tedy Pavel a až potom Hanka. Dále se nám krom těchto dvou hlavních herců, ve filmu představí matka Pavla Jarmila (Jiřina Šejbalová), která využije naplno své herecké mistrovství až ke konci filmu, když už jsou všechny karty definitivně rozdány. Její výrazy v obličeji s hrůzou na rtech nám naplno dokazují že to byla opravdu veliká herečka. Dále tam byl Pavlův starý dědeček hodinář Mrázek (František Smolík), který zde ještě nedostal takovou příležitost jako v o rok starším mistrovském Vyšším principu, ale už i tady byl velmi vidět. Hodinář, kutil, snad i vynálezce který si chtěl patentovat své veškeré nápady, jako by byl duchem nepřítomný, ač laskavý tak mi připadalo jako když ani netušil co je za dobu a co se děje venku pod jeho okny. Žil si jen vtom svém světě a málo co ho zajímalo, měl jen své vynálezy a nic víc ho nezajímalo. Byl starý to ho omluvalo. Avšak na konci filmu, ve scéně kdy chtěl schovat židovskou dívku k sobě do bytu mě skoro rozbrečel a neuvěřitelně dojal. Pojď děvče k nám u nás se schováš! Zatímco u jejich baráku to vřelo, poněvadž bydleli někde poblíž Resslovi ulice kde se zrovna odehrával definitivní boj němců s partyzány. A naposledy bych snad zmínil ještě roli hysterky-kolaborantky Kubiasové (Blanka Bohdanová) milenky německého důstojníka, která se vlastně tak trochu zapříčinila o konečnou podobu filmu. Film byl tedy o necelý rok mladší než geniální Vyšší princip, ale byli tu i podobné scény a okamžiky ať už obsazení Ivana Mistríka, jeho role zde pro něj naštěstí nebyla tragická, jen snad duchem, ale o to více prožíval lásku ke své dívce do které se zamiloval. Pak zde byla ale scéna velice podobná právě z Vyššího principu a to ta kdy si přišlo gestapo do školy pro jednoho Pavlova spolužáka kterého hrál Ladislav Mrkvička, tvrdost jeho odvedení však neznala mezí. Tak abych to už nějak ukončil opravdu se jedná o jeden z těch lepších dramatických filmu z období Heydrichiády viz. třeba Vyšší princip nebo Daleká cesta, a rozhodně není horší a v mnoha hlediskách se jim dokonce i vyrovná. To záleží už na posouzení každého z nás. Mě se film líbil a už jen za strhující herecké výkony a za přitažlivou nervysrdce rvoucí působivost dávám za 5*. ()
Zaujímavá téma, aj celkové vyznenie, ktoré by som prirovnal k Vyššiemu princípu. Mierne napätá atmosféra, ktorá bola paradoxom k zabehnutnému životu ostatných hl. protagonistov. Presvedčivý Mistrík a krehká Dana Smutná. Iba ten neustály kanárikovský štebot, ktorý mal demonštrovať dusnú atmosféru, ma iritoval. ()
KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné novely J. Otčenáška, který spolu s J. Weissem napsal k tomuto filmu i scénář. Otčenáškův text je čítanková klasika s prostinkým dějem: maturant Pavel se v parku setká s židovskou dívkou Ester, která nenastoupila na transport, a poskytne ji azyl, riskujíce tak vlastní život. Oba se do sebe zamilují, aby se jejich životy v závěru opět rozdělily. Novela má silně lyrizující charakter a text postihuje v první řadě tísnivou atmosféru období heydrichiády a jemnou psychologii ústřední milenecké dvojice. Weissův snímek pracuje s předlohou velmi volně a drží se jen hlavního motivu s nelegálním ukrýváním židovky. Ta se oproti literární předloze jmenuje Hanka a herecky ji obdivuhodným způsobem ztvárnila Dana Smutná, typologicky pro tuto roli jako stavěná. Její vztah s Pavlem, v obsazení vynikajícího Ivana Mistríka, je ve filmu oproti novele pozoruhodně prost jakékoli erotiky - zatímco v novele dojde i na jejich sexuální sblížení (které je pro oba první milostnou zkušeností), ve filmu vyjma pár polibků k ničemu jinému nedojde a Pavel s Hankou si po celou stopáž vykají (!). Film se od literární předlohy dále liší přítomností řady epizodních postav (za zmínku určitě stojí postava železničáře v geniálním podání Václava Lohniského, či Pavlova spolužáka, kterého si zahrál mladičký Jiří Kodet; nejvíc mě překvapilo a pobavilo morče, které si herci v pár scénách přehazují jak horký brambor, a které v novele nebylo) a rozšířením děje o různé vedlejší linie, včetně rozdílu v samotném závěru. Zatímco konec novely je v podstatě otevřený - Ester opouští úkryt, vzápětí je chycena německými vojáky, a čtenář se o jejích dalších osudech nic nedozví (ač lze domýšlet, že s velkou pravděpodobností neušla tragickému osudu), ve filmu umírá pod kulkami na ulici, byť kamera zabírá jiný obraz a divák si pouze na základě zvuku výstřelů domyslí neviděný děj. Pavel, v obou případech zlomený žalem, zůstává osamocen. Otčenášek se tak odchýlil od závěru Shakespearovy nejslavnější tragédie (k jejímuž titulu přidal slůvko "tma" odkazující na povinné protektorátní zatemnění) a ponechal mužskou postavu naživu, což přispívá ke katarznímu účinku novely i filmu - závěr konfrontuje mladický idealismus se zbabělostí dospělých a evokuje lítost nad zmařenou láskou árijce a židovky, která si nezadá s osudy dvou Shakespearových milenců z Verony. Výtečný film, který ani po letech neztrácí na své působivosti. ()
Galerie (7)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (5)
- Film je adaptací novely Jana Otčenáška. (facojurka)
- V roce 1960 na MFF v San Sebastianu (Španělsko) získla film Hlavní cenu - Zlatou mušli a cenu za Nejlepší režii (J Weiss). (M.B)
- Miloš Nedbal si zahrál ve filmu se svými žáky z DAMU Václavem Sloupem a Ladislavem Mrkvičkou. (M.B)
Reklama