Romeo, Julie a tma

František Smolík je podle mě nejlepší herec své doby a i zde předvádí, že i malá role může být daleko výraznější, než ty hlavní. Se svým filosofickým nadhledem zde předvádí hru výtečně napsaných a mrazivě pravdivých dialogů stejně jako ve Vyšším principu. Bohužel celkově na mě ten film působí poněkud "prostince". Dialogy jsou vesměs takové obyčejné a film ve člověku nevzbuzuje takovou tu prvoplánovou nenávist k fašismu jako v jiných našich filmech. Jinak se však jedná o výtečně zfilmované drama, kteréžto jistě patří k nejzákladnějším snímkům československé poválečně kinematografie. (21.12.2009)

Tragický příběh z doby heydrichiády. Už od první chvíle je jasné, kam bude film směřovat a jak bude končit. Když jsem četl knížku, skoro jsem nedýchal, stejná situace i při sledování tohoto filmu. Tady jsou navíc takové herecké výkony všech zúčastněných (nemá cenu je vypisovat, tady opravdu všichni hrají geniálně) a na takové úrovni, že jsem doslova hltal každou postavu, která zde hraje. A hlavně jsou přesně popsány jako v knize. Aby ne, když scénář napsal sám autor předlohy Jan Otčenášek. Závěrečná část je hotové peklo! Ukázkové dílo naší kinematografie. Tíživé, vypjaté, depresivní, kruté a přitom i křehké a lyrické. (16.01.2017)

212. Po všech stránkách excelentní, naprosto dech beroucí, niterně bolestné, lidské drama, myslím, že je v české kinematografii opravdu jen velmi málo tvorby s tímto dílem jakkoliv porovnatelné, snad jen, rovněž vynikající film Vyšší princip, jen tato dvě díla z temného období Protektorátu mohou poskytnout divákovi opravdu věrohodnou ukázku společenských poměrů a jednotlivých lidských postojů v dusivé atmosféře obav a strachu z každodenních existenčních hrozeb, včetně smrtelného ohrožení života, dílo považuji zpracováním za zřejmě nepřekonatelné, už jen tím, že nejen samotní herci tu dobu, pro nás současníky nepředstavitelnou, prožili a jejich, i když rozdílné osobní zkušenosti, se do nich natrvalo vepsaly, pokusme se tedy alespoň vžít do tehdejší tíživé situace, jak bychom se asi zachovali v dílčích událostech děje my sami, možné osobní přístupy jsou v jednání jednotlivých postav velmi věrohodně ztvárněny, stačí se zamyslet, příběh důvodů k zamyšlení nabízí opravdu množství a jejich vážnost není rozhodně zanedbatelná, řada postojů najde určitě svoji morální paralelu i v současnosti. (05.09.2014)

Popravde sila filmu nie je ani tak v téme, respektíve v deji, tie sú skôr niečo, čo pripomína klasický námet z vojnového konfliktu. Podstatnejšia je tu filmová reč (symbolizmus, metafory), skvele napísané postavy a atmosféra miesta a doby. Že je história kinematografie históriou silných scén, dokazuje aj niekoľko momentov z Rómea, Júlie a tmy. Téma je závažná, dokáže povedať veľa o ľuďoch a nielen z toho hľadiska, že medzné situácie ukážu pravú tvár človeka, ale že poddanie sa strachu nemusí byť ekvivalentom zbabelosti, skôr dôkazom ambivalentnosti ľudskej duše. Tie misky váh sa ale predsa len na niektorú stranu prevážia. No a v neposlednom rade je tento film aj romancou a tá káže, aby sa k sebe protagonisti hodili a v najlepšom prípade boli aj obaja sympatickí. No a to sa v tomto prípade podarilo dokonale. Sledovanie nočnej oblohy je jednou z najromantickejších scén histórie československého filmu. (02.09.2014)

V rámci dvoch dní som si opätovne pozrel dva filmy z obdobia heydrichiády. Včera Vyšší princip a dnes Romeo, Julie a tma. Okrem obdobia majú spoločného Ivana Mistríka aj Františka Smolíka. Napriek tomu, povedané slovami Vlastu Buriana - nejní to k přirovnání. Zatiaľ čo Vyšší princip je po všetkých stránkach dokonalý film nepodliehajúci účinkom času, Romeo, Julie a tma považujem iba za mierne nadpriemerný film, ktorý sa viac o niečo snaží, než to dosahuje. Predovšetkým Dana Smutná na mňa pôsobila veľmi nevierohodne, atmosféra bola vybičovaná iba vonkajšími udalosťami a poetické vložky čpeli falošnosťou. O kladoch sa nemusím zmieňovať, opísali ich už ostatní komentátori. (17.10.2012)