Sunset Boulevard

(1001) No, mám v hlavě docela zmatek. Ponejvíce asi z postavy Williama Holdena (místo kterého bych neskutečně raději viděla původně obsazeného Montgomeryho Clifta - viděla jsem jednu jeho společnou fotkou se starší herečkou a jeho tehdejší milenkou Libby Holman a okamžitě jsem měla dojem, že mi byl ukraden mnohem jedinečnější film). Ta živá figura, kterou Holden představuje, je cynik, nebo spíše oportunista, ale jeho mrtvý hlas už žádnou další kvalitu nemá, respektive já ji tam nevidím a dle mého výslednému dílu jeho komentář nic nepřidává, jen zdvojuje již viděné. Ráda bych viděla film bez něj, působivost a výmluvnost všech scén by byla mnohonásobně zvýšena. Několikrát jsem si během sledování Sunset Blvd. srovnávala s Tramvají do stanice Touha, protože oba filmy vznikaly zhruba ve stejné době, oba pojednávají o propadu své protagonistky do šílenství a poslední scény obou filmů jsou téměř identické, včetně památné věty pronesené v pomatení smyslů. Zároveň jsem četla, že Billy Wilder o dalším osudu Normy Desmondové nic neví, kromě toho, že se nadobro zbláznila, zatímco Tennessee Williams o Blanche řekl, že po skončení hry/filmu v blázinci dostala pozornost, kterou potřebovala, rozkvetla a dosáhla životního štěstí. I to ilustruje, jaký rozdíl mezi filmy cítím, a tak, přestože jsem si Sunset Blvd. užila, bych vždycky dala přednost Tramvaji. Protože když si představím, že by Tramvaj celou dobu provázel nezúčastněný informativní voiceover Stanleyho Kowalského, tak by v mých očích ten film okamžitě zestárl o několik generací a ztratil by svou absolutní nadčasovost. A právě tak vnímám Sunset Blvd. (06.01.2017)

Tak mě napadá, že to tedy není zrovna velká lichotka, když se (například) o Hollywodu mluví jako o Továrně na sny. Když díky němu mohou snít diváci, je to dobré. Ale když kvůli němu MUSÍ snít hvězdy, to už je horší. Sunset Boulevard celou tu pomíjivost zachycuje velmi přesvědčivě, nemilosrdně ji dává dál a má stále co říct. Rolička Bustera Keatona (řekl jedno slovo, ale dvakrát!) mě potěšila, Gloria Swanson, William Holden a Erich von Stroheim mě přímo nadchli. (08.05.2016)

Skvěle napsaný a svižně natočený film. Chtělo by se říci typický noir, na to tu ovšem chybí typicky detektivní zápletka. Ale záýpletka s přestárlou herečkou je ještě mnohem lepší. Úžasně pohlcující příběh je navíc doprovázen typiskcy noirovskými glosami, které opravdu časem neztratili na vtipu a jízlivosti. Jedná se opravdu o mistrovské veledílo, které nestárne. (22.05.2007)

Scénář: Charles Brackett, Billy Wilder, D.M. Marshman Jr. .. Působivé dílo o povrchnosti, pomíjivosti a prázdnotě filmové slávy. Je velmi těžké se udržet na výsluní a zůstat v paměti širší vrstvy diváků i po stáhnutí se z placu do soukromí. Tohle bohužel potkalo Normu Desmond a i přes velkou tvůrčí snahu scénáristy Gillise se nějaký comeback nekoná .. vydřené bohatství totiž není vše a nejen ztráta kontaktu s realitou má nakonec tragické následky Doporučuji vidět a poté si dlouze popřemýšlet. Bude o čem! 90%. (20.12.2005)

Po prvních minutách jsem to viděl na průměrný, nic moc zajímavý film. Pak se to však začalo rozjíždět...když jsem poprvé viděl Glorii Swansonovou a hlavně pak Ericha von Stroheima, hned mi bylo jasné, proč náš hlavní hrdina za půl roku zemře (spíš mě překvapilo, že až za půl roku). Ale to byla odbočka. Je to prostě příběh o člověku, který byl sám zaslepen svojí slávou, obklopil se věci, které mu to nalhávaly a odmítal podněty o tom, že už to tak není. Smutný konec, a to v každém směru. (20.02.2008)