Biografie
Herec Bedřich Frankl, často uváděn i jako Bedřich Frank, se narodil 10. listopadu 1909 ve středočeské obci Chyňava v okrese Beroun. Otec se jmenoval Julius a matka Růžena. Další informace z jeho jak osobního, tak profesního života, nejsou známy.
V několika malých pražských operetních divadlech vystupoval v epizodních roličkách, ale byl i obchodní příručí. Do českého filmu 30. let vstoupil v roce 1934, a až do roku 1939 sehrál na 30 rolí. Jednalo se jak o komparzní roličky a epizodky, tak i o výjimečně výraznější epizodní role.
Jeho mohutnější postava s čelní pleší se nejčastěji hodila pro postavy strážníků, četníků a jiných uniformovaných postav, které sehrál v cca 10 filmech. Poprvé si zahrál ve filmu U nás v Kocourkově (1934), jako jeden z ostrostřelců. Dále se objevil v české i rakouské verzi filmu V cizím revíru (1934), kde dostal epizodku lesního dělníka. Ve filmu Grandhotel Nevada (1934) byl obsazen do role pacienta a v posledním filmu z roku 1934 s názvem Rozpustilá noc si poprvé zahrál svou později nejčastější roli strážníka.
Rok 1935 mu nabídl 6 rolí. Ve filmu První políbení to byla epizodka soudního zřízence, v Jedné z milionu si opět zahrál strážníka. V české a i německé verzi filmu Hrdina jedné noci byl pro změnu četníkem a ve filmu Barbora řádí mu připadla komparzní rolička jednoho z hostů v kavárně. Posledním filmem v tomto roce pro něj byla komedie s Hugo Haasem Ať žije nebožtík, kde si zahrál zřízence v nemocnici.
V roce 1936 na něho čekali pouze dvě epizodky ve filmech Vzdušné torpédo 48, kde byl telegrafním policejním úředníkem a Páter Vojtěch, kde si opět zahrál četníka.
Rok 1937 byl jeho nejúspěšnějším co do počtu rolí. Sehrál jich celkem 9. Ve filmu Výdělečné ženy byl hostem u ředitele rozhlasu. Zahrál si i s Janem Werichem a to ve filmu Svět patří nám. Železničáře si zahrál ve filmu Srdce na kolejích. Ve filmech Advokátka Věra a Děvče za výkladem si opět zahrál strážníka. Ve filmu Otec Kondelík a ženich Vejvara se dočkal konečně trošku větší role konceptního praktikanta Slavíčka.
V následujícím roce 1938 si zahrál ve třech filmech. Jednoho z únosců si zahrál ve filmu Vandiny trampoty, stěhováka ztvárnil ve filmu Pod jednou střechou, a ve válečném filmu Zborov mu připadla jeho největší role dělníka Haška.
Následující rok 1939 byl bohužel jeho posledním filmovacím rokem. Natočil již jenom 4 filmy a bohužel se vždy jednalo jen o epizodku. Ve Veselé bídě si naposledy zahrál roli strážníka, ve filmu Tulák Macoun byl vrátným v sirotčinci a hráče karet si zahrál jak ve filmu Její hřích, tak i ve filmu Kdybych byl tátou.
Po tomto roce nemáme o Bedřichu Franklovy žádné zprávy. Neznáme ani datum a místo jeho úmrtí, ani to, zda byl ženatý či měl nějaké děti.