Subjektiv

Nemám hrané dokumenty příliš rád. Vnášejí do člověka pocit, že rozumí postavám, může se jich dotknout a přitom podsouvá myšlenku: "Já jsem dokument, vyprávím o historii pravdivě a nezkresleně." Scénky si musí autoři domýšlet a dotvářet, vize historie nabývá ostrosti, ale pravá historie zůstává v mlze. K hráčům s minulostí přistupujeme najednou osobněji, ale již to nejsou oni, nýbrž jejich možné reprezentace. Zmocňují se nás osobní sympatie... +++++ Mé znalosti o divokém západě jsou povrchní, něco jsem načerpal z povšechného, uspěchaného a mělkého studia dějin USA jako celku, něco z knihy Josefa Opatrného Poslední indiánské války, která nicméně věnuje asi třicet stran právě bitvě o Little Big Hornu. Pln podezření, že Legendy divokého západu si vybírají jeden z možných pohledů, heroizaci a omlouvání Custerova počínání, jsem si je přečetl znovu. +++++ Dovolím si několik citací, které snad sami o sobě těm, co seriál viděli, osvětlí můj vlažný postoj k němu. Něco zamlčuje, něco mírně kroutí, něco zbytečně zdůrazňuje. "Plukovník Custer..." "...Custer mohl vyrazit do pole. Ne ovšem jako velitel celé skupiny, jejíž velení svěřili Terrymu." "Líčení samotné bitvy Nízký pes mnoho slov nevěnoval. Stejně málo hovořili i ostatní účastníci srážky a tak často pracuje fantazie..." "Co Custer opravdu ve svých posledních chvílích dělal, nelze dnes zjistit." "...Padl v samém závěru bitvy. Další odborníci soudí, že Custera zasáhla smrtelná střela hned na počátku..." "...mrtvoly poražených nepřátel, vystavené pak nenávistnému hanobení siouxských žen." "Právě Benteen projevoval v těchto kritických hodinách největší odvahu..." "...ztráty (indiánů) činily 30 až 300..." "Vítězství nad Custerem mělo tak pro Indiány daleko horší důsledky než úspěch, jehož dosáhl ve své proslulé bitvě král Pyrrhos." +++++ První díl tak spíše utvrzuje mýtus generála Custera, ale i vznešeného divocha, namísto potřebné demýtizace. Nenabízí širší souvislosti, v duchu hraných dokumentů podléhá fascinaci silnými osobnostmi. Důsledky i příčiny bitvy jsou ignorovány. Mírně, ale opravdu jen mírně v duchu Opatrného epilogu: "Dramatická kolonizace plání Severní Ameriky se proměnila v pohádku. Boj dobra se zlem, civilizace s barbarským světem. Revizionistická literatura posledního čtvrtstoletí jen převrátila znaménka..." +++++ Další dva díly jsou více osobními příběhy a tak absence popisu širších a pomalejších proudů tolik nevadí. Líbily se mi více, ale přesto mám pocit, že jim chybí jistý druh nestrannosti, jenž sluší dokumentům o historii dávno minulé. Navíc se nemusíte cítit tak trapně, když v hraných sekvencích deset lidí předvádí střet několika set. Ovšem umírání ve zpomalovačkách se tu opět dočkáme. Zpomalovačky smrtí vidím jako další nástroj heroizace a mýtizace. Legendy divokého západu zřejmě chtěly, aby legendy zůstaly legendami.

Dechberoucí záběry, dechberoucí záběry, dechberoucí záběry... Rychlokamery, infrakamery, miniaturní kamery, zrychlené záběry, záběry ostré jak žiletka, záběry superdetailní a velkovelkocelkové - nádhera. Nejhezčí, nejkrásnější, záběry, co dech berou úplně nejvíc. +++++ Nemohu si pomoci od zdání, že BBC tentokrát přišlo s koncepcí natočit tisíce hodin materiálu, které se použijí pro několik dalších seriálů o přírodě, jež budou tematicky sevřenější, ale ty úplně nejlepší výsledky se všechny sestříhají do Života, kolem nich se udělají asi pětiminutové celky o příslušném živočichovi či rostlině a slepí se do dílů dle standardní středoškolské taxonomie. Fascinace válcuje porozumění. Senzace drtí střízlivost. I hudební podkres jakoby to přiznával. +++++ Ano, Život je nádherný, ale já si raději počkám na ty nenápadnější, úžeji zaměřené seriály, s kterými Attenborough, doufám, přijde. Silné ****.

Jako dítě jsem několikrát přečetl řadu Válečné lodě, Hubáčkovy knihy o válce v Pacifiku i německých bitevních lodích druhé světové války. Hodinový film mi tak těžko mohl dát více než možnost zopakovat si pár faktů. Ano, komentář vám nic nenalže, řekne to podstatné, záběry jsou pěkné... Ale subjektivně to tentokrát na čtyři hvězdy, které za rozumně odvedenou práci obvykle dávám, nestačí. Nicméně si cením, že tvůrci nepodlehli senzacechtivosti a férově řekli: "To naše téma, bitevní lodě v druhé světové... No víte, v té době už byly tyhle lodě spíš jen plovoucí dělostřelecké baterie a symbol námořní moci. Ale opravdová námořní válka se vedla něčím jiným." Silné ***.

Rutinní televizní film (minisérie?) vypráví o sovětském elitním výsadku, jemuž je svěřen velevýznamný úkol, o němž se však předpokládá, že nebude splněn. Dle velení to má komando spočtené, ale což, odhalení nepřátelského rozvědčíka za to přeci stojí, že? Malé zamyšlení nad fabulí dá člověku vědomí, že ji načáral buď kdosi bez fantazie nebo v časovém presu, dost možná obojí. Logické díry se tu tak nahustily, že jedna překrývá druhou, jak měsíční krajina s krátery. Příklady? SPOILERY. Elitní komando si myslí, že Hitler přijede do bunkru, jehož vnější perimetr byl vzat před pár hodinami ztečí a proniknuvší útočníky nikdo nechytil. Zlý německý agent klidně střílí po německých vojácích i když nemusí. Jsou zbytečně obětováni dva Hitlerovi dvojníci (má jich snad stovky?). KONEC SPOILERŮ. +++++ Nejenže, absurdita střídá absurditu, scénárista se snaží všelikými trapnými pokusy kořenit zápletku převracením diváckého podezření "to je ten agent" z postavy na postavu, poněkud uměle vkládá do hry ženštinu-postavu, aby mohl ještě uměleji přijít s nenaplněnou rychloláskou. +++++ "Moderní" ruční kamera se třese v domnění, že učiní akci akčnější, sterilní střih prásk-zheb a bum-letímvzduchemkončitinymávaj tomu zdatně sekundují. V boji se umírá zpomalovaně. Jste-li přítel, můžete však odejít v náručí a v posledním dechu vybublat krví klíčové informace. Až půjdete "urá", hudební motiv vás doprovodí. I náboženství bude slavně rehabilitováno, sověti mu ve filmech přeci ubližovali či jej ignorovali, že áno. Hitler vypadá jako obtloustlý Ado Hinkel. +++++ Všeobecné slabotě se přizpůsobil i vydavatel a překladatel, který z Ahnenerbe dělá ANRB, esesmanům dává hodnost korvetního kapitána a krade jim specifické XYZführery. První dvě věty oficiální anotace se snad dokonce vysmívají nepříliš podařenému ději. Němci mluví německy, ale co je to platné, když je překřikuje ruský simultánní překlad.

Divoké husy jsou pouhá schematická povídačka o bandě ostrých, stárnoucích žoldáků, kteří ještě nepatří do starého železa a tak se po dlouhé době opět vydávají do akce kdesi v Africe. Ničeho se nebojí, kamarády nenechají ve štychu, padají z nich drsné hlášky, bez stížností umírají a hlavně umí pokosit stovky nepřátel. Ti, byť označeni za elitu, jim po desítkách vbíhají před hlavně, výbuchy jimi pohazují a hrozivě pokřikují africkou hatmatilkou. Prostě takový kanónenfutr, aby divák chápal, že hlavní hrdinové opravdu musí střílet. +++++ Africká exotika uměle dodává filmu osobitost, kterou jinak neumí na ničem jiném vystavět. Jó, tenkrát se v Africe proháněla spousta Kubánců, dáme je tam, v Africe je savana, misionáři a černí domorodci. Tuna motivů se objevuje jen proto, aby se nedalo říci, že je tam jen sbírání týmu, humorný výcvik a střílení: žoldák dojemně se starající o bloďatého synečka, rasista, jemuž moudrý černoch otevře oči, "moudré" dialogy o Africe a žoldáctví. +++++ Způsob, jakým scénář dostává žoldáky do Afriky a tam je ponechává osudu, působí velmi podezřele. SPOILER. Neumím si představit, že záludný západní bankéř z ničeho nic vyjedná kotrakt se zlým diktátorem (nemusí se taková schůzka domluvit dopředu), ani přitom akci neodloží, v za minutu dvanáct svoje žoldáky zradí... Ale že se namáhám, o logiku tu nejde, hlavně že tam hlavní hrdinové jsou a musí se někam prostřílet. KONEC SPOILERŮ. Bez výpovědní hodnoty, napětí a jakékoliv neobvyklosti, s občas podařenou hláškou či vtipem a herci, kteří se opravdu umí tvářit nebezpečně.

Stále ještě film Ďáblové v oblacích se už už snaží překlopit sebe sama do žánru hraného dokumentu. Téma bombardování přehrad v Porúří Anderson uchopil od strategického záměru, k nápadu, jak jej technicky provést, vývoje technického řešení až k samotné bojové akci. Předloha nejspíše čerpala z dokumentace, historických záznamů a dost možná i výpovědí zúčastněných osob. Film si dává záležet, abychom pochopili inovativnost technického řešení, princip speciální bomby, i všech přístrojů, jež slouží k jejímu přesnému shozu. Rozkrývá potíže nočních náletů i omezenosti zdrojů na výzkum ve válečné ekonomice. +++++ Slouží tak v podstatě pouze vzdělávacím účelům a jako pocta úsilí skupině lidí, jež přispěla ke zničení přehrad. Všechny postavy mají ve filmu jediný cíl, což hercům nedává mnoho prostoru k předvedení svého umění, snad s výjimkou Redgraveova zapáleného vědce. Herci působí, že dostali pokyn: "V této scéně se projekt nachází ve stavu A, což postavě X působí emoci E1," jež se pro jistotu ještě označuje v dialogu. Rozhovory krom vysvětlování a "podkreslení nálady" nemají jinou fuknci. Výsledkem je film rutinní, sterilní, neemotivní, byť informačně přesný. Snad by mu opravdu více slušel dokumentární šat s několika vloženými hranými scénami.

Dokumentů o druhé světové válce jsem již něco viděl a jen málo z nich bych označil za tak dobré, jako Hitlerovy bodyguardy. Samozřejmě hraje roli i to, že tvůrci se pustili do tématu, jež není zpracováno tolikrát, jako vojenské operace. Ale právě již v tom je podstata tvorby vzdělávacích dokumentů - přinášet, co dosud řečeno nebylo. +++++ Název seriálu možná nezní příliš lákavě, neboť kdo by chtěl koukat asi 12 hodin na chlapíky s pistolkami, kteří stojí kolem chlapíka s knírkem. Pojem bodyguard se zde však chápe šířeji. Jde o kohokoliv, kdo nějakým způsobem zajišťuje bezpečnost Vůdce: bodyguardi, strážci, zpravodajci, piloti, vyšetřovatelé, řidiči. Organizace, technika, taktika, metody a jejich střety s konkrétními pokusy o atentát. Seznámíme se s plány na provedení atentátů, důvody jejich neúspěchů, někdy i důvody zrušení. +++++ Určitou vadou na kráse je opakování řady fakt v různých dílech. Ta plyne nejspíše ze snahy učinit seriál přístupným pro ty, jimž některé díly unikly, zčásti pak i z celkové koncepce seriálu. Snaha řadit epizody chronologicky i dle specifických témat, např. přesuny vlakem, přesuny autem, přesuny letadlem, k tomu musí vést - Hitler jistě nesedával v autě jen roku 1941 a ve vlaku roku 1942. Pro tyto drobnosti a občasnou teatrálnost neudělím pátou hvězdu. +++++ Maximum však seriál minulo jen těsně, neb se mu podařila poměrně nevídaná věc. Skrze řadu událostí, o nichž pojednává, prosvítá Hitlerova osobnost. Umožňuje přehodnotit jeho vidění. Již to není jen ten pán, co plamenně řeční, ovládá národ, vydává rozkazy generálům, píše Mein Kampf a nenávidí Židy. Je to pán, co plamenně řeční, ovládá národ, vydává rozkazy generálům, píše Mein Kampf, nenávidí Židy a k tomu má spoustu dalších vlastností: dobrých, špatných i neutrálních. Bodyguardi jej totiž chránili i v okamžicích osobního života a ty tak měly šanci do seriálu proniknout. Hitler se zase stává člověkem, v mnohém normálním, obyčejným - a to je dobré vědět, že ty hrůzy, jež on spáchal, dělají lidé, v mnohém normální, obyčejní. Silné ****.

Ač si v dnes můžeme užít stovek různých dokumentárních seriálů s tematikou druhé světové války, v roce 1949 musela být adaptace Eisenhowerovy knihy "Crusade in Europe" unikátním počinem. Jelikož Eisenhower byl především vrchním velitelem západních spojeneckých sil bojujících proti Německu, seriál se vcelku logicky zabývá hlavně americkým přínosem k porážce nacistického Německa a fašistické Itálie. Boji na východní frontě se věnuje minimálně, nicméně uznává jeho obrovský význam pro konečné vítězství. Divák bude přehledně proveden všemi významnějšími bojovými operacemi od vylodění US Army v severní Africe, přes italské tažení, Den D, až k pádu Třetí říše. +++++ Nechybí vylíčení problémů zásobování, udržení morálky, partyzánského boje, politikaření... Váleční nadšenci možná budou zklamáni nedostatečným popisem bojové techniky, dílčích taktik i omezeným popisem práce zpravodajců. Nevím, zda-li je to připsáním menšího významu těmto tématům či potřebou utajení dosud možná citlivých informací. +++++ Ze seriálu sálá nadšení nad čerstvým vítězstvím. Případné chyby spojeneckého velení, spory ohledně dalšího vedení války či jiné problematické momenty se tak do něj mnohokrát nedostaly. Uctění snahy celého národa, ba národů, onen někdy proklínaný americký patriotismus a radost z konce války snad bránily kritičtějšímu pohledu. Crusade in Europe je i přesto dosti střízlivým seznámením s americkou úlohou při porážce Německa.

"Vladimír Iljušin nám to všechno přiznal. Ale na kameru to pak odmítl říct. Asi se bál." "Mám naprosto důvěryhodný zdroj, ale jméno vám neřeknu. Přeci bych ho neohrozil." "Podívejte se na událost X. Událost X dává smysl jen tehdy, byl-li ve vesmíru první Iljušin a ne Gagarin." "Prohledali jsme tajné archivy, které vy nikdy neprohladáte. Ale teď už nás tam nechtějí pustit, když vědí, že víme." "Oficiální místa to samozřejmě nikdy nepřiznají, páč by se páni vodkopali." +++++ Toť jsou typické triky šiřitelů konspiračních teorií a každý se v míře vrchovaté objevuje i v dokumentu Vesmírná kamufláž. Sovětské archivy z kosmického programu však již jsou dlouho odtajněny a jméno Vladimir Iljušin se tam prý najít nedá. Nepopírám, že sovětský režim s radostí tajil kdejakou nehezkou událost, Katyň či Černobyl nechť jsou toho důkazem, ale provalení oněch skutečností bylo vždy přesvědčivější než tenhle výmysl, který navíc nevrhá na režim tak špatné světlo, jako ty předchozí dvě. Inu, o tom, že Sověti za chvilinku někoho vystřelí do kosmu se muselo v dubnu 1961 vědět úplně všude, když už lidské figuríny a pejsci Zeměkouli mnohokrát obkroužili. Tak někdo ulovil kachnou sólokapra a ještě dnes se o něj leckdo zajímá. Ten se má.

Případné hodnotitele a diváky bych chtěl upozornit na to, že se nejedná o celé DVD "Tajné dějiny kosmických projektů", nýbrž pouze část s názvem "Nejděsivější okamžiky dobývání Vesmíru". Část "Vesmírná kamufláž", též zvanou "Vesmírné spiknutí", nechť si vyhledají jinde. Právě část "Vesmírná kamufláž" si nejspíše vysloužila odsudek uživatele S120, ovšem "Nejděsivější okamžiky" bych si troufl za takový paskvil nepovažovat. Je to zrůdný přístup vydavatele, že dva naprosto rozdílné filmy frkne na jedno DVD a pak se tváří, že jde o jeden celek. +++++ "Nejděsivější okamžiky" i přes svůj bombastický název vcelku seriózně ukazují problémy, se kterými se kosmický výzkum potýkal. Jejich přístup komentář + ilustrační záběry je možná okoukaný, ale na druhou stranu, u vzdělávacích dokumentů asi něco vyloženě nového vymyslet nelze a lze-li, estetický zážitek se možná prohloubí, ale vzdělávací účinek nejspíše ne. Komentář je bohužel vzhledem k délce filmu a množství zobrazovaných problémů, poruch a havárií dosti povrchní. Divák se tedy dozví, kdo zemřel či zemřít mohl, situace je mu hrubě popsána, ale nemá šanci se dobrat pochopení, jaká součástka či člen týmu jakým způsobem selhali. Letmá kontrola s pomocí wikipedie a série článků "Kritické momenty kosmonautiky" na www.osel.cz dokazuje, že bludy se v tomto díle nešíří a netřeba pro to na něj plivat.