Bertramm

Ernest Cline se v knižní předloze vyjádří o několika tzv. „svatých trilogiích“ podle Jamese Hallidaye (Mark Rylance), kam patří i první tři filmy o Indiana Jonesovi. Spielbergův další film Království Křišťálové lebky (2008) ovšem odsoudí jakožto pokračování, které již nemělo vzniknout, ale i přesto se jméno Spielberg v Hollywoodu patrně neodmítá, a tak mu Cline svěřil filmovou adaptaci svého románu, ze kterého nakonec zbyla jen kostra hlavního příběhu.

Cinkání mečů při souboji mezi Jackem Sparrowem (Johnny Depp) a Willem Turnerem (Orlando Bloom) kopíruje melodii hudby, jenž hravě doprovází celý souboj.

Za rozbřesku, když žralok napadne loď a Brody (Roy Scheider) na palubě nabíjí svůj revolver, lze na obloze spatřit padající hvězdu. Tento nebeský úkaz se objeví i v další navazující scéně a ačkoliv se objevily spekulace a fámy o tom, že se jedná o malý Spielbergův teaser na jeho následující filmy o mimozemšťanech, není tomu tak. Jedná se prý o štěstí, kdy při filmování opravdu padaly hvězdy a v některých záběrech prostě zůstaly.

Náboženský řád Mithraismus, použitý v seriálu, byl stejně jako křesťanství původně malým pohanským kultem, v jehož centru stálo uctívání původem perského slunečního boha zvaného Mithras za dob starého Říma. Křesťanství, jak víme, přerostlo ostatní malé kulty a mnohé jejich tradice a zvyky si pohodlně připisuje a vydává za svá. V době zákazu pohanských krvavých obětí v Římské říši zastiňuje i tzv. Mithrovo mystérium, které bylo závislé na obětech býka, jehož maso zasvěcenci jedli na sakrálních hostinách a během kultovních slavností ve svatyních. Děj seriálu se tak odehrává v alternativním vesmíru, velmi podobnému tomu ve Vetřelci (1979) a Prometheovi (2012), kdy Mithraismus zůstal zachován a dál se rozpínal podobně jako křesťanství.

Dlouhé, epické, krouživé záběry kolem hlavních postav, jsou typickou signaturou Michaela Baye, režiséra předchozích dvou částí (1995, 2003) - a proto je při svém cameu na svatbě kamerou až pompézně obkroužen, přesně ve vlastním stylu.

První scénou z filmu, kdy raketoplán vypustí vůz s řidičem ve skafandru, se nechal silně inspirovat Elon Musk, když dosáhl v podstatě toho samého se svou Teslou a neživým řidičem.

Mnohým by mohlo uniknout, že postavy Conana (Arnold Schwarzenegger) a Rudovlasa (Luis Barboo) se nesetkávají poprvé, když Rudovlas Conana vykoupí z utrpení od tzv. „kola bolesti“. Když si totiž všimneme rudé barvy vlasů chlapce, který mladého Conana upoutává ke kolu, napovídá to, že se potkali už tehdy. Postava Rudovlasa tak získává nový rozměr: nejen jako ten, kdo Conanovi dává svobodu, ale i jako ten, kdo mu ji zprvu vzal.

Postava Admirála Isoroku Yamamota (Etsushi Toyokawa) i zde pronese legendární hlášku o spícím obrovi, kterou rovněž ta samá postava říká doslovně na konci filmu Tora! Tora! Tora! 1970. Ačkoli prý citace může vyjadřovat Admirálovi skutečné pocity po útoku, neexistuje žádný důkaz, že by kdy tyto slova Yamamoto doopravdy vypustil z úst.

Aughra, jakožto moudrá až vševědoucí bytost podobně jako želva Morla z filmu Nekonečný příběh (1984) nebo i Hlubina myšlení ze Stopařova průvodce po Galaxii (2005), jsou parafrází na tři Stygijské čarodějnice známé rovněž jako Graie z řecké mytologie použité ve filmu Souboj Titánů (1981) a Souboj titánů (2010).

Ono přijímání polévky, tzv. „souperismus“, v době velkého irského hladomoru, nazývaného rovněž bramborovým hladomorem, byl v podstatě trik protestantské církve, jak si za jídlo získat na svou stranu hladem umírající katolíky. Recept chudé, avšak nutričně kompletní polévky navrhl francouzský kuchař Alexis Benoît Soyer, který byl rovněž protestantem. Polévku podával hladovějícím v roce 1846 v Dublinu zdarma v tzv. polévkovém obchodě, později přezdívaným jako „soup kitchen“, a to i bez nutnosti konvertovat. Jeho recept pak protestantská církev pro své účely zneužila. Ještě ve druhé polovině dvacátého století během konfliktu v severním Irsku se protestantům a loajalistům, považujícím se za Brity, říkalo „they who took the soup“, zkráceně „soupers“, jakožto ti, co přijmuli („vzali“) polévku. Tzv. Famine soup, solená, hovězí, tučná polévka s cibulí, tuřínem a třtinovým cukrem se stala díky těmto událostem doposud nejznámější irskou polévkou.

Ve scéně, kdy Marjane s hrůzou pozoruje ruku trčící z trosek, se její obličej pomalu přetvoří v pokřivený výraz z malby „Výkřik“ norského malíře Edvarda Muncha.

Pan Bobinsky (Ian McShane) nosí na klopě medaili s rudou kapkou v modrém poli. Tato medaile byla udělována pracovníkům účastnícím se obnov a čištění po havárii v Černobylu v roce 1986. Tyto pracovníky zasáhly vysoké dávky radiace, což by vysvětlovalo šedomodrou barvu pokožky pana Bobinského a jeho posedlost řepou, pokládanou za přírodní lék proti rakovině.

Povídka "Zlatý muž" Philipa K. Dicka, na které je film volně založen, vypráví o mutantovi, který má zlatavou srst a dokáže předvídat nejbližší budoucnost. Je na útěku, protože tito mutanti jsou určeni k likvidaci. Nicolas Cage (Cris Johnson) sice není ve filmu mutantem se zlatým porostem, ale nosí po většinu času matně zlatou koženou bundu.

Vizualizace tohoto Anime, a to přímo pancéřovaní členové policejní jednotky zvaní jako Kerberos Panzer Jäger, se stali velkou inspirací pro série počítačových her jako je „Killzone“ z roku 2004 a nejvíce pro „Wolfenstein: The New Order“ z roku 2014.

Ve scéně, kde se poprvé objeví Evelyn (Maria Bello), ptá se jí jedna z fanynek - jakožto autorky románu o mumii napsanému na motivy událostí z prvních dvou filmů (1999, 2001) - zda je její hlavní ženská postava inspirovaná jí samotnou. Evelyn odkryje tvář zpod klobouku a odpoví, že si nejsou vlastně vůbec podobné. Jde o narážku na zásadní změnu v castingu postavy, kdy Evelyn (Rachel Weisz) z prvních dvou filmů vystřídala právě Maria Bello.

Na začátku filmu, kdy Tony 'DeJesus' Rodero (Michael Carmine) začne lapat po dechu, Steven Beck (Peter Weller) ve snaze pomoct mu spustí monitor, na němž běží zmatečné 3D animace. Jednou z těch animací je 3D náčrt lampy s míčem, což je Luxo Jr. ze stejnojmenného krátkého filmu Luxo Jr. (1986), který je zároveň prvním 3D filmem natočeným pod hlavičkou studia Pixar. Nezbedná lampa se pak stala i logem tohoto studia.

Interiér bytu Ricka Deckarda (Harrison Ford) se natáčel v legendární stavbě Ennis House (na adrese 2607 Glendower Avenue, Los Feliz, Los Angeles, California) od architekta Franka Lloyda Wrighta, navrženého pro manželský pár Charlese and Mabel Ennisových v roce 1923 a postaveném o rok později. Tato stavba je mezi filmaři velmi populární.

V původním románu Eleanor, Theo a Luke nejsou sourozenci a nevyrůstali v Hill House. Postavy Shirley a Stevena byly vytvořeny pro seriál. Postava Shirley je pojmenována po spisovatelce původního románu Shirley Jackson a postava Stevena je pojmenována podle Stevena Spielberga, protože jeho společnost Amblin TV přinesla projekt režisérovi a tvůrci Mikeovi Flanaganovi.

O tom, proč vlastně Jean-Claude Van Damme opustil projekt, se vedou různé diskuze. Tou hlavní byla skutečnost, že levnější verze monstra po prvních kamerových zkouškách nefungovala a Van Dammovi velice ležel v žaludku fakt, že se na kostýmu šetřilo. Ovšem při prvním natáčení se Jean-Claude patřičně ztrapnil, když strohý, červený, pěnový oblek, který měl herec na sobě jen proto, aby se na něj nasnímala počítačová verze kamufláže, považoval za finální verzi kostýmu. Film tak označil za hloupost, na níž se nechce podílet.

Film je věnován památce Jóhanna Jóhannssona, skladatele prvního dílu Sicario: Nájemný vrah (2015), který zemřel v únoru 2018. Hudbu nakonec slo­ži­la jeho krajanka Hildur Guðnadóttir, kte­rá s ním spolupracovala na jeho posledním projektu, jímž byl film Máří Magdaléna (2018). Hildur věrně napodobuje a vy­u­ží­vá je­ho mo­tiv z prv­ní­ho Si­ca­ria.