Tai_K_B

Oproti předchozímu dílu spíš krok zpět, dvě hvězdičky dávám jen proto, že se tu přece jen sem tam našlo pár docela humorných scének. První půlhodina byla úplně o ničem a nebýt zkušenosti z předchozího dílu, kde se děj taky rozjel až ke konci, zřejmě bych ani nedokoukala. Duo bodyguardů je tady už pouze trapné, o vtipnosti nemůže být řeč. Archibaldovi asi od posledně někdo řekl, že huhlající arcimág není cool, takže z takových 80 % mu tentokrát už bylo rozumět. Zato k Amélii to zjevně nedoneslo, což by nevadilo, kdyby se se slovním projevem omezila jen na pár suchých hlášek jako v jedničce. Jenže to by nesměla povýšit na hlavní postavu, která toho nahuhlá o poznání víc. „Soudobé“ fráze a dialogy, které se v jedničce ještě daly tolerovat, se tady utrhly ze řetězu a puberťácké problémy postav na mě místy dělaly dojem, že koukám na Beverly Hills. Triky spočívaly ve vykrádání Pána prstenů, Harryho Pottera a Doktora Strange 2 a velkolepé bitevní finále byl jakýsi nesourodý slepenec, kde se postavy nahodile pohybovaly mezi bezradně působícím komparsem. Vojtěch Kotek a Karel Dobrý neurazili, ale jinak herci, režie, kamera i choreografie působili dost ochotnicky. Našlo se jen pár světlých výjimek, které opravu profesionálně hrály: jmenovitě Petra Nesvačilová v roli velmistryně Alby a Simona Zmrzlá jako Murien. Obě ovšem dostaly ve filmu tak málo prostoru, že jako by tam ani nebyly. A ani kulhající postsynchron se od posledně nijak nepolepšil. Takže zbývá jen pěkná hudba a to je vše. Nicméně než tenhle polovičatý pokus o české pohádkové fantasy definitivně zatratím, dám si tu námahu a počkám si na trojku. Proslýchá se totiž, že se má jmenovat Murien…

Námět už tu byl tisíckrát (a třeba v „Na hromnice o den více“ nebo „Na hraně zítřka“ fungoval líp). Ačkoli musím přiznat, že když už se konečně pan alchymista vymáčkl a ukázalo se, že čas je vlastně služebníkem, začalo to být zajímavé. Nicméně Roman Zach mě už v několikáté roli stále dokola přesvědčuje, že prostě neumí mluvit tak, aby mu bylo rozumět (což považuji u herce za zásadní překážku ve výkonu povolání). A nějak jsem mu nevěřila ani ten pohybový projev rádoby prastarého kmeta. Většina zbylého obsazení, včetně princezny s princem, hrála kupodivu obstojně, což obzvlášť u mladých herců dnes už bohužel nebývá běžné. Sem tam se povedlo do děje propašovat dobrý vtípek a triky a hudba se taky povedly. Zkrátka ucházející pokus o „světovou“ pohádku, jen s rozpačitým rozjezdem a trošku kolísavou atmosférou. Jsem docela zvědavá, jestli se jim tohle ve druhém dílu už podaří vychytat. Jednoznačné plus: komediální momentky obou bodyguardů (ti byli fakt skvělí). A naprostou výhrou byla uhrančivě mrrrazivá Simona Zmrzlá, která může s přehledem konkurovat i těm nejtemnějším filmovým čarodějnicím v podání Heleny Bonham Carter nebo Michelle Pfeiffer.

Děj mi ubíhal pomaleji než obvykle a střih mohl být maličko souvislejší. Ale jinak opět kvalitní podívaná. V této epizodě je názorně demonstrováno, že i když se pomsta nejlépe podává za studena, může při tom být setsakra horká. Až by se chtělo říct „grilovaná“. Tvůrci mi sem obsadili mé oblíbence Johna Hannaha a Tima Curryho, kteří do psychicky rozdrásaného ansámblu (anti)hrdinů zapadli jako mince do pokladničky. A za to tragické finále by se nemusel stydět ani Shakespeare.

Ehh… ne. Tohle ohodnotit fakt nezvládnu. Trefné to je, vtipné taky, nějakou hvězdičku by si to zasloužilo, ale je to na mě příliš… no prostě je to takovej humus, že to jaksi nejsem s to ocenit.

Nebyl to úplně brak, ale že by to bylo nějak závratně úchvatné, to zas taky ne. Taková dnes už běžná triková akčňárna, kde si nikdo nedělá hlavu s tím, že přece není normální, aby obyčejní lidé z masa a kostí ustáli bez jediného šrámu pád do propasti, propad třemi patry ztrouchnivělých trámů či náraz ve stovce do skály. Když už nějaký předmět letí, tak má nějakou setrvačnost a nemůže tudíž cestou zahýbat a strefovat se, kam se to zrovna hrdinům hodí. Dobře, pro upíry a vlkodlaky platí trochu jiná pravidla, ale lidi jsou prostě lidi. A při té myriádě triků se ani nedivím, že nebyl prostor ani čas dotahovat detaily v CGI k dokonalosti. Další problém byl nevýrazný hlavní záporák. Ačkoli mám jinak Richarda Roxburgha docela ráda, tady mi jakožto Dracula vůbec neimponoval – na arciupíra nebyl ani dost sličný, ani dost démonický, ale pořád tak jaksi něco mezi. Jediný docela povedený výstup měl, když mluvil o tom, jak pozná člověka podle tlukotu srdce, když se k němu blíží. Ale abych nezdůrazňovala jenom samá negativa, i pár humorných chvilek se našlo, a třeba to malé ale dějově vlastně zásadní intermezzo Dany Morávkové mě opravdu pobavilo. David Wenham mi v roli bratra Carla sedl daleko víc než jako Faramir a i pražské natáčecí lokace samozřejmě potěšily. No a ta jemná narážka na Wolverina, když Hugh Jackman vysunul ty adamantiově lesklé drápky… :-) Suma sumárum: semiáčkově obsazené béčko o upírech a vlkodlacích točené v ČR, trikově i atmosféricky průměrné, které se ale zaplaťpánbůh nebere příliš vážně, takže aspoň ty dvě hvězdičky za snahu mu myslím dát můžu. Nicméně stačilo mi ho vidět jednou.

Tohle je jeden z těch případů, které lze ohodnotit buď jako naprostý propadák, nebo jako naprosté terno. Nic mezi tím. Já muzikály vůbec nemusím, takže hodnocení „muzikálovosti“ přenechám jiným. Ovšem „muzikantsky“ už to zhodnotit zvládám a v této oblasti to bylo po všech stránkách perfektní, nemůžu tomu vytknout ani ň (snad jen pohybovou strnulost La'an, která nicméně měla své opodstatnění). Jakkoli tomu stále nemohu uvěřit, to rozzipnuté kvantové pole neurčitosti, které dávalo celému alfa-kvadrantu „upřímně“ zabrat, nutí i mě vyznat se ze svých niterných emocí a přiznat, že mě tenhle díl fakt bavil. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc zjišťuji, že tato epizoda byla svou skurilností snad ještě TOSkovější než ty z původní TOSky. Vzpomeňme třeba Čas obnažení, Dovolenou, úsměvné rozuzlení v Já, Mudd a obzvláště pak serenádu vesmírného astronauta v Platónových nevlastních dětech. Jen bych už, být tvůrci, šlápla na brzdu. Přece jen… třetí takový výstřelek během pouhých dvou desetidílných sezón začíná být drobet hazard. Aby se nakonec nestalo, že namísto oslovování stále širšího publika dojde k odlivu toho stávajícího.

Přehršel velkých témat a klíčových událostí nacpaných do jediné epizody, která to naprosto neunesla. Jednotlivé scény působily jako slepenec, co nedrží pohromadě ani tematicky, ani vizuálně, atmosféra tím pádem žádná. O racionalitě v chování posádky nemohla být řeč, všichni se tu chovali jako úplní mimoni. A ta vykrádačka Vetřelců byla tak bezduchá, až bolela. Možná nebýt Newt, pardon, Oriany, ještě bych to nějak skousla, ale tohle bylo na mě opravdu moc. Kdyby nevyplýtvali celou předchozí epizodu na tu infantilní pohádkovou krávovinu, mohl být z gorního questu poměrně zajímavý dvojdíl, obzvlášť když se tu událo tolik věcí, na které potom navazuje spousta dalších epizod. Ale takhle…

Zajímavé odkazy napříč TOSkovou klasikou i franšízami (osobně mě velice potěšila Časová hvězdná flotila), zápletka byla dobře míněná, ale od této epizody jsem tak nějak čekala víc. A trošku mi tam scházela dohra mezi Pelií a La'an. Tvůrci velice akcentovali, jak je teď La'an s tím břemenem časového tajemství strašně osamělá, ale až tak úplně sama na to přece zase není, ne? Pelia by si na ni měla z minulosti pamatovat. A podobně jako Guinan v Time's Arrow, teď už to před La'an (a tedy ani před námi) nemusí dál tajit.

Znuděná Pelia je tak extravagantní, až se mi líbí. Ovšem jinak to byl poměrně průměrný díl, ze kterého si po čase vybavím jen to, jak byl zabalastěn těmi drrramaticky zpomalenýýýýými zááááááá--bě----ry. A co se týče obsahu, nějak mi tam (kromě jiných detailů) scházely následky té injekce, co z mírumilovného lékařského personálu udělal chodící mlýnky na maso. Jestli je tenhle doping tak prostý, tak pročpak těmi kouzelnými ampulkami nejsou vybaveny všechny ozbrojené složky, které by pro něco takového jistě našly častější uplatnění?

Jedním slovem: geniální. Dvěma slovy: naprosto geniální! Více slov netřeba.